Kam až může dotančit bláznovství?
Banner

Kam až může dotančit bláznovství?


cekani na bojanglese200Nakladatelství Plus v červnu obohatilo knižní pulty o titul Čekání na Bojanglese, rozvernou literární prvotinu začínajícího francouzského autora Oliviera Bourdeauta (*1980). Jedná se o román, který ve Francii zaznamenal pronikavý úspěch a byl dokonce přirovnán k Pěně dní Borise Viana. S tím nelze než souhlasit. Čekání na Bojanglese totiž opravdu vyvolává obdobně mrazivý pocit, jímž v polovině dvacátého století šokoval výše jmenovaný literát. Svět Bourdeautových hrdinů sice není přímo vianovsky surreální, přesto má v sobě provokativní jiskru, je nepravděpodobný a do značné míry bláznivý.

Základním vypravěčským subjektem je zde chlapec popisující své rodiče a jejich zábavné výstřednosti. Jeden příklad za všechny: „Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce zásadně neříkal jedním jménem dva dny po sobě. I když se jí některá přízviska omrzela dříve a jiná později, měla tenhle zvyk ráda. Každé ráno v kuchyni po otci vesele pokukovala, nos zabořený do velkého šálku anebo bradu v dlaních, a vyčkávala čerstvý ortel.“ (str. 13)

Sekundární perspektivu pak tvoří deníkové zápisky chlapcova otce, které už jsou poněkud hloubavější a střízlivější. Stupeň vážnosti se dále proměňuje s narůstajícím počtem přečtených stránek. Dur pozvolna přechází v moll… Ztřeštěná atmosféra postupně tmavne, až nakonec nezbyde nic, čemu by se dalo smát.

cekani na bojanglese

Kromě všudypřítomné potrhlosti nás knihou provází melancholická píseň Mr. Bojangles, jejíž houpavé tóny zlehka prostupují stránkami a příjemně dokreslují duši díla. Toto úzké spojení literatury s hudebním prvkem mě osobně okouzluje. Myslím si, že vůbec nejlépe si román vychutnáte, když na sebe při čtení (nebo před ním) necháte píseň působit.

Tak co? Už žhavíte gramofon? Že ne…? Nevadí. YouTube je, pravda, méně stylový, ale myslím, že poslouží stejně dobře (v tom případě doporučuji interpretaci Niny Simone).

Teď už vám tedy chybí pouze onen nakladatelský kousek sytých barev s roztančenou dvojicí na obálce. Knížka je to útlá, svižná a rozhodně stojí za přečtení - už jenom proto, že se vymyká současnému literárnímu mainstreamu. A pokud vás vyloženě láká možnost nakouknout do míst mimo proud, není nic příhodnějšího, než vyzvat k tanci právě tento příběh… Příběh o lásce, která je sice výstřední, ale zároveň silná a věčná.

Čekání na Bojanglese / En attendant Bojangles
Autor: Olivier Bourdeaut
Z originálu přeložila: Jovanka Šotolová
Žánr: beletrie
Grafickou úpravu a obálku s použitím ilustrace Valerije Kačajeva (Studiostoks) navrhla Tereza Králová
Nakladatelství: Plus ve společnosti Albatros Media a. s.
Rok vydání: 2017
Počet stran: 168
ISBN: 978-80-259-0675-0



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Rozhovor

Festivalové otázky pro Jugiho z UDG

jugi udg 200Přinášíme vám první rozhovor ze série festivalového ‚popovídání‘. V chládku backstage na Benátské noci před koncertem kapely UDG jsme vyzpovídali bubeníka Tomáše Staňka neboli Jugiho

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Greg Loomis: Případ Pegasus

pripad pegasus 200Konspirační thrillery už trochu vyšly z módy, ale přesto se občas nějaký ten nový přírůstek najde. Tentokrát se jedná o knihu s názvem Případ Pegasus od amerického spisovatele Gregga Loomise. Vyplatí se podívat se po ní v knihkupe...


Literatura

Tom Kenyon, Judi Sion: Arkturiáni

arkuriani 200Při pohledu na hvězdné nebe každého občas napadá, jsme-li tu sami. Každého občas ovane ta obrovská nekonečnost vesmíru, ta naše vlastní malichernost. Stačí se pocitově vzdálit od běžných starostí a už jen pohled na naši modr...

Divadlo

Ostravský divadelní bestseller DONAHA! (Hole dupy) se dočká 100. reprízy!

donaha200Premiéru komediálního muzikálu DONAHA! (Hole dupy) uvedlo Národní divadlo moravskoslezské dne 16. června roku 2011. Přestože inscenaci navštívilo již přes 60 000 diváků, webové stránky i pokladny předprodeje neustále hlásí vyprodáno! Muzikál se dne 19....

Film

Kdo si přečte vysoce odborné filmové časopisy?

casop200Mnohé odborné časopisy, které si potrpí na přízvisko "vědecké", se honosí tím, že jsou recenzované. Nemyslí se tím, že by se na ně psaly recenze (jako je třeba tato), nýbrž že sama redakce si nechává recenzovat nabídnuté texty, aby se si tak nechala ...