Reklama

Herec Zbigniew Kalina: „Když vidím zajímavý styl chůze, okamžitě si ji na chodníku zkouším…“

200rozPozvání k rozhovoru přijal herec Zbigniew Kalina, jehož divadelním domovem jsou Městská divadla pražská. Právě v nich jej brzy čeká role Lorda Basingstoka v komedii A voda stoupá. Zbigniew se může pyšnit například Cenou Thálie pro mladého činoherce do 33 let a v tomto rozhovoru nám prozradí některé jeho tipy a triky.

 


Pojďme si na úvod chvíli povídat o Městských divadlech pražských. V čem je toto divadlo výjimečné? A jakou jeho inscenaci máte nejraději?

Mám za sebou už několik angažmá a hostování doslova po celé republice a musím říct, že v Městských divadlech pražských si užívám toho komfortu, že můžu hrát většinou před plným hledištěm. Je za tím vidět obrovská práce celého týmu MDP. Divadlo má neuvěřitelně zmáknuté PR, reklamu, komunikaci s divákem. Láká diváky na nezvyklé divadelní akce. Jsou tu skvělí hráči a osobnosti a herecké legendy, s kterými můžu stát na jevišti. O tom se mi ani nezdálo. A co se týče inscenací… Bedřich Smetana: The Greatest Hits a Kancl. Na ty se vždycky těším.

roz

Jaká role vás zde doposud nejvíce bavila? Proč?

Miluju britský humor. Proto zkoušení inscenace Kancl v Divadle Rokoko bylo pro mě radostnou záležitostí a ještě radostněji roli Tima hraju. Myslím, že to hrajeme všichni s velikou chutí, a doufám, že je to na nás patřičně vidět. Díky mým kolegům-spoluhráčům a režisérovi Petru Svojtkovi je to pro mě výjimečné představení.

V listopadu vás čeká role Lorda Basingstoka v konverzační komedii A voda stoupá. Proč by na ni měli diváci vyrazit? Nalákejte je!

Do premiéry ještě pár dnů zbývá, tak to nechci zakřiknout… ale myslím, že herecké výkony Pavla Juřici a Máši Málkové budou výjimečné. A pokud se chcete rozkošnicky kochat agónií herců, kteří celou druhou půlku hrajou v dešti, jste srdečně zváni!

A co nějaké zákulisní informace ze zkoušek a nacvičování hry? Stalo se něco zajímavého?

Kromě klasických podzimních onemocnění snad zkoušení probíhá hladce, takže nic skandálního se nestalo. Ale do premiéry zbývají dva vypjaté týdny, kdyžtak se ještě ozvu s nějakou horkou novinkou.

roz1

Co si obecně myslíte, že je u diváků nejoblíbenější? Komedie, nebo složitá dramata?

Kdybych to měl posuzovat podle sebe jako diváka - určitě bych se nejdřív informoval u svých známých, co zajímavého viděli, a pak bych na to vyrazil. Žánr by určitě nehrál žádnou roli, spíše kvalita.

Vystřídal jste několik divadel, namátkou Těšínské divadlo, Městské divadlo Karlovy Vary, Divadlo A. Dvořáka Příbram atd. Které vám podle vás dalo nejvíce? Kde jste získal nejcennější zkušenosti?

Obecně řečeno to byly báječné roky na takzvané "oblasti". A protože nejčerstvěji mám v paměti Divadlo A. Dvořáka v Příbrami, mé vzpomínky míří právě tam. Míří k mým báječným kolegům, k neuvěřitelně vytíženým technickým složkám, přesto stále usměvavým, k nezapomenutelným rolím, které bych si asi v tomhle věku v Praze nezahrál. Ve všech angažmá jsem měl štěstí na skvělé role… bylo jich spousta.

Kromě vašich domovských Městských divadel pražských hostujete v mnoha dalších divadlech, kromě těch v našem hlavním městě i například v Národním divadle moravskoslezském. Nedělá vám problém přejíždění? 

Naopak. Je to čas, který je jen můj. Ve vlaku doháním věci, na které normálně nezbývá čas: čtu, poslouchám hudbu, spím. Na trase Praha-Ostrava díky úžasné konkurenci tří dopravců jede vlak snad častěji než na Kladno. Už tradičně si v Regio Jetu dávám k obědu sushi a latté se švestkovým koláčem.

roz2

Dostal jste i několik ocenění, v roce 2008 Cenu Thálie, cenu Českého divadla a také ceny pro nejoblíbenějšího herce příbramského divadla. Kde si tyto ceny vystavujete? Mají čestné místo na některé polici?

Bude to možná znít divně nebo nevděčně, ale žádnou z těch cen vystavenou nemám. Všechny zůstaly v příbramském divadle, kde jsem je za dobu svého působení získal. Tak snad je dobře opatrují a ometají z nich nánosy prachu.

Máte nějaký trik na zapamatování textů? Jak je dostanete a hlavně udržíte v hlavě? Už se vám někdy stalo, že jste dostal takzvané okno, ze kterého nebylo úniku?

Text mám vždy spojen s tzv. aranží, čili pohybem po jevišti, a hlavně se situacemi, které se zkouší spoustu týdnů, takže nakonec je máte pod kůží spolu s textem. Okno se samozřejmě párkrát dostavilo… ale většinou jsem si neuvědomil, že je to moje chyba. Myslel jsem si, že má mluvit někdo jiný a urputně jsem přemýšlel, jak bych tomu chudákovi pomohl. Horší ovšem jsou okna v písničkách, z toho se člověk vylhává daleko hůř. Nebo choreografická okna. Zrovna teď v neděli jsem byl sólistou ve sborovém tanci u Faraona. Všichni kopali nohama, jenom já se točil. Trapas.

