Knihy k poctě božích bojovníků

husitska revoluce perex I v českém prostředí se vyskytují rozsáhlé historické práce, shrnující výsledky celoživotního bádání. Zpravidla se týkají předem vymezeného časového období, spojeného buď s nějakými přelomovými událostmi, nebo vládnoucím rodem, případně s jedinou důležitou osobností. Zmíním aspoň Josefa Macka se čtyřdílným pojednáním Jagellonský věk v českých zemích nebo nyní vydávané Osvícenství Daniely Tinkové, jež svou práci rozvrhla do tří knih.

K mohutným projektům zdárně završeným patří rovněž HUSITSKÁ REVOLUCE, sepsaná Františkem Šmahelem. Vychází nyní již ve třetím vydání, přepracovaném a vtěsnaném do dvou objemných svazků, které dohromady čítají bezmála dvě tisícovky stran. První svazek vyšel loni, druhý jsme si mohli letos nadělit pod letošní vánoční stromeček.

Jaký ohlas husitské hnutí vyvolávalo a vyvolává

Početné citační odkazy v textu i mnohastránkový seznam literatury ke každému svazku připojený dávají tušit, jaké olbřímí množství informací z dosavadního domácích i zahraničních průzkumů stejně jako z dobových listin a kronik musel letos již devadesátiletý autor pročíst, protože odkaz Jana Husa a jeho následovníků, heroický zápas proklínaných kacířů s odpůrci vzrušuje čtenáře po celá staletí. Vyrozumíme, že zatímco u nás bylo a je husitství vnímáno jako jedna z nejsvětlejších kapitol národních dějin, v pravověrně katolickém zahraničí – zejména v tom sousedním, najmě německém – se husité proměnili ve zplozence pekel.

husitska revoluce 2

Ostatně i dnes někteří místní „pokrokáři“ husity přirovnávají k zavilým islamistům, protože je ovládal stejný fanatismus, ale zapomínají dodat, že tak přemýšlela celá tehdejší Evropa, protože hájení právě toho jedině správného výkladu slova Božího, který si každá ze znepřátelených stran přisvojovala, bylo cennější než lidský život. Koneckonců i muslimové si tak počínali tehdy a stejný přístup uplatňují podnes, na rozdíl od sebezáhubně vstřícného evropského společenství.

Šmahel své pojednání uvozuje rekapitulací dosavadního bádání, zmiňuje nejrůznější výklady podmíněné národnostními i ideologickými měřítky, neopomene ani pojetí diktované hledisky marx-leninismu, které se prosazovaly od meziválečného období až po bezmála sklonek minulého století. A neopomene připomenout, že by byla škoda, aby s odmítnutím jedné zprofanované ideologie vymizel i zájem znovu prozkoumat témata, kterými se přednostně zabývala – tj. zejména lidové, poddanské, rolnické i řemeslnické vrstvy. Jak Šmahel doslova píše, „živitelé společnosti jako by kdysi nežili, pozornost přitahují učenci a lidé životně i profesně blízcí těm, kteří je zkoumají.“

Odkud se husitství vzalo

Šmahelův záběr je široký, první svazek, opatřený podtitulem Kořeny české reformace, snáší postřehy o dění doslova po celé Evropě, přibližuje rozličná reformní hnutí, která se pokoušela napravit soudobé poměry v církvi či si prostě zvolila odlišný model duchovní i hmotné existence. Připomíná selské boře, které se rozhořely v Anglii i ve Francii, obírá se učením církevních reformátorů, jmenovitě anglického Wiclifa, jenž tak mohutně inspiroval právě Husa. Netřeba snad dodávat, že společnou řečí středověkých vzdělanců formovaných křesťanstvím, ať pocházeli odkudkoli, byla latina a jejich texty – v době před vynálezem knihtisku – se šířily výhradně ručním opisováním. Pochopíme, proč z náboženských úchylek obvinění lidé (špičkoví intelektuálové Jan Hus, Jeroným Pražský) raději volili bolestivou smrt upálením, než aby se zpronevěřili svému svědomí a cti.

