Santiniho jazyk, hlubší smysl k hledání a nalezení textového univerza?

Santiniho jazyk, hlubší smysl k hledání a nalezení textového univerza?

santiniMěstské divadlo v Brně uvedlo jako svou třetí inscenaci sezóny a padesátousedmou inscenaci vůbec zajímavou a ojedinělou hru, která je inspirovaná literární předlohou Miloše Urbana, Santiniho jazyk. Autory jevištního převyprávění jsou režisér a herec, Stanislav Slovák a dramaturg divadla, Jan Šotkovský.

 

Abychom si ozřejmili, o jakou literární či jevištní poetiku - o jaký žánr, vlastně jde, musíme se podívat trochu dozadu: Asi prvními počátky literatury fantasy je Lucianův satirický román Pravdivé příběhy, který vznikl kolem roku 150 našeho letopočtu. Tam se snad poprvé objevují fantaskní postavy a děje, které pak inspirovaly řadu spisovatelů až do 21. století. Pakliže chceme hledat novodobý zdroj literatury, která ovládla čtenářskou obec, tak je to v žánru fantasy určitě Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena, který byl poprvé vydán v roce 1937. A nesmíme zapomenout na snad nejdůležitější dílo nové doby, které napsal Umberto Eco  italský sémiolog, filosof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let 20. století, román Jméno růže.

A propos postmoderna. Od roku 1979, kdy poprvé vyslovil tuto definici François Lyotard, se stal termín už skoro kýčovitě opakovaným, a označuje dnes už vše, co se nevejde do zaužívaných „starých škatulek“ soudobé estetiky. Postmoderní fikce – a o té tady bude řeč, aplikuje teorii Briana McHalea a jeho ontologický pohled na současnou evropskou literaturu, tedy i na dílo Miloše Urbana, Santiniho jazyk.

Zde se už předem autor této recenze přiznává: Nefandím tomuto typu literatury. Už proto ne, že žádné z děl, před i po, nemůže dostáhnout velikost románu Jméno růže Umberta Ecca. Velikosti literární i filozofické. Tolkien je pohádkář, a ti po Eccovi jsou zase různým způsobem, kromě záhadologie, také amatérští filozofové. Žel, nedosahují velikosti Ecca.

santini

S pocitem předem nastartované mírné averze jsem shlédl premiéru Santiniho jazyka v režii Stanislava Slováka. Na výborně vizualizované scéně Jaroslava Milfajta ve stejně promyšlených kostýmech, které navrhli Andrea a Adéla Kučerovy, s výbornou scénickou projekcí Petra Hlouška a se světelným designem Martina Seidla, jsme také díky hudbě Lukáše Janoty prožívali napínavý přeběh reklamního copywrittera Martina a lidí kolem něj. Znavený pracovník reklamy musí vymyslet univerzální slogan, jinak má „padáka“. Ještě se mu rozpadá manželství, prostě se mu drobí svět pod rukama. Chytí se však myšlenky objevit staré textové univerzum zázračného stavitele, který zanechal v Čechách a na Moravě nejedno zvláštní barokní dílo inspirující se středověkou gotikou. Jde o Jana Blažeje Santiniho – Aichela.

Začíná propletené putovaní a hledání latinských nápisů, které jsou, nebo nejsou, ukryty samotným Santinim a mají, nebo nemají, hlubší smysl k hledání a nalezení jakéhosi textového univerza.

Kdyby šlo jenom u tuto podstatu inscenace, asi by to byla po půlhodině nuda. Ale autoři do příbehu vložili až kriminální zápletku, ve které se zjevují jakési bílé postavy dvou dívek, smrtelné šípy i useknuté hlavy (o kterých se naštěstí jenom mluví), střelba z revolveru a typický „negáč“ jako vystřižen z levných kriminálek. Je jím právě šéf reklamní agentury, Kňour. Děj se tady může rozběhnout. Nechybní napětí, zápletky (Cherchez la femme), nečekané objevy. Interiéry chrámů, zahadného podzemí, jsou zde využity všechny atributy literatury fantasy, jenom v tom všem nehledejme logiku. Kdo přistupuje k takovému příběhu se snahou o kauzalitu a věrohodnost, je předem zklamán. Sám se tedy stylizuji ke přijímání fabule, jako k pohádce. Tam taky většinou přísná logika chybí a nevadí nám to.

