Reklama
Banner

Alena Mihulová vzpomíná na Karla Kachyňu i svůj život bez něho

Email Tisk

muj 200U herečky Aleny Mihulové - narodila se přesně před půlstoletím, 4. května 1965 - občas vzniká dojem, jako kdyby se její existence zploštila na soužití s režisérem Karlem Kachyňou. Jistě měl na ni mimořádný vliv a jejich manželství neublížil ani více než čtyřicetiletý věkový rozdíl. O tom všem Mihulová pojednává v knize Můj život s Karlem Kachyňou (i bez něj), sepsané podle jejích vyprávění Alexandrou Stuškovou, která Mihulčin příběh obohatila několika dalšími vstupy, pořízenými jak s nejbližšími členy rodiny (dcera Karolína, sestra Danuška), tak s hereckými partnery (Stanislav Zindulka, Radek Holub).

 

 

Kniha přesvědčivě zachovává styl verbálních promluv, včetně častého zpřítomňování minulého děje - na znamení, že popisované události si právě nyní vybavuje. Mihulová začíná návraty do dětství, přemítá nad svými dětskými touhami, zvažuje motivace lidí jí nejbližších, ať již se chovali jakkoli, zmíní i rozporuplné rodinné zázemí, přiznávajíc, že teprve po letech začala ledasco jinak a lépe chápat.

Pro Alenu Mihulovou, ještě ani ne dvacetiletou, měly mimořádný význam její první velké filmové role - jednak v Kachyňových Sestřičkách (1983), kde zazářila po boku Jiřiny Jiráskové (na snímku), jednak ve Feničově Džusovém románu (1984 – sama na snímku), bohužel několik let zakázaném, takže odborná i divácká veřejnost se s ním mohla seznámit až po několika letech.

Jenže oslnivý start Mihulové, jež mistrně ztvárnila mnohdy strastiplné dozrávání více či méně zakřiknutých, důvěřivých dívek, se bohužel rozplynul do ztracena, do pouhého figurkaření, i když zejména Kachyňa ji zásoboval dalšími příležitostmi (Městem chodí Mikuláš, Kráva, Tři králové, Kožené slunce). Už nikdy nepůsobila tak uvolněně, tak spontánně, tak věrohodně jako ve svých prvních filmech - a ani neoslnila svým herectvím; snad její nejnovější, ještě nedokončený projekt Domácí péče, o němž se také zmiňuje, znovu dokáže, že umí.

Hodně prostoru Mihulová věnuje zprvu tajenému vztahu s Kachyňou, kdy jako by se tu prolínala otcovská autorita s mileneckým vzplanutím (dlouho mu uctivě vykala), jeho láskyplnému vztahu k dceři Karolíně. Dívence bylo pouhých devět let, když odešel navždy. A Mihulová vzpomíná, jak těžké období prožívala, když se vedle péče o děcko musela starat o manžela, jenž se stále beznadějněji propadal do hlubin Alzheimerovy choroby. Východisko i úlevu pak hledala v alkoholu, z jehož svůdných tenat se obtížně dostávala. Ostatně: právě tomuto složitému období se věnoval i Slavíkův televizní dokument Třináctá komnata Aleny Mihulové (2006).

muj1

 

Z knihy plyne vcelku jednoznačné poznání, že Alena Mihulová rozhodně nepatří mezi ty umělce, kteří by o své profesi hloubali (jako třeba Radovan Lukavský), její přístup je ponejvíce intuitivní a citový. Však také popisování toho, jak natáčela, se vyhýbá koncepčním záležitostem, vyprávění se vlastně mění ve volný řetězec zábavných historek z natáčení nebo z výprav s filmy do zahraničí, jedna z kapitolek třeba přibližuje, jak se s Kachyňovým dramatem Kráva dostala až do exotické Indie, kde právě tento rohatý skot je posvátný.

Vzpomíná na obohacující spolupráci s kolegy na jevišti i před kamerou (od Jiřiny Jiráskové během prací na Sestřičkách k Věře Galatíkové při dvoudenním natáčení jedné epizody z erbenovské Kytice a naposledy k Bolku Polívkovi, hereckému partneru v Domácí péči), oceňuje jejich lidské hodnoty a skromnost. Až to vypadá, jako kdyby se s těmi protivnými nikdy nesetkala.

Vznikla tak kniha vzpomínek, která se příjemně čte, avšak hlubší zážitek nezanechá - a ne všemu lze stoprocentně věřit (není pravda, že by Kachyňa po natočení zakázaného filmu Ucho dostal "distanc", naopak v 70. letech, když se zřekl svých pomýlení, natáčel jeden film za druhým, někdy i dva tituly ročně). Celé vyprávění se tak trochu podobá předloze pro hollywoodsky laděné sladkobolné melodrama "podle skutečných událostí".

muj2

 

Na střízlivé zhodnocení herecké práce Aleny Mihulové si budeme muset počkat, samotná Stušková (v podobném duchu psala už o zpěvačce Zorce Kohoutové) zjevně něčeho takového není schopna. Závěrečné souhrny rolí filmových i divadelních se tváří, že obsahují veškeré položky. Ale chybí mi aspoň zmínka o rozsahu role a rovněž by se mělo rozlišit, v jakých dokumentech se jen mihla jako jedna z řady účinkujících a které pojednávaly přímo o ní. Navíc si nejsem jist, zda v soupisu divadelních úloh nescházejí přinejmenším dvě inscenace Divadla v Dlouhé (Kouzelný vrch, Kvas krále Vondry XXVI.). Ale to už jsou pouhé prkotiny...

Alena Mihulová, Alexandra Stušková: Můj život s Karlem Kachyňou (i bez něj)

Vydalo nakladatelství XYZ, Praha 2015. 272 stran. 

Hodnocení: 50%

www.albatrosmedia.cz/muj-zivot-s-karlem-kachynou-i-bez-nej.html

Foto: kniha, Česká televize


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Banner

Hledat

Mimísek 16

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Vstoupili jsme do druhého skautského století

altSkautské hnutí (u nás zvané též junáckým) existuje již celé století, jakkoli po několikrát násilně přerváno totalitními režimy - jak nacistickým, tak komunistickým. Oba totiž žádaly, aby veškeré organizace včetně dětských a mládežnickýc...

Divadlo

Slavná liška Bystrouška zazpívá v Divadle na Orlí

jamu 200Známé operní dílo Příhody lišky Bystroušky nastudovala Komorní opera Hudební fakulty brněnské JAMU. Jednu z nejmelodičtějších oper Leoše Janáčka uvedou studenti v premiéře v sobotu 22. listopadu v Divadle na Orlí. Představení začíná v 19 hodin a bud...

Film

Rodinná pohádková klasika se opět vrací na plátna – Kráska a zvíře

Kraska a zvire film perexOd proslulé animované verze se na plátnech a obrazovkách objevilo několik dalších zpracování tohoto „pojmu“ v pohádkovém světě, avšak úspěšným a velice zdařilým se stal až snímek z letošního roku z dílny Walt Disney...