Metamorfózy ruské kultury

Metamorfózy ruské kultury

Email Tisk


Pochopit duši ruského obra, tu současnou i tu minulou, to znamená stálou výzvu, snad již nenarušovanou odmítavými postoji ke všemu ruskému, jak to vypěstovala desetiletí komunistického režimu. Výtečnou příležitostí jsou průzkumy Alexandra Michajloviče Pančenka (1937-2002), s nimiž se nyní máme možnost seznámit v českém překladu. Byl to slovutný filolog i medievelista (to není odborník přes média, nýbrž přes středověk) a výbor jeho nejdůležitějších statí Metamorfózy ruské kultury postihuje nejdůležitější etapy nejen středověkých, raně novověkých, ale dokonce také novodobých ruských dějin, spojených třeba s kultem zakladatele a vůdce bolševické revoluce V.I.Lenina.

 

Pančenko postihuje celé tisíciletí ruských dějin - od přijetí pravoslavného křesťanství přes bezohledně modernizační snahy některých carů (Ivan Hrozný, Petr Veliký) až k vytváření různých mýtů, které se v posledních stoletích spolupodílejí, a to i mezinárodním kontextu, na vytváření rozličných klišé o "ruské národní povaze". Opakovaně se vracel k některým specifickým rysům dávných ruských dějin, zvláště pak ve spojitosti s "jurodivými", jen zdánlivě výstředními jedinci často vřazenými mezi svaté mučedníky, jakkoli rozkolísanými mezi světem církevní kultury a jejím znesvěcujícím odrazem v pohoršujícím bláznovství. Pokoušeli se své posluchače vyvést z každodenní rutiny prostřednictvím různě provokující podívané, v lecčems připomínající divadelní produkce tehdejších potulných komediantů zvaných skomorochové.

V řadě studií se zabývá postavami carů (najmě Petra Velikého, viz připojený portrét), rázně vyhlazujících staré společenské i náboženské struktury - a bezohledně potlačujících jakýkoli odpor, byť by se týkal jen hájení dřívějších pořádků. Vylíčení dvou zasutých konfliktů se všemocným carem, jehož protivníkům zůstala jen síla přesvědčení, nasvětluje 17. století z nečekaných úhlů. Hladem umořená bojarka Morozovová i upálený protopop Avvakum se stávají jakýmisi zástupnými znaky pro pozdější koncepty "svědomí společnosti", jak je zosobňovali zejména umělci. Například Puškin, jak názorně rozvíjí Pančenko - nejen on bývá vnímán jako svého druhu světská svátost, ochotně převzatá i bolševickým režimem.

alt

Nesmírně zajímavé jsou stati, v nichž Pančenko osvětluje, jak vznikly, mohutněly a měnily se mýty provázející různé aspekty novodobých ruských dějin. Stačí se začít do studie o Potěmkinových vesnicích: carevna Kateřina Veliká prý při svých cestách po Rusi viděla v dálce jen makety obydlí, slávu provolávající poddaní i stáda dobytka prý byli přesouváni jen z místa na místo, aniž panovnice tušila, že přihlíží stále témuž opakujícímu se výjevu. A opět: stejně jako u jurodivých se Pančenko i leckdy později dotýká překvapivě blízkého stýkání (církevní i vladařské) vážnosti s (lidovým) veselím někdy až parodického rozměru.

alt

Vskutku netušené souvislosti Pančenko odkrývá ve dvou závěrečných kapitolách, kdy uvažuje o motivacích i dopadu rozhodnutí Lenina balzamovat. Ačkoli jeho režim usiloval vyvrátit náboženství i víru v neporušené ostatky svatých, Lenin coby posvátná persona nového režimu měl být i po své smrti na věky uchován – viz foto. Již několik měsíců před jeho skonem se sešla tehdejší mocenská elita (se Stalinem, Trockým a Bucharinem v čele), aby projednala případný pohřeb. Měl být nejen velkolepý, ale zejména mýtotvorný. Vůbec nepřidala v úvahu kremace, jakkoli bolševiky propagovaná jako rozchod s náboženstvím tmářstvím, neboť spálení mrtvého těla bylo určeno hlavně popraveným zločincům, děsivý posmrtný osud je totiž zbavoval šance na zmrtvýchvstání, jak o tom píše bible.

A Pančenko si všímá i toho, jak záhy po Leninově smrti začaly vznikat údajně spontánní lidové vyprávěnky o Leninovi, připomínající středověké legendy o světcích. Americký spisovatel Theodor Dreiser, jenž ve 20. letech navštívil Moskvu, zaznamenal, že s nabalzamovaným a vystaveným Leninovým tělem se pojí řada pověr: dokud zde těl neporušené leží, dokud nepráchniví, bude sovětský režim, v bezpečí, bude vzkvétat. Kruh víry se uzavřel...

alt

Snad zbývá ještě dopovědět, že Pančenko, jenž patřil do okruhu osobností přinášejících Leningradské univerzitě - a zvláště jejím humanitním oborům - mezinárodní ohlas, si vzdělání mimo jiné doplňoval i v Praze a svou první odbornou práci publikoval na téma česko-ruských literárních vztahů v 17. století. Ta bohužel do češtiny přeložena nebyla, avšak znát můžeme jiný důležitý spis, na němž se jako spoluautor podílel - Smích staré Rusi.


Metamorfózy ruské kultury
Autor: Alexandr M. Pančenko
Překlad: Jaroslav Kolár, Jitka Komendová, Michal Řoutil a Michal Téra
Vydalo: Nakladatelství Pavel Mervart v roce 2012.
Počet stran: 393
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: kniha Metamorfózy ruské kultury (obálka);  tvnoviny.sk; emersonkent.com


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa


Partneři

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

Jeffrey Eugenides: Sebevraždy panen

200litKonečně jsme se dočkali. V říjnu vyšlo v nakladatelství Host další dílo jednoho z nejoceňovanějších amerických spisovatelů této doby, držitele Pullitzerovy ceny a autora knih Hermafrodit a Hra o manželství, které již v ČR vyšly a měly velký úspěch. Jedn...

Nové komentáře


Literatura

Moderní česká literatura? Střídavá péče pro Kukačku

stridava pece200V květnu 2016 vydala Mladá fronta novou knihu známému českému spisovateli Pavlu Bryczovi. Jde o knížku Střídavá péče pro Kukačku o soužití lidí, rozvodu a hlavně hledání pravdy. Podle popisky se jedná o škatulku detektivn...

Divadlo

Malostranská beseda zpestří dětem i dospělým adventní čas taneční pohádkou Děvčátko se sirkami podle Hanse Christiana Andersena

devcatko 200Slavná Andersenova pohádka Děvčátko se sirkami míří na prkna Malostranské besedy. O druhé adventní neděli 4. prosince ji v pražské premiéře uvedou členové UMB (Ultra-minimal-ballet) spolu se studenty Taneční konzervatoře hl. m. Prahy a nabídn...

Film

FILM PÁTÁ LOĎ BUDE MÍT SVĚTOVOU PREMIÉRU NA PRESTIŽNÍM BERLINALE

pata lod 200Slovensko-česko-maďarský film PÁTÁ LOĎ bude mít světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu Berlinale. Snímek režisérky Ivety Grófové vybrali do soutěže Generation Kplus. Její předcházející celovečerní film Až do města Aš byl nominován...