Prostě na mě zapomněli

Prostě na mě zapomněli

Email Tisk

proc200Tak tohle bych nechtěla nikdy zažít – aby na mě moji blízcí zapomněli. Aby na mě vůbec někdo zapomněl. Není snad nic smutnějšího, než když člověk zůstane sám až do svých posledních dnů a nakonec sám odejde a vlastně nikomu neschází. Takhle to přesně bylo s Helgou. Jiří Holub, autor ne příliš silné knihy menšího formátu, kterou právě držím v ruce, není v literárním světě neznámým elementem.

 

Když pominu studium na Hotelové škole a školu cestovního ruchu v Žatci, získání magisterského titulu na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze, a jen letmo se zastavím u jeho literárních úspěchů, tak z té dlouhé řady zmíním například spoluautorství v knize Zuby nehty (2007) nebo jeho knihu Jak se zbavit Mstivý Soni (2012), obě z dílny nakladatelství JaS, stejně jako ta, kterou vám dnes představuji. Jiří Holub se narodil ve znamení Berana. Jestli to má jako já, potom je přátelský, otevřený a má prostou povahu, pevnou vůli, je ctižádostivý v a touží po nezávislosti. Věří ve vlastní schopnosti, nebojí se žádné překážky a neúspěch ho neodradí. Díky bezmeznému optimismu překonává nejrůznější situace, do kterých se často dostane díky své ukvapenosti. Myslím si ale, že tahle kniha, nesoucí název Prostě na mě zapomněli, určitě ukvapeně nevznikla.

Už je to asi dva týdny, co jsem ji dočetla. Netušila jsem však, že mi bezprostředně po dočtení poslední stránky vůbec nepůjde psát. A to nejen zhodnocení dočteného, ale ani vlastní tvorba. Pan Jiří mě tím příběhem úplně odrovnal. A tak jsem nepsala. Potřebovala jsem vstřebat ty pocity, které ve mně čtení vyvolalo. Stala jsem se malým děvčátkem a žila jeho příběh. Byla jsem osmiletá Klárka, která v létě roku 1945 opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do Sudet, do staré vyrabované vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo pěkné, a na tehdejší poměry celkem slušně placené, místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky, jak povede domácnost a jak vyjdeme i z toho mála, které máme k dispozici. Maminka to umí. Ještě cestou tam byla plná optimismu, naděje, jak začneme nový život, ale počáteční nadšení vyprchalo okamžitě po příjezdu, když zjistila, že v domě není elektřina, dům je studený, neosobní, smutný, nemůže si rozsvítit světlo, ani pustit svůj oblíbený gramofon… Avšak maminka se nevzdává.

Jako malá holka jsem objevovala úplně nový svět. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Svatý Wolfgang mi ukázal všechny svoje tváře. Byly dobré i zlé. Nejdřív jsem se bála, když jsem viděla, jak se u plotu mihl stín. Nikomu jsem to ale neřekla a rozhodla se pátrat. A potom, při jedné cestě na maliny, jsem ji potkala. Starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou – Helgu. Ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

proc5

 

Kniha, ač je malá a poměrně tenká, je však svojí podstatou obrovská a těžká. Ukázala mi život ve svojí nahotě, prosté a bezelstné myšlení dítěte oproti přetvářce, zatrpklosti a pomstychtivosti dospělých. Ráda jsem nahlédla okem malé holčičky do života smetánky, a to díky seznámení s hraběnkou, která, byla i přes svoje vysoké postavení a nadbytek, velmi srdečná, chápavá, hodná i milostivá. Mohla jsem vidět dvě tváře svojí – knižní – maminky. Prostá žena s mozoly na rukách a udřená s kruhy pod očima, umí být i společenská, prahne po tanci a zábavě, touží se aspoň na chvíli vymanit ze svého prostého a chudobného života. Umí se obléknout a upřímně radovat ze sebemenší společenské změny, umí se pohybovat ve vyšší společnosti a ukládá si tyhle zážitky na dobu, kdy zase bude hůř. Takový je život. Prostý i bohatý, černobílý i barevný, trpký i sladký.

