V češtině doposud největší výběr toho nejlepšího z japonského národního pokladu - poezie haiku – přineslo na sklonku loňského roku na pulty knihkupců malé, nezávislé a nekomerční nakladatelství DharmaGaia ve spolupráci s Česko-japonskou společností. Osm stovek básní z pera téměř osmdesáti autorů představuje tři sta let vývoje tohoto významného a originálního žánru. Výběr začíná zakladatelem haiku Bašóem (17. století) a končí modernisty století minulého. Výbor sestavil a předmluvou opatřil významný český japanolog Antonín Líman.
Samuraj Bašó a jeho následovníci
„Mezi klasickými verši mistra Bašóa a skladbami soudobých autorů jako Majuzumi Madoka nebo Tomita Takuja je hluboký rozdíl, ale právě v tom je obrovská životnost haiku, které se mění a přizpůsobuje požadavkům své doby,“ píše Líman v předmluvě. Čtenáři tak podle něho mají mimořádnou příležitost porovnat historicky nejstarší haiku samuraje – filozofa Bašó a frivolnější a trochu cynické haiku jeho následovníků. Aby dobu života jednotlivých tvůrců čtenářům více přiblížil, opatřil Líman knihu krátkými medailonky autorů. K některým haiku připojil i zajímavé vysvětlující poznámky, které je uvádějí do širších souvislostí.
V jednoduchosti je krása
Poezie haiku je žánr lakonický a stručný a pro svou jednoduchost, přímočarost a dětskou čistotu a hravost naprosto odzbrojující. Sedmnáctislabičné střídmé, avšak pečlivě vybroušené verše bez zdobných kudrlinek a příkras o zdánlivě prostoduchých věcech jdou na samou dřeň a snad právě proto jsou tak intenzivní, pozoruhodné a výstižné.
Do staré tůně/ skočila žába/ žbluňk
Mezi tradiční témata haiku patří popis přírodních scenérií, východu či západu slunce či lidského života všeobecně. „Básně haiku jsou inspirovány jemným smyslovým vnímáním a vyjadřují tak nejčastěji představy věcí, které můžeme vidět, chutnat, dotýkat se jich či je pociťovat,“ uvádějí ve vyčerpávajícím a obsáhlém doslovu o vývoji japonské poezie Líman s Denisou Vostrou. Haiku se naopak vyhýbají abstraktním pojmům, jako je nesmrtelnost, láska, věčnost nebo smutek, ačkoli tyto pojmy konkrétními obrazy ztělesňují.
Básně (jako) malované
Vizuální dimenzi a plastičnost textům dodávají reprodukce původních a výmluvných ilustrací haiga, které jsou s básněmi haiku velmi úzce propojeny. Díky nim i díky celkové grafické úpravě Martina Třešńáka působí kniha jako malé umělecké dílo a je radost ji jen chvíli podržet v ruce, natož pak číst.
Na závěr jedna aktuální, jarní ochutnávka z knihy:
Jarní déšť –
mám jistotu že vidím
duši kamenů
(Murakami Kidžó, 1865 - 1938)
Chrám plný květů
Překlad: Antonín Líman
Žánr: výbor poezie – japonské haiku
Vydáno: 2011
Stran: 340
Vydalo nakladatelství: DharmaGaia
Hodnocení: 100 %
Zdroj foto: DharmaGaia, lidovky.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Lidé si myslí, že harfenistky jsou romantičky ze starých časů. U Zbyňky Šolcové to neplatí. Nevyhýbá se uměleckým experimentům a fúzím s jinými žánry. Také se věnuje poezii a fotografování. Před nedávnem nahrála se so...
Nakladatelství NOXI přišlo v červenci s druhým vydání knihy Květiny pro Lauru z roku 2006. Jedná se o román od populární slovenské autorky Táni Keleové-Vasilkové, který je opět velmi čtivý…
Někdo tvrdí, že severské detektivky jsou v Česku na ústupu, ale já se s tímto tvrzením neztotožňuji a dále s radostí objevuji nové a nové autory. Jako třeba Samuela Bjørka a jeho prvotinu s děsivým námětem Anděl visí v lese.
V sobotu 13. října 2012 se ve zlínském Městském divadle uskutečnila premiéra komedie z pera mistra svého oboru Williama Shakespeara Sen noci svatojánské. Přicházející noc byla říjnová a ch...
Film Živý terč si v roce 1993 vysloužil velké ovace na poli akčních filmů. Tento napůl lyrický a umělecky sestříhaný příběh nám ukazuje, že jeden člověk dokáže změnit co se děje. Jen na to musí být dost velký frajer. Hned na začátku filmu honí...