Když jsme u toho, máte rád improvizaci, nebo raději jedete podle předem daného scénáře?

Obdivuju všechny, kteří umění improvizace ovládají. Třeba můj kolega Vasil Fridrich, skvělý herec - pohotový a inteligentní! Já většinou hraju v představeních, která mají pevné mantinely… samozřejmě drobné odchylky v rámci těch mantinelů jsou přípustné. Ale vždy by měly být vkusné a držet se žánru. Ne vždy se to povede. Proto se raději držím těch mantinelů.

roz4

Když si přečtete text divadelní hry, máte hned nějakou vizi, jak danou postavu ztvárnit, nebo vše přichází postupně?

Problém je v tom, že moje vize po prvním přečtení hry není rozhodující a nejdůležitější. Tu vizi má hlavně režisér, který mě s ní seznámí. Já pak mohu s ním polemizovat a přesvědčovat ho o své vizi, nebo se nechat přesvědčit. Proto v podstatě není dobré mít vysněné role, protože nakonec váš vysněný Cyrano by se mohl odehrávat v bazénu, mít místo velkého nosu velký plavky. Zklamání může být trpké.

V jednom rozhovoru jsem četla, že vás nejvíce inspiruje hospoda, která je plná různých týpků. Je to opravdu tak? Že lidé z běžného života jsou vaší inspirací pro hraní? 

Konkrétní příbramská hospoda mě inspirovala v době, kdy jsem zkoušel roli bezdomovce a mnoho hospodských povalečů mělo jejich rysy. Skvělý studijní materiál! Stačí se porozhlédnout kolem sebe a spatříte tolik zajímavých typů, kterými se lze inspirovat! Někdy jsou tak výrazní, že kdybych se pokusil je zkopírovat na jevišti, diváci by si mohli říct, že přehrávám a nejsem uvěřitelný. Mám taky jednu úchylku: když vidím zajímavý styl chůze, okamžitě si ji na chodníku zkouším… k pobavení všech kolem. Bohužel si ji málokdy zapamatuju.

Zde vás poprosím o vzkaz pro naše čtenáře a přeji mnoho úspěchů!

Váženým čtenářům Kultury21 přeji, ať mají štěstí na dobré lidi a dobré divadlo! A proto vzhůru do Městských divadel pražských!



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

JANA LANGEROVÁ


redaktorka, tvůrce soutěží, 26 let (Štír a občas Střelec)

  • pochází z malé vesničky Zádveřice a nyní žije s manželem v ještě menší Lhotě, která leží 13 km od Zlína
  • Jana je čerstvou absolventkou fakulty multimediálních komunikací v oboru vztahy s veřejností a pracuje jako tisková mluvčí festivalu Chillibraní
  • s K21 je spojená už sedm let, začínala jako editorka a vypracovala se až k zástupkyni šéfredaktorky, nyní domlouvá soutěže a píše pro radost hlavně do literatury a mluveného slova. Udržuje se tak v tempu, má přehled a plní si knihovničku skvělými tituly
  • ve volném čase kromě kulturních věcí také moc ráda zahradničí (zajímají ji bylinky i pokojovky) a vaří různé dobroty. S manželem se věnují geocachingu - hledají poklady po okolí, často navštěvují různé metalové koncerty a jsou s partou přátel. Aktuálně propadli speedmintonu!
  • a Janino motto:To od Johna Lennona: „Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“
Banner

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 23

Čtěte také...

Mým cílem v tanci je práce s emocemi

Seidlerova 200Nicole Seidlerová se tanci věnuje již od svých raných let. Ve stejné době, kdy byla přijata na AMU, začala v Praze vyučovat lekce moderního a klasického tance. Zazářila v muzikále „Addamsova rodina“, v českých videoklipech a spolu s tím se pr...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Nadčasový Malý princ v novém vydání

Maly princ 200Máme doma tuhle knížku, kterou vydal Albatros v roce 2000, a jsou v ní autorovy ilustrace. Nyní se mi dostalo do ruky vydání z dílny Fragmentu a byla jsem zvědavá, jaký je mezi nimi rozdíl. Text je samosebou totožný, ale obrázky nejsou od Ant...

Divadlo

Jiří Suchý oslaví své 85. narozeniny „posemaforsku“ a s netradičním dárkem – režisér Vondrák a Zámek Liteň pro něj natočili dokument

jiri suchy200Jemný komik a zpěvák se slamákem, jemuž je vlastní osobitý humor a nadsázka těžící z událostí své doby. Některé z jeho písní, jako Pramínek vlasů, Babetta nebo Včera neděle byla, které si před pár desetiletími právem říkaly „ty největší hity“ si s oblibou notujeme dodnes. ...

Film

I obyčejné práškovací letadélko se může prosadit

200 letadlaPo velkém úspěchu animovaných Aut (i jejich volného pokračování) se antropomorfizovaná vozidla opět vracejí, tentokrát ve snímku Letadla. Autíčka, tentokrát v roli pomocníků či příznivců, se sice vyskytují i nyní, ale toliko v roli žertovnýc...