Prostě na mě zapomněli

Email Tisk

proc200Tak tohle bych nechtěla nikdy zažít – aby na mě moji blízcí zapomněli. Aby na mě vůbec někdo zapomněl. Není snad nic smutnějšího, než když člověk zůstane sám až do svých posledních dnů a nakonec sám odejde a vlastně nikomu neschází. Takhle to přesně bylo s Helgou. Jiří Holub, autor ne příliš silné knihy menšího formátu, kterou právě držím v ruce, není v literárním světě neznámým elementem.

 

Když pominu studium na Hotelové škole a školu cestovního ruchu v Žatci, získání magisterského titulu na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze, a jen letmo se zastavím u jeho literárních úspěchů, tak z té dlouhé řady zmíním například spoluautorství v knize Zuby nehty (2007) nebo jeho knihu Jak se zbavit Mstivý Soni (2012), obě z dílny nakladatelství JaS, stejně jako ta, kterou vám dnes představuji. Jiří Holub se narodil ve znamení Berana. Jestli to má jako já, potom je přátelský, otevřený a má prostou povahu, pevnou vůli, je ctižádostivý v a touží po nezávislosti. Věří ve vlastní schopnosti, nebojí se žádné překážky a neúspěch ho neodradí. Díky bezmeznému optimismu překonává nejrůznější situace, do kterých se často dostane díky své ukvapenosti. Myslím si ale, že tahle kniha, nesoucí název Prostě na mě zapomněli, určitě ukvapeně nevznikla.

Už je to asi dva týdny, co jsem ji dočetla. Netušila jsem však, že mi bezprostředně po dočtení poslední stránky vůbec nepůjde psát. A to nejen zhodnocení dočteného, ale ani vlastní tvorba. Pan Jiří mě tím příběhem úplně odrovnal. A tak jsem nepsala. Potřebovala jsem vstřebat ty pocity, které ve mně čtení vyvolalo. Stala jsem se malým děvčátkem a žila jeho příběh. Byla jsem osmiletá Klárka, která v létě roku 1945 opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do Sudet, do staré vyrabované vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo pěkné, a na tehdejší poměry celkem slušně placené, místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky, jak povede domácnost a jak vyjdeme i z toho mála, které máme k dispozici. Maminka to umí. Ještě cestou tam byla plná optimismu, naděje, jak začneme nový život, ale počáteční nadšení vyprchalo okamžitě po příjezdu, když zjistila, že v domě není elektřina, dům je studený, neosobní, smutný, nemůže si rozsvítit světlo, ani pustit svůj oblíbený gramofon… Avšak maminka se nevzdává.

Jako malá holka jsem objevovala úplně nový svět. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Svatý Wolfgang mi ukázal všechny svoje tváře. Byly dobré i zlé. Nejdřív jsem se bála, když jsem viděla, jak se u plotu mihl stín. Nikomu jsem to ale neřekla a rozhodla se pátrat. A potom, při jedné cestě na maliny, jsem ji potkala. Starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou – Helgu. Ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

proc5

 

Kniha, ač je malá a poměrně tenká, je však svojí podstatou obrovská a těžká. Ukázala mi život ve svojí nahotě, prosté a bezelstné myšlení dítěte oproti přetvářce, zatrpklosti a pomstychtivosti dospělých. Ráda jsem nahlédla okem malé holčičky do života smetánky, a to díky seznámení s hraběnkou, která, byla i přes svoje vysoké postavení a nadbytek, velmi srdečná, chápavá, hodná i milostivá. Mohla jsem vidět dvě tváře svojí – knižní – maminky. Prostá žena s mozoly na rukách a udřená s kruhy pod očima, umí být i společenská, prahne po tanci a zábavě, touží se aspoň na chvíli vymanit ze svého prostého a chudobného života. Umí se obléknout a upřímně radovat ze sebemenší společenské změny, umí se pohybovat ve vyšší společnosti a ukládá si tyhle zážitky na dobu, kdy zase bude hůř. Takový je život. Prostý i bohatý, černobílý i barevný, trpký i sladký.

