Při svých toulkách Pobaltím jsem minulý rok navštívila jedno z nejznámějších a možná vůbec nejznámější místo Litvy. Hora křížů se nachází na severu země a přitahuje ročně tisíce návštěvníků. Nejen pro poutníky, ale i pro běžné návštěvníky jde o dechberoucí podívanou.
Hora křížů je uměle vytvořená. Hora možná není úplné přesné označení. Zvlášť když k místu přicházíte, vypadá to, že je to úplný drobeček. Čím blíže se ale dostáváte, naskýtá se vám pohled na různě se rozrůstající skupiny křížů. Procházíte mezi nimi úzkými uličkami nebo stoupáte po schodech.
Hoře předchází dřevěná socha Ježíše Krista, kterou v roce 1993 věnoval papež Jan Pavel II. Litevci jsou hluboce věřící národ. V roce 2018 přijel zemi navštívit papež František (Pranciškus v litevštině) a jeho cestu připomínaly všudypřítomné plakáty.
Hora křížů je nejen křesťanským poutním místem, je považován především za symbol odporu Litevců vůči sovětskému režimu. Režim také několikrát kříže nechal odstranit, ale po pár dnech se začala formovat nová „hora”.
Dle pověstí byl první kříž zasazen na horu ve 13. století, velký rozkvět přišel v půlce 19. století a dále pak v době sovětské nadvlády. Svůj kříž či křížek může na horu přidat kdokoliv. Máte také možnost si ve stáncích u poutního místa kříž zakoupit a přidat k ostatním.
Říká se, že na hoře je více než sto tisíc křížů. Ale z přiložených fotek je zřejmé, že spočítat je by byl nadlidský úkon. Jsou z různých materiálů, různých velikostí a někdy opravdu originálně zdobené.
Pokud se pohybujete po Litvě, určitě byste toto místo neměli vynechat. Je opravdu zvláštní a specifické. Pokud si chcete místo projít pořádně, měli byste si vyšetřit přibližně hodinu času.
Foto: autorka
| < Předchozí | Další > |
|---|
V říjnu vydalo nakladatelství Kalibr knihu významného švédského autora Anderse Roslunda, který není neznámý ani v naší kotlině. Severská novinka se jmenuje 100 procent a přináší specifický vyšetřovací tým, extrémně brutální zločiny a osobit...
Životopisné knihy jsou mojí vášní. Ne, že bych je vyhledávala, ale když se mi dostanou do ruky, nepohrdnu a patřičně si je vychutnávám: pokaždé totiž mají jinou chuť. Záleží na osobnosti, o které je tu psáno. Jinak si čtu o Nigelle Lawson, jinak o Frediem Mercurym.
Našim pravidelným čtenářům nemohla uniknout pozvánka na festival nezávislé publicistiky Všemi směry, který roztočil kolotoč otázek, diskuzí a workshopů na téma reportérství. Že jde o výjimečnou událost, sliboval i rozhovor s manažerkou projek...