Tip na výlet: Procházka v „Kocourovi“ i podél Sázavy

Tip na výlet: Procházka v „Kocourovi“ i podél Sázavy

Tisk

Posazavska stezka most 200Letní měsíce přímo vybízí k výletování. Že celá dovolená padne na relax v cizině u moře? I za jeden den se dá stihnout příjemná delší procházka kousek za Prahou. Celodenní výlet s přáteli či s rodinou je ideálně stráveným volnem. Stačí jen zabodnout prstem na mapě Středních Čech. A třeba zrovna padne na Posázavskou stezku.

Posázavská stezka je jedním z nejznámějších turistických míst. Úsek mezi Pikovicemi a Žampachem patří už takřka sto let k vyhledávaným trasám při jednodenních i vícedenních toulkách po krásách české přírody.  Vedle malebného průtoku řeky Sázavy stezka nabízí i další milníky k zastavení se. Jedním z nich je rozhodně i kamenný most na Žampachu. Nechte se inspirovat tipem na nenáročnou trasu plnou zajímavostí i letní pohody.

Ideálním výchozím bodem pro tento výlet je pražské Hlavní nádraží a spoj do Čerčan. Cílovou stanicí je obec Kamenný Přívoz, kde vlak zastaví zhruba po hodině a půl cesty. Dopravní alternativou je i speciálně vypravovaný vlak Posázavský pacifik, který funguje již více než sto let. Lokálka jezdí z pražského Braníku a svým designem slibuje návrat do minulosti.

Když vlak vystupujícím trampům zatroubí za nádražím v Kamenném Přívozu na rozloučenou, vydávají se po červené turistické značce. Ta vede z kopce přímo do obce, která je oblíbenou zastávkou vodáků. Pokud po cestě vlakem zavládne hlad či jen obyčejná chuť na svlažení v malinovce nebo pivu, ideálním místem k zastavení se je podnik U Vemenáče. Posezení u poctivého jídla i půllitru za pohádkovou cenu příjemně osvěží před pár kilometry pochodování.

Posazavska stezka nadhled

To z Kamenného Přívozu pokračuje po zelené značce podél řeky Sázavy. Zhruba dvoukilometrová cestička je lemovaná chatkami a letními příbytky, které se díky své ojedinělé architektuře rozhodně stávají jednou z nezapomenutelných zážitků této trasy.  Řeka je v těchto místech poměrně klidná a na konci chatařské oblasti přívětivě vybízí ke smočení i vykoupání.

Poslední pohled na řeku střídá první pohled do koruny stromů, mezi kterými se tyčí žampašský skvost. Ani ne kilometrové stoupání po silnici přímo přivede pod unikátní železniční most. Viadukt vysoký 46 metrů překlenuje rokli Kocour už 116 let a je nejvyšším kamenným mostem pro vlakovou dopravu u nás (některé zdroje uvádějí, že i v Evropě). Žulová stavba se sedmi oblouky se line v délce takřka 110 metrů a údajně jí nikdy nebylo třeba opravovat. Impozantní dílo skrývá v sobě kus romantiky i genia loci.
Podél silnice, vedoucí do kopce dál za most, protéká potůček Studený. Cestou proti jeho proudu se po pár desítkách metrů nachází štola sv. Antonína Paduánského. Ta je posledních šest let po četných opravách zpřístupněna veřejnosti k prohlídce. Dobrodružný zážitek se odehrává v úzkých chodbičkách, teploty kolem 8 stupňů Celsia a s překonáváním rozdílů mezi různými výškovými úrovněmi štoly.  

Romantické a i lehce náročné zakončení výletu je pak výšlap do kopce nad štolou. Po několika stovkách metrů voňavým lesem se turisté mohou pokochat výhledem z mostu, který nabízí úžasný pohled na celé údolí Kocour. Zhruba dva kilometry po zelené pak už čeká cílová stanice, železniční zastávka Jílové u Prahy.

Posazavska stezka mapa

Podrobnější informace o prohlídce štoly: www.muzeumjilove.cz/Stola-Paduanskeho.aspx
Zdroj foto: autorka článku, Klára Kopecká, www.smapy.cz


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

PEPSON SNĚTIVÝ

pep 200Jak se stalo, že se z ekonoma stal spisovatel? - Spíš bychom se měli ptát, jak se z hudebně a literárně orientovaného člověka stal ekonom – byť pouze inženýrským diplomem, ne zaměřením či snad nedejbože mentalitou. V šedi osmdesátých let byly v Jablon...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...


Literatura

Otřesné svědectví o morálce dnešní doby

Ferova-prace perexMožná vám to bude znít nadneseně, ale takový dojem ve mně zanechalo čtení knížky „Férová práce“ Kim Scottové. Sice píše o Americe, nemyslím si však, že u nás to bude o mnoho lepší. Nevím, jak je to v Česku s platy, zda je mzda mužů to...

Divadlo

Komiksovou komedii se špetkou černého humoru uvede Divadlo na Vinohradech

vinohrady200Daniel Majling je autorem hry Láska! Prsty! Salman Rushdie!, kterou uvede v premiéře v sobotu 4. června ve Studiové scéně Divadlo na Vinohradech. Představení, které se hraje v překladu a dramaturgii Vladimíra Čepka, režíruje Barbora Mašková a vin...

Film

Nataša Gollová dostávala role bezstarostných dívek, ale její život nebyl peříčko

natasa 200Kdyby na začátku své filmové kariéry Nataša Gollová vytvořila postavu princezny, možná by to byla ta nejněžnější a nejkřehčí princezna, jakou mohl kdy český film mít. Takovou roli však na Barrandově nikdy nedostala. Ale přece ji role éterických dívek...