Ještě poznámka k herectví. Dušan Vitázek jako Martin – hledač oné zázračné formule má nádherný prostor k vyjádření všech emocí a taky je plně využívá. Ta role je krásně napsaná i hraná. Ale tak se lze zmiňovat o všech postavách. Roman Rops, znalec dějin a Santiniho, kterého hraje Petr Halberstadt, vystupuje tak věrohodně, že člověk dostane chuť na fernet, který on do sebe při svých zajímavých výkladech hází. Mimochodem, autoři textu dobře vědí, že občas je nutné vážnost textu doplnit semtam humorem a třeba to nalévání fernetu je taková milá situace. Velký prostor má taky šéf reklamní agentury Kňour v podání Jakuba Uličníka. Je to sebestředný, autoritářský nevychovanec. Toho si s radostí Uličník zahrál a byla to postava tak odporná, že ji divák vnímal ve vši ošklivosti i s humorným nadhledem. Je tady ještě Max Jana Apolenáře, coby znalce historie, antikváře, taky hezky napsaná postava.

santini 1

A ženy? Andra Zelová, jako Tereza, důležitá osoba v reklamní agentuře, i ve vztahu s Martinem, která využívá všechnu svou rafinovanost. Stejně jako chápavá Gábina Elišky Skálové, Martinova manželka Míša Barbory Goldmannové, to jsou postavy, které jsou v příběhu nezastupitelné s dobrými dialogy a dobře vypointovanými závěry, ale ruku na srdce, autoři jim dali méně prostoru, než mužským protagonistům. Teda kdybych obhajoval hnutí MeeToo a byl bych holka, tak protestuji. Ne, ale vážně. Skutečně celá inscenace podrobněji studuje více mužské protagonisty, než ty ženské. Ale tak je to asi v záhadologii běžné. Mužský svět je přece ten, který hýbe světem a odhaluje tajemství historie, třeba i stavitele Santiniho.

Dal jsem sám sobě závazek, že nebudu ironický a napíšu zprávu o nové inscenaci Santiniho jazyk s profesionálním odstupem. Tak tedy: I když to není má parketa - postmoderní výprava do fantazijní minulosti, musím konstatovat, že je dílo umně napsáno i režírováno, s výborným hereckým scénickým a hudebním zpracováním. Určitě si najde svého diváka, protože těch, kteří milují tento žánr je hodně. Divadelních zapracování postmoderních fikcí skutečně moc není a je pravdou, že si postmoderní fikce o dramatizaci rovnou koledují. Takže divadlo bude, jako ostatně vždy, plné diváků.

Santiniho jazyk
Původní inscenace, světová premiéra, mysteriózní thriller
Činohra Městského divadla v Brně
Autoři:
Podle stejnojmenné knihy Miloše Urbana Napsali Stanislav Slovák a Jan Štotkovský
Hrají:
Martin Urmann- Dušan Vitázek
Roman Rops- Petr Halberstadt
Kňour- Jakub Uličník
Tereza Coufalová- Andrea Zelová
Max Unterwasser- Jan Apolenář
Viktorie- Kristýna Daňhelová
Míša, Martinova manželka - Barbora Goldmannová
Gábina, její sestra - Eliška Skálová
Průvodkyně - Erika Kubálková
Benjamin Mráz- Aleš Slanina
Kněz Binder- Rastislav Gajdoš
Kastelán- Jan Brožek

Premiéra: 26.-27. října 2019
Hodnocení: 90%
Foto: Tino Kratochvil
www.ndb.cz

santini2

Foto: https://www.mdb.cz/


 

Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Markéta Hrubešová: „Zatím se držím svého kopyta.“

marketa hrubesovaMarkéta Hrubešová je známá herečka, ale v poslední době ji můžete stále více zastihnout kolem vaření a kulinářských pořadů. Naposledy jste ji mohli vidět v primáckém VIP Prostřeno, které suverénně ...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

Kouzelná, pohádková, strhující My fair lady

my-fair-lady 200Městské divadlo Zlín na konci předešlé sezóny představilo hudební komedii podle hry George Bernarda Swawa a filmu Gabriela Pascala Pygmalion - My fair lady. Nebyl to jednoduchý počin, protože většina zná zápletku nebo filmové zpracová...


Literatura

Kiosek na pláži - dědictví za všechny prachy

Kiosek perexVybíráte-li si knihu na dovolenou a zároveň dáváte přednost románům s poněkud závažnějším tématem, než je plážová romantika, může být Kiosek na pláži Felixe Booma tou pravou volbou pro vás.

...

Divadlo

Půjdeš mi za svědka? To je nová komedie o mnohdy neuvěřitelných vztazích mezi lidmi

Pujdes mi za svedka200Mam pozve na svoji svatbu s Lili, se kterou již 12 let chodí, za svědka svého nejlepšího přítele Toma, kterého několik let neviděl, protože mu Lili zakázala se s ním stýkat, a to proto, že kdysi opustil jejich kamarádku. Tom p...

Film

Nastal pro Bonda čas zemřít?

bond perexLoni v září se po dvojnásobném odložení způsobeném pandemií koronaviru do kin konečně dostala pětadvacátá bondovka s názvem Není čas zemřít, v níž se s rolí agenta 007 rozloučil Daniel Craig, který ikonickou postavu ztvárňoval od roku 2006. O tom...