Dům jako živá bytost?
Banner

Dům jako živá bytost?

ImageCo je to “domov”? Nelehká otázka, viďte? Pro každého z nás tento pojem může představovat něco naprosto odlišného, ale vždy velice osobního. Je to hnízdo, ze kterého jsme, sotva plnoletí, vyletěli vstříc nástrahám života? Nebo možná malá garsonka, ve které začínáme budovat vlastní budoucnost? Pro hrdiny – a zároveň tvůrce – novinky z divadelně-experimentálního prostředí pražského NODu se domovem stal malostranský secesní dům, kde někteří z nich pobývali jen krátce, ovšem dokázali nalézt nejenom místo, kam se chtějí vracet, nýbrž i vlastní identitu.

 

Tisková zpráva lákala na alternativní performanci spojující tři prvky v jednom: divadelní hra byla tím nejméně podstatným. Nejvíc tvůrci – absolventi pražské FAMU srbského původu Dragan Dragin a Biljana Golubovič – sázeli na dokument “97 kroků”, vzniklý na základě časosběrného materiálu natočeného v průběhu dvouletého loučení se s domem. Třetí součástkou měla být fotografická výstava zobrazující poslední roky života malostranského baráku v té podobě, v jaké se zakořenil v paměti jeho obyvatel.


Leporelo příběhů jednotlivých obyvatel bylo hned na začátku, po úvodním slově Dragana a Biljany, doplněno “překvapením”: besedou se starousedlíky. Starší pár upoutal pozornost stovky návštěvníků rodinným albem, kterým listoval tak trochu nostalgicky, tak trochu neúčastně. Po jejich pětiminutové rozmluvě a krátké prohlídce “domácích” fotografií made by Dragan Dragin diváci pokračovali do sálu s netrpělivými výrazy v očích – neortodoxní začátek! – co teprve bude následovat?

Dočkali jsme se komorní scénky pohřbu: že by ta slibovaná divadelní inscenace? I když od divadla v ní zbylo málo. Záhadný muž ležící na stole celý v černém a smutečná procese sedávající okolo. Koho oplakávají? Dům či své životy v něm? Nebo se loučí se šťastnými společnými chvílemi, které se už nezopakují? Srbská tradice (mít něco červeného v ruce při pohledu na mrtvolu) se červenou nití dostávala do vědomí diváků a černý pes – dle všeho neméně důležitý obyvatel domu – oddaně sekundoval dalším účinkujícím. Pár minut ticha doprovázených hrou na (červený!) akordeon se nedá zařadit mezi mistrovské divadelní počiny (ostatně od “očitých svědků” se žádné velké divadlo ani nečeká), ale jako úvod do příběhu posloužilo zcela bezchybně.

Následoval dokument. Část evidentně nejrozporuplnější. Příběhy obyvatel krásného malostranského domu do sebe zapadaly jen zřídkakdy, výkladová linie se často nelogicky kouskovala – odtud komplikace chronologického charakteru. Dopis z cizinecké policie “vyťukaný” tvrdým tonem a zpráva z úřadu oznamující plán na zbourání baráku celý tragický – a to až vyčerpávajícím způsobem – příběh odstartovaly. Dál to jen blikalo různými odstíny šedé.

Image


Snímek svou konstrukcí připomínal nedávnou Wendersovu Pinu – jednotlivci tvořící jeden smutný obraz – kvalit výrobku slavného režiséra dokument 97 kroků natočený ruční kamerou a s nízkým rozpočtem samozřejmě dosáhnout nemohl. Je pravda, že tvůrci v daném případě měli zcela jinou ambici: především dát vědět, vykřičet do světa, sdílet svou osobní tragedii. Zapomněli však na jeden důležitý detail: když je tragedie natolik osobní (a tudíž i divákům vzdálená), musí existovat něco, co ho, diváka, upoutá u obrazovky na nelegrační dvě hodiny stopáže. Na to tvůrci (či chcete-li, pořadatelé) vymysleli svůj recept. Nespočíval ovšem v charismatické podobě filmu, ale v typické srbské pohostinnosti.

