Banner

Herec Zbigniew Kalina: „Když vidím zajímavý styl chůze, okamžitě si ji na chodníku zkouším…“

200rozPozvání k rozhovoru přijal herec Zbigniew Kalina, jehož divadelním domovem jsou Městská divadla pražská. Právě v nich jej brzy čeká role Lorda Basingstoka v komedii A voda stoupá. Zbigniew se může pyšnit například Cenou Thálie pro mladého činoherce do 33 let a v tomto rozhovoru nám prozradí některé jeho tipy a triky.

 


Pojďme si na úvod chvíli povídat o Městských divadlech pražských. V čem je toto divadlo výjimečné? A jakou jeho inscenaci máte nejraději?

Mám za sebou už několik angažmá a hostování doslova po celé republice a musím říct, že v Městských divadlech pražských si užívám toho komfortu, že můžu hrát většinou před plným hledištěm. Je za tím vidět obrovská práce celého týmu MDP. Divadlo má neuvěřitelně zmáknuté PR, reklamu, komunikaci s divákem. Láká diváky na nezvyklé divadelní akce. Jsou tu skvělí hráči a osobnosti a herecké legendy, s kterými můžu stát na jevišti. O tom se mi ani nezdálo. A co se týče inscenací… Bedřich Smetana: The Greatest Hits a Kancl. Na ty se vždycky těším.

roz

Jaká role vás zde doposud nejvíce bavila? Proč?

Miluju britský humor. Proto zkoušení inscenace Kancl v Divadle Rokoko bylo pro mě radostnou záležitostí a ještě radostněji roli Tima hraju. Myslím, že to hrajeme všichni s velikou chutí, a doufám, že je to na nás patřičně vidět. Díky mým kolegům-spoluhráčům a režisérovi Petru Svojtkovi je to pro mě výjimečné představení.

V listopadu vás čeká role Lorda Basingstoka v konverzační komedii A voda stoupá. Proč by na ni měli diváci vyrazit? Nalákejte je!

Do premiéry ještě pár dnů zbývá, tak to nechci zakřiknout… ale myslím, že herecké výkony Pavla Juřici a Máši Málkové budou výjimečné. A pokud se chcete rozkošnicky kochat agónií herců, kteří celou druhou půlku hrajou v dešti, jste srdečně zváni!

A co nějaké zákulisní informace ze zkoušek a nacvičování hry? Stalo se něco zajímavého?

Kromě klasických podzimních onemocnění snad zkoušení probíhá hladce, takže nic skandálního se nestalo. Ale do premiéry zbývají dva vypjaté týdny, kdyžtak se ještě ozvu s nějakou horkou novinkou.

roz1

Co si obecně myslíte, že je u diváků nejoblíbenější? Komedie, nebo složitá dramata?

Kdybych to měl posuzovat podle sebe jako diváka - určitě bych se nejdřív informoval u svých známých, co zajímavého viděli, a pak bych na to vyrazil. Žánr by určitě nehrál žádnou roli, spíše kvalita.

Vystřídal jste několik divadel, namátkou Těšínské divadlo, Městské divadlo Karlovy Vary, Divadlo A. Dvořáka Příbram atd. Které vám podle vás dalo nejvíce? Kde jste získal nejcennější zkušenosti?

Obecně řečeno to byly báječné roky na takzvané "oblasti". A protože nejčerstvěji mám v paměti Divadlo A. Dvořáka v Příbrami, mé vzpomínky míří právě tam. Míří k mým báječným kolegům, k neuvěřitelně vytíženým technickým složkám, přesto stále usměvavým, k nezapomenutelným rolím, které bych si asi v tomhle věku v Praze nezahrál. Ve všech angažmá jsem měl štěstí na skvělé role… bylo jich spousta.

Kromě vašich domovských Městských divadel pražských hostujete v mnoha dalších divadlech, kromě těch v našem hlavním městě i například v Národním divadle moravskoslezském. Nedělá vám problém přejíždění? 

Naopak. Je to čas, který je jen můj. Ve vlaku doháním věci, na které normálně nezbývá čas: čtu, poslouchám hudbu, spím. Na trase Praha-Ostrava díky úžasné konkurenci tří dopravců jede vlak snad častěji než na Kladno. Už tradičně si v Regio Jetu dávám k obědu sushi a latté se švestkovým koláčem.

roz2

Dostal jste i několik ocenění, v roce 2008 Cenu Thálie, cenu Českého divadla a také ceny pro nejoblíbenějšího herce příbramského divadla. Kde si tyto ceny vystavujete? Mají čestné místo na některé polici?