„Znala jsem Helgu chviličku, prošla mým životem asi jako letní bouřka, prudká a krátká – ale stejně nikdy nezapomenu.“

Jiří Holub umí psát. Vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem, u kterého jsem úplně zřetelně cítila emoce. Obava střídala radost, strach mi ježil chloupky na rukách, byly i chvíle, kdy se mi tělem rozléval blažený pocit, že bude líp, a píchalo mě u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla, co všechno dokáže udělat člověk člověku. Cítila jsem vztek a zlost, byly pasáže, kdy jsem seděla se zaťatými pěstmi a byla opravdu rozzuřená. Snažila jsem se představit si, jak čas obrousí hrany, jaké to asi je, pokud to vůbec jde, když hrůzné prožitky vyprchají a zbydou jen vzpomínky, přestože někým zapomenuté, stále však živé. Chtěla bych se Jiřího zeptat, kde se zrodil tenhle námět a jak to spisovateli přijde na mysl, aby napsal příběh s takovou opravdovostí a jistotou, že čtenáře zaujme. On si třeba nebyl úplně jistý, zda zaujme, já si ale myslím, že musí zajmout úplně každého, komu osudy druhých nejsou lhostejné. Věřím, že se s ním někdy setkám a promluvíme o tom osobně.    

Mám ráda knihy, které jsou příběhem se začátkem a koncem, mezi nimiž se odehraje smysluplný příběh, který má logickou linku a snadno pochopitelné, někdy i rafinovaně poskládané, souvislosti. Tahle kniha k takovým stoprocentně patří. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o., které má v logu tři tečky a dovětek … a svět má smysl… Pokaždé, když dočtu knihu z téhle knižní dílny, musím pokývat hlavou a s uznáním konstatovat, že s kteroukoli JaSnou knihou svět skutečně smysl má.  

Zajímavý rozhovor Jany Semelkové s Jiřím Holubem si můžete přečíst ve webovém magazínu Superrodina.cz zde: http://www.superrodina.cz/2012/11/12/spisovatel-jiri-holub-rika-tahle-nova-doba-je-uplne-pitoma-resime-jen-same-ptakoviny/.


Název: Prostě na mě zapomněli
Autor: Jiří Holub
Žánr: Próza
K vydání připravila: Jana Semelková
Korektura textu: Věra Marušková
Grafická úprava, obálka a sazba: Karim Shatat
Vydalo: JaS nakladatelství, Praha 5
Rok vydání: 2015, 24 publikace, první vydání, vázaná
Počet stran:  136
Vytiskl: Akcent tiskárna, Vimperk, s.r.o.
ISBN: 978-80-87654-17-0
Hodnocení: 100 %

( 6 hlasů )

http://www.jasknihy.cz/index.php/nove-knihy-jas/199-holub-jiri-proste-na-me-zapomneli

Zdroj foto:  JaS nakladatelství


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Z archivu...

Čtěte také...

Míjejí se, milují se…

200recKdyž do názvu knihy vložíte známé místo, zavání to marketingovým kalkulem. Příkladem může být literární počin Heslo: Jazz Dock. Ale tak to autoři Monika Petráková (*1983) a Filip Čenžák (*1984) jistě nemys...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Co ukrývá kniha Žena za pultem pod pultem

ZenaZaPultem perexSeriál Žena za pultem si pamatuju už jako malá holka. Tenkrát, v osmdesátých letech, jsme si moc vybírat nemohli. A tak, alespoň pro mě, byly příběhy o lidech, z prostředí lahůdkářství, příjemným zpes...

Divadlo

Bouře v DISKu (také) jako příprava studentů DAMU na velké divadelní scény

disk 200Divadlo DISK, studiová scéna pražské DAMU, slouží už od svého vzniku v roce 1945 jako první krok studentů divadelní fakulty k jejich budoucí kariéře. Ta pak může směřovat kamkoliv – od velkých kamenných divadel až po komorní inscenace v netradičních, pů...

Film

Jameson Done In 60 Seconds: Soutěž o minutový film pokračuje!


james empire awards 200Svůj minutový film mohou všichni filmoví fanoušci přihlásit až do 16. června!

...