„Znala jsem Helgu chviličku, prošla mým životem asi jako letní bouřka, prudká a krátká – ale stejně nikdy nezapomenu.“

Jiří Holub umí psát. Vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem, u kterého jsem úplně zřetelně cítila emoce. Obava střídala radost, strach mi ježil chloupky na rukách, byly i chvíle, kdy se mi tělem rozléval blažený pocit, že bude líp, a píchalo mě u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla, co všechno dokáže udělat člověk člověku. Cítila jsem vztek a zlost, byly pasáže, kdy jsem seděla se zaťatými pěstmi a byla opravdu rozzuřená. Snažila jsem se představit si, jak čas obrousí hrany, jaké to asi je, pokud to vůbec jde, když hrůzné prožitky vyprchají a zbydou jen vzpomínky, přestože někým zapomenuté, stále však živé. Chtěla bych se Jiřího zeptat, kde se zrodil tenhle námět a jak to spisovateli přijde na mysl, aby napsal příběh s takovou opravdovostí a jistotou, že čtenáře zaujme. On si třeba nebyl úplně jistý, zda zaujme, já si ale myslím, že musí zajmout úplně každého, komu osudy druhých nejsou lhostejné. Věřím, že se s ním někdy setkám a promluvíme o tom osobně.    

Mám ráda knihy, které jsou příběhem se začátkem a koncem, mezi nimiž se odehraje smysluplný příběh, který má logickou linku a snadno pochopitelné, někdy i rafinovaně poskládané, souvislosti. Tahle kniha k takovým stoprocentně patří. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o., které má v logu tři tečky a dovětek … a svět má smysl… Pokaždé, když dočtu knihu z téhle knižní dílny, musím pokývat hlavou a s uznáním konstatovat, že s kteroukoli JaSnou knihou svět skutečně smysl má.  

Zajímavý rozhovor Jany Semelkové s Jiřím Holubem si můžete přečíst ve webovém magazínu Superrodina.cz zde: http://www.superrodina.cz/2012/11/12/spisovatel-jiri-holub-rika-tahle-nova-doba-je-uplne-pitoma-resime-jen-same-ptakoviny/.


Název: Prostě na mě zapomněli
Autor: Jiří Holub
Žánr: Próza
K vydání připravila: Jana Semelková
Korektura textu: Věra Marušková
Grafická úprava, obálka a sazba: Karim Shatat
Vydalo: JaS nakladatelství, Praha 5
Rok vydání: 2015, 24 publikace, první vydání, vázaná
Počet stran:  136
Vytiskl: Akcent tiskárna, Vimperk, s.r.o.
ISBN: 978-80-87654-17-0
Hodnocení: 100 %

( 6 hlasů )

http://www.jasknihy.cz/index.php/nove-knihy-jas/199-holub-jiri-proste-na-me-zapomneli

Zdroj foto:  JaS nakladatelství


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 26

Z archivu...

Čtěte také...

Velmi užitečná kniha o vzácné nemoci
ssaNakladatelství Grada vydalo velmi užitečnou publikaci kolektivu autorů Spinální svalová atrofie v souvislostech. Prvotní impulz k jejímu vydání vznikl před 10 lety, kdy byla tato nemoc diagnostikována dceři jedné z autorek. Ta začala intenzivně hledat cesty, j...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Pan Darcy na rande s Newyorčankou

altJá a pan Darcy je název druhé česky vydané knihy celosvětově velmi úspěšné spisovatelky Alexandry Potter. Po bezkonkurenčním úspěchu, který provázel prodej prvního titulu Není přání jako přání se taktéž očekává nadšení a rychlý úb...

Divadlo

Kouzelná, pohádková, strhující My fair lady

my-fair-lady 200Městské divadlo Zlín na konci předešlé sezóny představilo hudební komedii podle hry George Bernarda Swawa a filmu Gabriela Pascala Pygmalion - My fair lady. Nebyl to jednoduchý počin, protože většina zná zápletku nebo filmové zpracová...

Film

Temná a zdařilá minisérie Pustina vyšla na DVD

pustina perexV letošním „masarykovském“ šílenství na Českých lvech mohlo klidně zaniknout, že se předávala i cena za Nejlepší dramatický televizní seriál, kterou si odnesli tvůrci osmidílné série s názvem Pustina. Tu vyprodukovala televizní stanice HBO a ...