Teprve v lednu 2001 byl areál Vojna vyhlášen kulturní památkou a stal se i pobočkou Hornického muzea Příbram. Spojení těchto dvou celků má své opodstatnění, i když se zdá, že muzeum se zajateckým táborem nic na první pohled nespojuje. Jenže v oblasti s výskytem železné, stříbrné a hlavně uranové rudy bylo zapotřebí lidí k jejich těžbě. Tak vznikl v letech 1947-49 zajatecký tábor pro německé válečné zajatce.
Jeho název byl vybrán podle nedalekého vrchu Vojna, sahajícího do výše 666metrů. Těžila se zde hlavně uranová ruda a podobné tábory byly i na dalších místech, ale nedochovaly se v tak zachovalém stavu jako právě Vojna. Po odchodu německých válečných zajatců bylo rozhodnuto využít prostory pro Tábor nucených prací. Postupně se naplňoval lidmi (chovanci), kteří tam byli z politických důvodů, většinou protiprávně a bez soudu internováni posláni na převýchovu. Podle údajů z května 1951 jich tam bylo 761. V roce 1951 byl Tábor nucených prací změněn na Nápravný pracovní tábor a byli tam umisťováni „nejnebezpečnější zločinci“. Což bylo pro velezradu a k jejímu napomáhání, vyzvědačství, podvracení lidově demokratického zřízení, či za pokus o opuštění republiky. Ale také kriminálnici odsouzeni za tzv. černý obchod. V roce 1956 bylo tam již 1517 potrestaných pracující převážně v uranových dolech a také při výstavbě města Příbram. V památníku je umístěn seznam těch lidí a mezi nimi najdete významné vědce, umělce, duchovní, politiky a také hokejové mistry světa z let 1947 a 49. Tak se tam sešli hrdinové protifašistického odboje s jejich nedávnými protivníky s kolaboranty a zrádci, i kriminálními živly, kteří byli záměrně dosazováni na místa kápů. A tak mnozí nevinní tam museli strádat dlouhá léta. V roce 1961 (úbytek vězňů po amnestii v roce 1960) byl tábor zrušen, vězni převezeni jinam a areál využívala armáda až do roku 2000.
Návštěvník si tak může prohlédnout již historické objekty - budovu velitelství tábora, ubytovací objekt, bunkr (kde se nedá ani postavit, často byl přeplněn a také neustále plný vody), kulturní dům i ošetřovnu. Další zajímavé informace poskytují místní průvodci. Historie tohoto tábora nebyla sice dlouhá, ale málokdo o něm věděl. I rodinní příslušníci vězňů pokud je mohli navštívit, neměli k táboru přístup a setkání se uskutečňovala úplně jinde. Proto je nutné, aby o jeho existenci věděla i další generace a i tato negativní historie byla stále připomínána.
Autor fotografií: Jaroslava Krejčová
| < Předchozí | Další > |
|---|
Honzík Bačkora je docela obyčejný kluk z jednoho docela obyčejného městečka. Když ovšem jednoho obyčejného dne na toulkách po okolí náhodou natrefí na příšerně pomotaného, zpřeházeného, mrzoutského, vypaseného a na sušenkách závislého MLUVÍCÍHO kocoura,...
V rámci již zavedeného cyklu Junior Art představuje během března v Domě kultury v Kroměříži svou tvorbu mladý grafický designér Ondřej Kopecký. Velkou a nejucelenější část kolekce bude autorský projekt KANADE, což byla de facto maturi...
Už před prázdninami byl v Domě kultury v Kroměříži zahájen předprodej na podzimní cyklus divadelního předplatného. V atraktivní nabídce budou od září do prosince letošního roku uvedeny čtyři inscenace a jedno bonusové divadelní představ...
O tom, že průsečík dvou světů, dvou rozdílných lidských charakterů, které formovalo prožité, vytváří mnohdy prazvláštní třecí plochu, pojednává spousta nejen filmových děl. V případě prolínání každodennost...