Novinář a literární publicista Jiří Peňás již více než deset let píše každý týden do médií krátký záznam ze svých výprav po Česku či blízkém zahraničí. Jeho cestopisné fejetony se mezi čtenáři napříč generacemi staly tak populárními, že v posledních letech vyšly ve dvou knižních souborech. Nyní na pulty knihkupectví zamířil třetí díl pojmenovaný Výpravy pro den i noc.
„Toto je třetí kniha cestovních zápisků, které každý týden píšu, abych nezapomněl, kde jsem byl. Vycházejí na příslušném místě v Týdeníku Echo a dvakrát se z nich už složila knížka. První vyšla na podzim roku 2019 a jmenovala se Výpravy pro starší a pokročilé, druhá, Výpravy pro blízké i vzdálenější, byla hotová o rok později, tedy na podzim roku 2020. Teď, když to píšu, je podzim roku 2021. Jsou to tedy takové podzimní knihy, ale na celý rok, na den i noc,“ přibližuje Výpravy jejich autor Jiří Peňás.
Za dobrodružstvím covidu navzdory
V novém dílu cestopisných výprav se Jiří Peňás vydává na dobrodružné cesty třeba do Kouřimi, do Březnice, do Touchovic nebo na lipanské bojiště a jiná atraktivní místa. Večer se pak vrací domů a po nocích plánuje, do jaké obce vyrazí příště. V době covidové se ale vesměs dostal jen do blízkého okolí, což je na knize znát. Dobrodruhovi to ale nevadilo, vzrušující zážitky si našel i tam. Když to pak poměry zase dovolily, statečně vytáhl na pár dní za hranice, třeba do Uher nebo na Slovensko, přešel Krkonoše a byl ve Slezsku, kde se teď mluví polsky. Taky byl, jak čtenář nalistuje, v Rakousku, s čímž se hned pochlubil.
Tyto výpravy podniká na vlastní nebezpečí i náklady, téměř výhradně hromadnou dopravou, kterou někam dojede a pak jde kousek pěšky. Někdy jde s někým, ale často je tam sám, což mu vyhovuje, nebo aspoň si nestěžuje. Když musí někde přespat, plácne se přes kapsu a vezme si laciný hotel nebo něco takového. Ráno se prochází po městě a hledá kavárnu a pak kostel, muzeum, kašnu a pokud najde trh, je spokojený. Má rád klidná místa, ale občas se rád podívá, čím žijí davy, miluje pohledy z kostelních věží a mostů a rád vstupuje do vod přírodního druhu.
Forma zápisků odpovídá pisatelově naturelu a je vlastně i jeho portrétem. Rád by si říkal flanér (flâneur), ale obává se, že si to o sobě myslí jen on. Pro Charlese Baudelaira to byl člověk, který se uměl potloukat po městě a vychutnávat jeho možnosti. To, pokud jde třeba o Rokycany, nepochybně platí, v případě Paříže už to bude horší. Podobně jako onoho baudelairovského dandyho i našeho pisatele zajímá cokoli. Nikoli ale nutně do hloubky, která pak začne nudit. Rád k sobě řadí věci, které spolu souvisí jen volně, a nechává se unášet asociacemi a volnými spoji. Má sklony poněkud poučovat, když nemá koho, tak aspoň sebe.
Nyní lze Knihu Proměny světa zakoupit za zvýhodněnou cenu prostřednictvím e-shopu nebo ve vybraných knihkupectvích.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Hraje na hoboj, na anglický roh, působí jako sbormistr, dirigent, také je dramaturgem mezinárodního hudebního festivalu Plzeňský podzim. Založil několik hudebních souborů, a jak sám Vojtěch Jouz...
Po úspěšné prezentaci mapující 21. ročníků soutěže Czech Press Photo přicházejí Česká centra s další výstavou, zaměřenou na aktuální téma. Fotoreportér Jan Šibík, který pravidelně navštěvuje ohniska konfliktů a humanitárních katastrof, představuje svá ...
Pražské Vinohradské divadlo je scénou, která velkou měrou určuje, co se v českém divadle nosí a obvykle ukazuje, jak se divadlo má dělat. Poslední vinohradská premiéra, tragikomedie Nesnesitelné svatby H. Levina, tomuto obyčeji vyhověla jen velmi málo. N...
Už po dvacáté se konají Dny evropského filmu, tentokrát kromě Prahy proniknuvší ještě do Brna, Hradce Králové, Ostravy, Jablonce nad Nisou a Uherského Hradiště. Organizátoři s podporou řady velvyslanectví a kulturních in...