V polovině byl snímek zastaven a na scénu se začaly sjíždět stoly, shromažďovaly se talíře, příbory cinkaly a diváci jen nechápavě přehlíželi celý ten servírovací proces: co to na nás opět zkoušejí, že by po scéně pohřbu následovala svatba? Byli však na omylu: jednalo se o velkorysou hostinu, na kterou jsme všichni byli vřele pozváni. Na přípitek, ochutnání dobrot a na kus řeči. Vskutku nečekaný krok, ale – na rovinu – co v projektu “Dům” bylo čekané? S milým úsměvem vyprávěla Biljana střípky ze společného života v “domě”, doplňovala nejasnosti z dokumentu, kde se sotva prohodilo pár vět, s nadějí mluvila o budoucnosti a následně si “přiťukla” s každým (ale opravu každým!!) hostem.

Těžko říct, zda pohostinný krok splnil své poslání, ale nedalo se nevšimnout, že když začal běžet druhý díl, každý divák, posilněný vínem a jablečným štrúdlem, alespoň trochu přikyvoval v takt příběhu, cítil se s jeho hrdiny, možná se dokonce ztotožnil s tou osobní tragedií a začal vnímat Dům jako živou bytost, přesně tak, jak ho viděli tvůrci.

Zdroj foto: nod.roxy.cz


 

Přihlášení



Soutěže

Má cesta za štěstím - autobiografie Mistra

gottPrávě vychází unikátní autobiografie největší legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech.
SUPRAPHON

V hlavní roli Tomáš Holý a jeho nesnadný život i tragický konec

Český spisovatel, básník a držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018 Ota Kars přichází s již druhou knihou o jednom z nejslavnějších českých dětských herců. V hlavní roli Tomáš Holý, tentokrát prostřednictvím krásně zpracovaného grafického románu.
Nakladatelství Argo

Rozhovor

„Ohrožený druh“ Trancer se po deseti letech vrací na scénu na parníku Tyrš

trancer 200Před deseti lety hrál po pražských klubech (tehdy jste ho mohli ještě někde zaznamenat pod pseudonymem Pán ostenů), vybudoval si poměrně slušné jméno a trancovými sety bavil mnoho fanoušků a tanečníků. Pak se ale z ničeho nic ztratil a věnoval se...

Hledat

Videorecenze knih

Vymazlené dítě harfistky Jany Bouškové – sólové album Má vlast

Dokážete si představit harfu jako plnohodnotný sólový nástroj, který dokáže znít jako celý symfonický orchestr? Harfistka Jana Boušková pojala tuto otázku jako výzvu a v průběhu čtyř let upravila vybrané skladby českých velikánů, jakými jsou Smetana, Dvořák a Suk, do zcela unikátní podoby.
Supraphon

Čtěte také...

Slovácké divadlo uvede v premiéře Deník Anne Frankové

denik perexSlovácké divadlo je od předminulého týdne, kdy byly vyhlášeny Ceny divadelní kritiky, v první desítce nejlepších českých divadel. Do elitní sestavy se ale neprobojovalo jen uváděním ztřeštěných komedií a výpravný...


Literatura

Unikátní publikace, která není k mání všude: Pravdivý příběh byzantských věrozvěstů Konstantina a Metoděje

Slovo pameti 200K 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje vydalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti publikaci Pravdivý příběh byzantských věrozvěstů Konstantina a Metoděje. Publikace ...

Divadlo

Balet Národního divadla on-line tréninky inspiruje a motivuje: „Protančíte tím s námi?“

BaletND Protancimetim 2Doba, kterou nyní všichni prožíváme, je v mnoha ohledech mimořádná. Plná omezení, ale také nových, nečekaných možností. Co třeba absolvovat hodinu baletu ve společnosti sólistů Baletu Národního divadla, pod vedením špičk...

Film

V Karlových Varech se představí Kendži Mizoguči

Mizoguci perexLetošní 52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (koná se ve dnech 30.6. – 8.7.2017) nabídne průřez tvorbou japonského režiséra KENDŽIHO MIZOGUČIHO (1898-1956). Tento - bohužel až na sklonku svého života - proslavený tvůrce patří mezi ...