Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Ne, to není nějaká schůzka v divadle. Tak se jmenuje muzikálová komedie Alana Zachary, Michaela Weinera a Augustina Winsberga, která měla světovou premiéru v USA v roce 2012.. Tento typ příběhu je opravdu v dnešní době víc jak aktuální. Jenom si sedněte do vozidel veřejné dopravy a podívejte se, co většina cestujících tak od deseti do sedmdesáti let dělá: Kouká do smratfounů a píše. Komunikuje se svým okolím. Vnoučata, rodiče, další příbuzní, spolužáci, milenky a milenci, možná také manželé.

Domnívám se, ale jenom díky takovému hrubému odhadu /který je podpořen výzkumy z Gallopova ústavu/ že valná část komunikace se zabývá navazováním a hledáním partnerských vztahů. Díky přístupnosti přes internet, se stali lidé najednou velmi osamělí. Tento paradox vychází z toho, že člověk, schovaný ve své ulitě, se nechce - nebo se bojí vystavovat fyzicky neznámému prostředí a raději se přiklání k virtuálnímu seznamování.

Komorný muzikál „První rande“ se věnuje právě tomuto skutečně prvnímu osobnímu seznámení, kterému předcházela korespondence třeba přes internetovou seznamku, nebo na radu kamarádky. To není až tak důležité. Že to nabízí nejednu veselou nebo trapnou, očekávanou nebo nečekanou situaci, je předem jasné. A autoři všechny nuance takového seznámení naplno využili a divák… ten se baví.

V režii Stanislava Moši, v překladu Zuzany Čtveráčkové, a v dramaturgii Miroslava Ondry, v hudebním nastudování dirigenta Dana Kalouska, kostýmy měla na starosti Andrea Kučerová – tak se celému týmu povedlo představení, které bylo i nebylo komedií. Ano, občas a na správném mistě díky vtipným dialogům ozval i smích, ale samo téma není až tak komické. Vždyť lidé, toužící po bezprostřednosti jsou ve chvílích, kdy jim na protějšku tak velmi záleží, najednou toporně nešikovní, zaskočení. A tomu všemu napomáhají v divadle pěvecké vstupy, chytrá hudba, bez které by muzikál nebyl muzikálem. Právě atmosféra inscenace a s ní hudba hodně dopoví, jaké citové vzplanutí a z toho ústící trápení mají protagonisté.

Vše stojí a padá na páru, který se pokouší o dialog. V našem případě je to Aaron v podání Daniela Rymeše a Casey, kterou hraje Eliška Skálová. Jsme svědky výborně sehrané dvojice, kteří díky minimalismu herectví vytvářejí věrohodnost, vycházející z hudebního podkresu. Najednou jsme svědky toho, jaké plusy i mínusy má ta revoluční seznamka, prostřednictví které se lidé hledají a hodně náhodně nacházejí. Najednou objevíme vakuum takového vztahu a hlouběji pocítíme, jakou ti lidé mají mají potřebu opravdu lidské komunikace. Touží po tom. Navíc, výborně autoři zabydleli okolí těch dvou.

Seznamte se hlouběji

Muži ženy, židovský sbor nebo mistr Google, všechny další postavy v interpretaci několika herců vtipně ilustrují vše, co se okolo dvojice děje. Tady režisér ve velké zkratce dokázal vyplnil prostor humornými scénami, které nadlehčují, ne vždy jednoduchou komunikaci těch dvou, co se pokouší o hlubší seznámení. A tak Svetlana Janotová, Viktoria Matušová, Aleš Slanina, Dušan Vitázek a Kristian Pekar v několika rolích tvoří okolí toho často bezradného páru, protože takové seznámení – speed dating – jak se tomu v Americe říká, skrývá nejeden problém, který může i nadějně se vyvíjející komunikaci rázem pokazit. Ale v našem případě jde o malou muzikálovou komedii. Zde všichni očekáváme, že dopadne dobře. A taky že ano. Vždyť to je účel tohoto žánru. Žádný Lorca, Čechov, žádný Strindberg.

Muzikálová komedie „První rande“ se odehrává na činoherní scéně Městského divadla v Brně, protože velký prostor Hudební scény by tomuto dílu asi neslušel. Ale v komorním provedení, s nahrávkou ve které zněly kytary, klávesy a flétny, to byla inscenace ve správně interpretaci. Ještě nutno dodat, že úspornou scénu dal postavit Jaroslav Milfajt a hudební nastudování mněl na starosti Dan Kalousek.

A to je vše. Pokud někdo potřebuje dávku dobré nálady – a to snad potřebujeme všichni, stojí za to „První rande“ zhlédnout.

Zdroj foto: První rande/Městské divadlo Brno