Důležité jsou kapitoly o rozpadu církevní i světské moci, o znehodnocování měny, berním útlaku i držbě pozemkového majetku, jehož vlastnictví bylo zdrojem sociálního postavení i hmotného blahobytu. Patří sem i sociální a národnostní otázka, jak se projevovala ve velkých městech i na venkově. A samozřejmě nechybějí ani tehdy rezonující myšlenky chudé církve, která se tak měla vrátit ke kořenům svého učení, je probrán Husův ideál spravedlivé společnosti i táborské vize nového uspořádání, kdy by nebylo pánů ani poddaných.

S písní Ktož jsú boží bojovníci na rtech

Jestliže v první části Husitské revoluce Šmahel zkoumá předpoklady a názorové proudy, usazené nejprve v univerzitním prostředí, než přerostly do celonárodního hnutí, strhávajícího do krvavého konfliktu všechny vrstvy společnosti, v druhém dílu příznačně nazvaném Země vymknutá z kloubů, popisuje jednotlivé etapy válečného konfliktu. Neboť opakovaně pořádané křížové výpravy sledovaly jediný cíl – vyhladit husitskou úchylku jako nebezpečné kacířství. I zásluhou vpravdě geniálních velitelů (počínaje Janem Žižkou) a obecně přesvědčením husitů, že bojují za správnou věc a ve jménu Boha, se taková mise, která si předsevzala morovou ránu, k níž husitství bylo také přirovnáváno, vypálit ohněm a mečem, se nikdy v úplnosti nezdařila. Dvojvěří či obecněji snaha po dosažení náboženské tolerance, byť různě vykládané i hájené, tak vyhlíželo uspořádání, které tu vydrželo po celá dvě století, až do bělohorských událostí.

husitska revoluce 1

V druhém svazku se obeznámíme s událostmi na válečném, zemskými sněmy i jednáními /mimo jiné v Basileji), která měla zrovnoprávnit nové vyznání oproti katolickému. Nahlédneme, co se dělo, po porážce radikálů v bitvě u Lipan, jak trnitá byla cesta ke stavovské monarchii. Cenná jsou zjištění o každodennosti husitských obcí, snaha přiblížit myšlenkový obzor a smýšlení jednotlivých vrstev společnosti, která se musela vyrovnávat s obecným zbídačením po dlouho trvajících válkách i se zbohatlíky, kteří naopak upřednostnili jen svůj osobní zájem. Uvědomíme si, že husitské hnutí nepředznamenávalo pozdější buržoazní nebo dokonce komunistické revoluce, že bylo plně poplatné středověkému chápání světa, který nechtělo rušit, ale napravit. Šmahel dovozuje, že ani v husitských Čechách, ani o století později v luteránském Německu během selské války nedozrály podmínky k hluboké, a tudíž revoluční destrukci panujícího řádu, která by otevřela cestu nové industriální epoše.

Husitská revoluce vyčerpává zvolené téma i čtenáře

František Šmahel předložil své životní dílo (provázené mnoha předběžnými studiemi shrnutými v řadě sborníků) jako svého druhu vyčerpávající sdělení, co vše pojem husitská revoluce obnáší. Přiblížil snad všechny myslitelné aspekty (ovšem s výjimkou přesahu do románové tvorby, na divadlo či do filmu), ovšem činí tak často s příliš vzdělávací, poučnou dikcí. Knihu doprovázejí průběžně vřazované černobílé obrázky i barevně vytištěné přílohy, zpravidla převzaté z dobových kronik tuzemských i zahraničních.

Husitskou revoluci čtenář sotva zhltne na posezení, je to četba ne vždy záživná, ale rozhodně přináší poučení, že se nelze nikdy spokojit s jednostranným náhledem, že je nutné každou událost i postavy v ní obhlížet z vícera stran, dospět k nezaujatému poznání, v němž si lze i připustit, že leccos ještě netušíme nebo lecjakým pohnutkám nerozumíme. A hlavně mít na paměti, že dění, dnes snadno odsouditelné, mohlo v době, kdy se dělo, přijímat zcela odlišný mravní rozměr.

husitska revoluce 3 husitska revoluce 4