Současná ekonomická situace, potažmo i kulturní založení obyvatel, není rozhodně příznivou dobou pro instituce věnující se umění. Zejména pak pro divadla, která jsou speciálním odvětvím. Není to film, jejich návštěva není rozhodnutí z minuty na minutu. Chce to přípravu, vhodné oblečení (no i když se zdá, že Češi na tohle posvátné pravidlo už docela pozapomněli...) a nepodcenit výběr, protože přece jen lístek stojí o něco víc, než právě ten na film. Nabídka pomalu začíná převyšovat poptávku a některá pražská divadla začínají mít problém nejen s prázdnými sedačkami v hledišti a ekonomickými výsledky, ale především pak s těmi, jež je dotují. V současnosti se probírá budoucnost legendárního Divadla Na zábradlí, jeho vedení i dramaturgie. Co bude (nejen) v tomto divadle dál?
Doubravka Svobodová bude ředitelkou Divadla Na zábradlí 14. června dlouhých dvacet let. Ovšem, pokud se situace nestihne do té doby změnit. Kulturní výbor zastupitelstva hlavního města Prahy 12. dubna doporučil radnímu pro kulturu Václavu Novotnému odvolat kvůli neuspokojivým výsledkům ředitele tří příspěvkových organizací, mezi nimiž je právě toto divadlo. „V případě Divadla Na zábradlí byl zaznamenán meziroční pokles ekonomické efektivity, soběstačnost se snížila, a proto je třeba situaci v divadle prověřit a personálně zasáhnout,“ tak zní výňatek z oficiálního zápisu zasedání. V závěrečném usnesení pak stojí doporučení radnímu, aby vyvodil příslušná opatření.
Ano, zajisté může být příslušným opatřením změna personálu, potažmo přímo ředitelského křesla. Přece jen by divadlo nebylo výjimkou (vzpomeňme na nedávnou změnu vedení Vinohradského divadla), ale otázka je, zda by to přineslo očekávané výsledky. Nebo spíše, jaké jsou ty očekávané výsledky?
Divadlo Na zábradlí nebude patřit k těm komerčním, které vydělávají na mainstreamových inscenacích, tradice i
současnost je vystavěná na původnosti. Představení, které ještě padala svým zaměřením do středního proudu, byla před dvěma lety stažena. Představení a texty snažící se předběhnout dobu, nenabídnou moc tomu, kdo jde jen za povrchnější zábavou, nýbrž jsou tím pravým pro náročnějšího diváka. Toho se drží i umělecký šéf divadla David Czesany, který je ve funkci od jara 2010 a snaží se navázat na tradici z let šedesátých a z projektu Československé jaro (2005 – 2007). V posledních dvou tematických sezónách (Koho nebe přijme? a Čí je to město?) bylo vlastním souborem uvedeno deset inscenací, z nichž přímo šest bylo napsáno na míru divadla převážně českými autory. Další dvě prošly autorskými úpravami a na prknech se také hrála Havlova inscenace, která byla uvedena poprvé po dvaceti letech. Ve kterém divadle toto návštěvník nalezne? K tomu jsou navíc sezóny doprovázeny i dalšími akcemi, například vztahujícími se výstavami či diskusemi diváků po představení. Dalším významným krokem, který divadlo pořádá pro kulturní budoucnost, je projekt Eliadova knihovna nové generace, který poskytuje profesionální zázemí studentům uměleckých škol v jejich ročníkových prácích a hledá tak nové talenty a umožňuje studentům pohled do divadelní reality.
Kulturní výbor porovnával výsledky posledních dvou let skutečně pečlivě a ano, srovnání výnosů loňského roku s tím předloňským nevyznívá pro divadlo pozitivně. Ovšem srovnávat dva poslední ročníky, když jich divadlo má za sebou nespočet, je při nejmenším hloupé (na to se také snaží nejen vedení divadla upozornit). Ekonomická soběstačnost je jeden úhel pohledu a druhým by rozhodně měl být ekonomický pohled do českých domácností. Je pak logické, že ti, kteří se poslední rok vypravili do divadla, využívali slev do důsledků. A to i ti, kteří dříve ze solidarity a podpory kulturního světa, tak nečinili. Vedení už se od začátku roku snaží reagovat na propad poptávky a divadlo prodělalo malé změny, které by měly vést ke zvýšení návštěvnosti, například derniéry představeních, která nebyla tak divácky úspěšná či nové webové stránky. Jsou to přímé a logické kroky, ale dokončí je právě paní Svobodová? My, obyčejní návštěvníci, doufejme. Divadlo je skutečně specifičtěji zaměřené a při uchování tohoto konceptu nikdy nebude tak masivně navštěvované jako některá jiná pražská divadla. Ovšem pokud se na radnici nerozhodnou nám takovéto divadlo vzít a přesměrovat ho na další mainstream..
Zdroj foto: divadlonazabradli.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Na konci června se ve finské kapele Stratovarius změnilo obsazení a baviče Jörga Michaela vystřídal mladičký Rolf Pilve. Tento šestadvacetiletý student konzervatoře není v hudbě ...
Do divadla se chodí na 3D představení plné přehrávání a emocí. I když bývá kino lepší, jsou hry, kvůli kterým stojí za to divadlo navštívit. Jednou z takových je prověřená klasika Balada pro banditu.
Obrazy o hledání, tápání a nalézání. Vernisáž výstavy Druhý břeh (především) olejomaleb výtvarnice a lektorky výtvarných kursů Markéty Černé se v pondělí 6. září uskutečnila v pobočce Městské knihovny na Pohořelci.
Předposlední premiérou Městského divadla Zlín se stal Saturnin, notoricky známé humoristické dílo Zdeňka Jirotky.
Asi jen stěží existuje někdo, kdo neviděl Šíleně smutnou princeznu z roku 1968, reprízovanou především o Vánocích nejen na českých televizních kanálech. Téměř šedesát let patří k nejoblíbenějším filmovým pohádkám, k...
