Vinga čeká na vítr

„Vinga čeká na vítr“, poetický příběh z pera švédského novináře a spisovatele Oskara Kroona. Ačkoli dceři se příběh velice líbil, osobně mi připadl nesmírně tíživý. Severská temná atmosféra se zavrtala hluboko pod kůži a nepustila ani při světlejších chvilkách. Mělo to své kouzlo, jako když vás něco odpuzuje a přitahuje zároveň a na závěr se nedokážete rozhodnout, jak dílo vlastně posoudit. Zanechá to ve vás jen niterný neurčitý pocit. Introvertní dospívající dívka Vinga se cítí velmi osamělá a nejvíce se jí líbí při pobytu u svého dědečka, vysloužilého námořníka na švédském ostrůvku. Sní o životě námořnice a mořské bioložky, proto má pocit, že ji v tomhle může rozumět jen její dědeček, který ji na cestě k jejímu snu doprovází.

Jednoho léta si řeší Vinga i své nepříjemné pocity spojené s obtížnou rodinnou situací, právě dlouhodobým pobytem opět u svého dědečka, který jí daruje loďku k opravě, aby mohla vyrazit na svou první plavbu. Při smysluplné práci zapomíná na svá momentální trápení a nachází uspokojení v každodenních maličkostech. Zdánlivý klid naruší příchod dívky s černým kloboukem a Vinga se musí vyrovnat s neočekávanými novými pocity.

Kniha je celkově moc krásně zpracována, v pevných deskách a zajímavými ilustracemi, které vystihují celkovou její atmosféru. Příběh poutavý, nesmírně emocionálně nabitý niternými pocity hlavní hrdinky, odehrávající se v prostředí nespoutané a divoké přírody. Přívětivý jazyk pro dospívající čtenáře a čtivost jsou už jen příjemným bonusem. Doporučuji.

Recenze dcery:

„Příběh je o dívce, která si připadá, že je divná a je ráda, když každé léto může jet k dědovi na ostrov, kde je klid. Jednoho léta, jak přijede Vinga na ostrov k dědovi, dostane od něj loď, kterou si musí opravit, aby se spolu mohli vydat na „Panenskou plavbu“. Vinga se těší, protože miluje moře, miluje tajemství, která se nacházejí na jejím dně, a taky o něm hodně ví. Ve vesnici, kde s dědou bydlí, se každou středu scházejí všichni její obyvatelé v hospodě, vlastně ve staré velké budově, a jednu středu uvidí sedět v koutě holku asi podobně starou, a tak se s ní začne bavit. Zjistí, že se jmenuje Rút a pomáhá tady na ostrově babičce v obchodě. Začnou se spolu bavit a Vinga zjistí, že Rút nemá ráda moře a že raději by byla doma a chodila se svými kamarády ven. Tak spolu opravují loď a baví se. Teď bych vám chtěla povědět něco o Vinziných rodičích, kteří mají problém, a tak Vinga bydlí jen s mámou, i když předtím bydlela i s tátou, ale ten začal chodit domů čím dále tím méně a má úplně jiné starosti. Nejvíce si rozumí se svým dědou, oba nejsou moc upovídaní a rádi spolu mlčí.

Kniha se mi moc líbila, protože mám taky ráda moře a přírodu. Dobře a moc hezky se četla, i když byla i trochu smutná. Líbila se mi délka příběhu, že nebyl krátký.“