Leprous: malomocní z Norska
Banner

Leprous: malomocní z Norska

ImageJe progressive-metalová skupina, která vznikla již před deseti lety v norském Nottodenu. Věkovým složením je ale velmi mladá - všem jejím současným členům je mezi 20 a 26 lety. Netuším, proč si pro svou skupinu vybrali právě tohle jméno, vypadají všichni velice zdravě.




Skupina vydala dvě dema (Silent Waters v roce 2004 a Aeolia v roce 2006), která se bohužel velmi špatně shánějí, proto jsem z nich slyšela jen několik ukázek. Ale už na nich bylo jasně znát, co je tahle kapela zač. Následovala dvě studiová alba - Tall Poppy Syndrome (Sensory Records) počátkem roku 2009, a Bilateral (Inside Out Music/Century Media Group) v roce 2011. Nevím, co napsat k jednotlivým písním, protože přiblížit byť jen jednu z nich někomu, kdo od nich nic neslyšel, je úkol na několik hodně dlouhých odstavců. Zkuste si poslechnout třeba jednu z mých nejoblíbenějších - Phantom Pain z alba Tall Poppy Syndrome - je to jakýsi vzorník, malá ukázka toho, co všechno tahle banda dokáže do necelých sedmi minut namixovat.

Image

S fascinující lehkostí si ve svých písních hrají s hudebními motivy i styly, s vokály i se zvuky jednotlivých nástrojů. Uslyšíme čistý, i vícehlasý zpěv, scream i blackmetalový growl. Něžné kytarové vybrnkávačky se náhle a nečekaně rozburácí do rock-metalové pumelenice, až mi drnčí sluchátka v uších, aby burácející kytary vzápětí vystřídala jemná melodie kláves a tichý zpěv, připomínající ukolébavku. V jedné jediné písni se tu vystřídá tolik nápadů, motivů a nálad, že by to jiné skupině vystačilo na celé album a ještě by zbylo. Nemůže snad překvapit ani přítomnost tak nemetalového nástroje, jakým je trumpeta - můžeme ji slyšet v písni Thorn z alba Bilateral, na které také zpívá host kapely, věhlasný norský blackmetalový vokalista Ihsahn. (Také s ním, mimo jiné, jela skupina turné v roce vydání svého prvního alba.)

Leprous rozhodně není kapela, se kterou si při druhém poslechu můžeme pobrukovat refrén - už proto, že v jejich písních se klasická konstrukce sloka - refrén - sloka… téměř nevyskytuje. Ona taky málokterá jejich píseň trvá míň než pět minut. Hlavní vokalista Einar k jejich stylu uvádí: Termín progresivní metal je v současné době hodně všeobecný - stačí, aby kapela zařadila do písně pár neobvyklých změn v rytmu a nějaké zvláštní sólo a hned se hlásí k prog-metalu. Ale aby kapela byla opravdu progresivní, nesmí se bát překračovat hranice a porušovat zažité konvence. A já jsem spokojený, že my právě tohle dokážeme.



Leprous se skvěle poslouchají za dlouhých zimních večerů, kdy má člověk relativně spoustu času, při ruce něco dobrého k pití a třeba u toho plete šálu - luštění křížovek ale nedoporučuju, je to hudba, která vyžaduje jisté soustředění, aby si posluchač vychutnal všechny jejich hudební lahůdky.

Jsem teď opravdu zvědavá na jejich živé vystoupení - od podzimu 2011 až do půlky ledna jedou turné jako předkapela finské skupiny Amorphis a procestovali už spolu pěkný kus Evropy. V Praze zahrají ve středu 11.1.2012 v Retro Music Hall, Francouzská 75/4, 120 00 Praha 2-Vinohrady. Mimochodem, pro ty, kdo mají zájem přečíst si jejich občas docela vtipné příhody a zážitky z turné, je k dispozici jejich blog http://leprousband.blogspot.com/ a webové stránky www.leprous.net

Leprous hrají v sestavě:

•    Einar Solberg (klávesy, zpěv)
•    Tor Oddmund Suhrke (kytara)
•    Rein Blomquist (baskytara)
•    Øystein Landsverk (kytara)
•    Tobias Ørnes Andersen (bicí)

Foto: http://www.leprous.net


 

Rozhovor

Lucie Bílá: „Dělám to, co cítím“

200rozČernobílé turné Lucie Bílé spěje do finále. Show plná pyrotechniky, nevídaných projekcí, kostýmů, ale i světlomalby Alexe Dowise a spousty tanečních vystoupení vyprodává haly v Čechách i na Slovensku aby rozehřála natěšené publikum. Jsem velmi ráda, že s...

Hledat

Chaty s osobností


Literatura

Nemáte kamaráda? Vymyslete si ho!

Pameti kamarada 200Jak na to vám ukáže kniha Paměti imaginárního kamaráda. Osmiletý Max sice s nikým moc nemluví, dokonce ani s rodiči, žije si ve vlastním světě, zdá se však, že kamaráda má. Jmenuje se Budo a kromě Maxe ho nikdo jiný nevidí. Stvoři...

Divadlo

Listopadový Den flamenka: žhavý temperament a spalující vášeň v objetí kytary i tance

flamen200Kdo zažil někdy večer v zapadlé sevillské hospodě nebo koncert legendárního Paca de Lucii či některého jiného velikána flamenka, nikdy už nezapomene na tu atmosféru. Ohnivý temperament a virtuozita se snoubí v gejzírech prudkých emocí, atmosféra by se...

Film

Křečovitá taškařice Život je život/ dvojrecenze

zivot je zivot perexJak moc se liší pohled našich dvou redaktorů na komedii Život je život? Jan Jaroš uvádí: Milan Cieslar - po diváckém úspěchu "nekorektní" komedie Láska je láska - zjevně již opustil někdejší u...