Kultura21.cz

O klucích aneb Jsem kuchta se jmenuje komedie německého dramatika Davida Gieselmanna, kterou připravil pro podzimní sezónu režisér, někdy i autor, a vlastně spíš muž mnoha rolí, také třeba ředitel Domu dětí a mládeže v Praze 10, Roman Urbanec. Inscenaci tentokrát nastudoval mimo členů stálého souboru, také se dvěma zkušenými herci Danou Novák Peškovou a Jiřím Bartoněm, kteří tak pozvedli věkový průměr ostatních aktérů představení. Soubor se totiž skládá ze studentů a absolventů pražských konzervatoří. S oblibou sleduji počiny této partičky, některé její kusy mají za sebou i více než padesát repríz, a přece mají diváků stále dost. Nejvíce jich je z těch, kteří končí základní školu, či studují střední školu.

Měl jsem možnost vidět po sobě premiéry jak v komorním prostředí Divadelního ateliéru Pod Strašnickou vinicí 623/23, tak na velké scéně Divadla U22 v pražské Uhříněvsi, které se uskutečnily před několika dny.

David Gieselmann získal za tuto hru na festivalu Heidelbergu ocenění za nejlepší hru pro mládež, což dává jistý předpoklad, že by mohla být dobře přijata i u nás. A dokazuje to i smích, který při premiérách zazníval právě především od mladých diváků. Pravda, naopak ti starší trochu „zvedali obočí“. Slovník mladých herců totiž někdy není ve hře právě nejvybranější a někteří si stále ještě nepřestávali dávat zvlášť záležet na tom, aby jadrná slova byla opravdu hodně dobře slyšet. Sami se mi přiznávali, že měli problém dostat ten slovník „do pusy“.Na druhou stranu je třeba si přiznat, že mluva dnešních dorostenců mezi sebou také často není podle bontonu.

Ale zpět do děje. Mladiství delikventi, stíhaní za různé střety se zákonem, mají možnost vyhnout se trestu, pokud absolvují kurs vaření jako prostředek ke zvládání svých sklonů k násilí. Jiří Bartoň v roli prokurátora mimo své přesvědčivosti dává mladým hercům dobrý příklad jevištní řeči a práce s hlasem. Což je předností i jeho kolegyně Dany Peškové v roli lektorky kurzu. Mladí adepti herecké slávy tak mají možnost vnímat tyto přednosti a mohou se snažit dostat je do svého projevu. Určitě se diváci mohou těšit na jejich další zlepšování na obou scénách. Tak aby jim bylo dobře rozumět v malém prostoru, stejně jako je bude dobře slyšet na scéně Divadla U 22.  

Chce se mi říci, že se s inscenací režisér vyrovnal velmi dobře. Koneckonců má takových již za sebou mnohem více. Trochu překotný děj nutí diváka na mé gusto držet více v pozornosti a nutí jej soustředit se tak, aby se v něm neztratil. Hra je určená pro diváky od 13 let, možno říci hlavně pro mladé. Ale právě proto si myslím, že by měli mít možnost si bezprostředně o představení povídat s někým dospělým. I proto, že tato věková kategorie nepatří dnes k těm, které by vyhledávali jakékoliv divadelní představení záměrně. Proto by bylo dobré, aby představení viděli pedagogové, členové vedení divadel a klubů, kteří by je pak dokázali zprostředkovat.

I přes velké množství situací, které vyvolávají salvy smíchu, je v inscenaci jak už to bývá u většiny režií Romana Urbace ukryt i v tomto kousku další význam. I přesto, že mladiství delikventi na začátku nemají jistotu v tom, že by opravdu provedli něco, co se opravdu nedělá, na konci už ví, že jimi více být nechtějí. Proto se O klucích aneb Jsem kuchta hodí mezi školní představení tak jako tomu je i už u titulů Smečka nebo Čik.

Od autora se mně líbila divadelní hra Pan Kolpert. Chtěl jsem si od něj přečíst něco dalšího a narazil jsem na hru Über Jungs. Za tuto hru obdržel autor David Gieselmann v rámci festivalu Heidelberger Stückemarkt cenu za Nejlepší hru pro mládež (JugendStückePreis). Jde o vtipnou, ironickou hru o chování dnešní mládeže. Možná trochu drsnou, ale i pro naši současnost pravdivou. Tak možná tento exkurs do světa mladých, bez cenzury, může být prospěšný pro každého z rodičů. A těm mladým může poskytnout zrcadlo. Navíc některé fáze života lze jen těžko přeskočit. A tak jsme se rozhodli uvést tuto hru v české premiéře.

Pro jaké publikum je tato inscenace určena? Kde budete hru uvádět? Bude to i mimo Prahu?
Inscenace je určena pro všechny, jejichž věk je 13+. Jak pro dospělé publikum, tak i rodiče s adolescenty. Po představení by mě pak moc a moc zajímala rozmluva mezi teenagerem a rodičem. Zazní i slangové výrazy, které však současní mladí používají všude možně, možná snad jen ne doma, s ohledem na svoji rodinu. Přece jen se německá dramatika s ničím nepáře. Děj je překotný a nevím, zda předvídatelný. Hru budeme uvádět na svých mateřských scénách a rádi vyjedeme i mimo Prahu. Stačí nás pozvat.

V představení účinkují dva zkušení herci a zároveň i ti začínající…
Myslím si, že pro všechny je to škola. Trochu to připomíná vztahy v rodině. A oba zkušení herci - Dana Novák Pešková s Jurou Bartoněm - již z toho mají takovou svoji rodinu, i s tou dávkou tolerance k mládí. A, že to není žádná sranda, to si pište. Zatím tam je dost pochopení, ale úplně na rovinu musím říci, že mladým nadějím (studenti či čerství absolventi konzervatoře v Praze) nedělá vůbec problém se do rolí vžít. Navíc je tam obrovská energie, až jsem ji musel začít i krotit. A to i přes to, že jsme zkoušeli hlavně po večerech, po škole a nakonec víkendech.

Kdo všechno ještě na inscenaci a jeho „chodu“ pracuje? Kdo tvoří tým?
Tým není velký. Je to stejné jako u našich předcházejících her, kde se již u některých blížíme k padesáti reprízám. O to víc konzultujeme se zkušenými bardy jednotlivých oborů, ale ta konečná práce stojí na studentech či čerstvých absolventech jednotlivých divadelních oborů.

Kdy a kde bude premiéra a co si od ní slibujete?
První premiéra bude ve čtvrtek 10. října v Divadelním ateliéru ve Strašnicích (Pod Strašnickou vinicí 23, Praha 10) a druhá premiéra pak v pátek 11. října 2019 v Divadle U22 v Uhříněvsi (K Sokolovně 201, Praha 22). Slibuji si jediné. Že vyvolá zájem, zamyšlení, názor. A pokud se v tom někdo pozná, zamyslí se a něco třeba i přehodnotí. Co víc bych si mohl přát. To by byl úspěch sám o sobě.

DIVADLO: O KLUCÍCH ANEB JSEM KUCHTA!
autor: David Gieselmann
překlad: Anežka Rusevová
režie: Roman Urbanec
dramaturgie: Filip Bařina
hrají: Jiří Bartoň, Filip František Červenka, Aleš Kaizner, Martin Klapil, Darja Pavlovich, Dana Novák Pešková, Martin Šnajdr/Daniel Beroun

foto: archív

http://divadelniatelier.cz/

wwww.divadlou22.cz