Bude to možná znít divně nebo nevděčně, ale žádnou z těch cen vystavenou nemám. Všechny zůstaly v příbramském divadle, kde jsem je za dobu svého působení získal. Tak snad je dobře opatrují a ometají z nich nánosy prachu.

Máte nějaký trik na zapamatování textů? Jak je dostanete a hlavně udržíte v hlavě? Už se vám někdy stalo, že jste dostal takzvané okno, ze kterého nebylo úniku?

Text mám vždy spojen s tzv. aranží, čili pohybem po jevišti, a hlavně se situacemi, které se zkouší spoustu týdnů, takže nakonec je máte pod kůží spolu s textem. Okno se samozřejmě párkrát dostavilo… ale většinou jsem si neuvědomil, že je to moje chyba. Myslel jsem si, že má mluvit někdo jiný a urputně jsem přemýšlel, jak bych tomu chudákovi pomohl. Horší ovšem jsou okna v písničkách, z toho se člověk vylhává daleko hůř. Nebo choreografická okna. Zrovna teď v neděli jsem byl sólistou ve sborovém tanci u Faraona. Všichni kopali nohama, jenom já se točil. Trapas.

Když jsme u toho, máte rád improvizaci, nebo raději jedete podle předem daného scénáře?

Obdivuju všechny, kteří umění improvizace ovládají. Třeba můj kolega Vasil Fridrich, skvělý herec - pohotový a inteligentní! Já většinou hraju v představeních, která mají pevné mantinely… samozřejmě drobné odchylky v rámci těch mantinelů jsou přípustné. Ale vždy by měly být vkusné a držet se žánru. Ne vždy se to povede. Proto se raději držím těch mantinelů.

roz4

Když si přečtete text divadelní hry, máte hned nějakou vizi, jak danou postavu ztvárnit, nebo vše přichází postupně?

Problém je v tom, že moje vize po prvním přečtení hry není rozhodující a nejdůležitější. Tu vizi má hlavně režisér, který mě s ní seznámí. Já pak mohu s ním polemizovat a přesvědčovat ho o své vizi, nebo se nechat přesvědčit. Proto v podstatě není dobré mít vysněné role, protože nakonec váš vysněný Cyrano by se mohl odehrávat v bazénu, mít místo velkého nosu velký plavky. Zklamání může být trpké.

V jednom rozhovoru jsem četla, že vás nejvíce inspiruje hospoda, která je plná různých týpků. Je to opravdu tak? Že lidé z běžného života jsou vaší inspirací pro hraní? 

Konkrétní příbramská hospoda mě inspirovala v době, kdy jsem zkoušel roli bezdomovce a mnoho hospodských povalečů mělo jejich rysy. Skvělý studijní materiál! Stačí se porozhlédnout kolem sebe a spatříte tolik zajímavých typů, kterými se lze inspirovat! Někdy jsou tak výrazní, že kdybych se pokusil je zkopírovat na jevišti, diváci by si mohli říct, že přehrávám a nejsem uvěřitelný. Mám taky jednu úchylku: když vidím zajímavý styl chůze, okamžitě si ji na chodníku zkouším… k pobavení všech kolem. Bohužel si ji málokdy zapamatuju.

Zde vás poprosím o vzkaz pro naše čtenáře a přeji mnoho úspěchů!

Váženým čtenářům Kultury21 přeji, ať mají štěstí na dobré lidi a dobré divadlo! A proto vzhůru do Městských divadel pražských!



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Hledat

Mimísek 9

Partneři

Čtěte také...

Ozvěny ze Světa knihy/ edice ČT

CT Krysaci oceneni perex20. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha 2014 je sice již minulostí, ale protože zde zástupci redakce Kultury21 objevili spoustu novinek a skvělých knižních titulů a navíc se potkali s koleg...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

O Čechách známých i neznámých

bohemia incognita 200Kniha Bohemia incognita neboli Čechy neznámé? Václava Žmolíka vznikla podle stejnojmenného třináctidílného televizního cyklu. Trošku připomíná Toulavou kameru. Václav Žmolík nás přivádí na míst...

Divadlo

Divadelní Odysea v létě pobaví děti na pražském nábřeží v představeních a workshopech jiskřících humorem, hravostí a vynalézavostí

divOdysea perexCirkusová aréna plná pestrobarevného veselí, rozmanitých zážitků a aktivní radosti ze hry vyroste od 20. do 30. července v Zítkových sadech nedaleko pražské náplavky. Svůj bohatý letní program tu dětem a ...

Film

Můj soused zabiják zpestří nudný večer
ImageFilm Můj soused zabiják byl ve své době svěžím zpestřením poměrně nudné reality všedního života. Každý, kdo už pár let pracuje a provádí celou řadu rutinních a každodenních činností, které postrádají jakýkoliv kon...