Světoběžný dokumentarista Joris Ivens
Banner

Světoběžný dokumentarista Joris Ivens

Tisk

ivens 200Akademie múzických umění vydala již několik zasvěcených monografií věnovaných světově uznávaným filmařům, najmě dokumentaristům (nalezneme tu jména jako Jean-Luc Godard, Chris Marker, Karel Vachek, Jan Němec). Nyní přibyl svazek pojednávající o Jorisu Ivensovi.

 

Tento světoběžník pocházel z Nizozemí, ovšem odtud byl na dlouhá desetiletí vyhoštěn, protože kazil dobrou pověst této (v jeho době ještě koloniální) velmoci. Ivens se totiž narodil v roce 1898 a jak uznání, tak prokletí získával už od svých pětatřiceti. Ve svých sociálně laděných dokumentech nezastíral levicový – ba komunistický – pohled na otřesné sociální protiklady, v nichž se za velké hospodářské krize počátkem 30. let zmítal celý (kapitalistický) svět. Jenže mnohá jeho díla často marně sháněla distributora, stíhaly je cenzurní zákazy a šířena bývala jen pokoutně. Teprve na sklonku života (dožil se devadesáti let a do poslední chvíle tvořil) se dočkal uznání.

Kniha, kterou sepsal André Stufkens (a do češtiny přeložila Iva Honsová), mapuje nedůležitější milníky Ivensovy tvorby. Dovíme se, že od raného mládí v něm dřímalo filmové nadšenectví: už někdy ve dvanácti či třinácti letech si osahal, co obnášejí pohyblivé obrázky – a jeho první filmový pokus se dokonce zachoval!

Jako svébytný dokumentarista na sebe upozornil až koncem 20. let, kdy natáčel hravě poetické studie deště či drobných staveb, jakou byl železniční zvedací most. Jako naděný filmař si vyzkoušel i reklamy (na rádio Philips), avšak poté se názorově radikalizoval. Zcela přesvědčen o pravdivosti zachycovaných obrazů natáčel v Sovětském svazu ódy na tamní blahobyt i pracovní odhodlání – v kontrastu s tím, co nacházel v západní společnosti: s bídou těch nejchudších.

Z roku 1935 pochází jedna z jeho nejslavnějších (a také cenzurou nejpronásledovanějších) výpovědí – Borinage. Je to vlastně rekonstrukce neúspěšné stávky horníků, která se odehrála o několik let dříve. Její někdejší aktéři však ochotně a s velkou niternou opravdovostí před kamerou zopakovali nedávné události. Zpola potají a sledován podezíravou belgickou policí vytvořil Ivens dílo, které si vzrušený étos uchovává podnes. A přestaneme se divit názorům, jaké režisér zastával, když spolu s ním nahlédneme do zbědovaných příbytků tamních obyvatel, když pohlédneme do obličejů zvrásněných beznadějí.

ivens2 misere-au-borinage

Lze bez velké nadsázky tvrdit, že Ivens vyhledával hlavně místa, kde se – aspoň z jeho pohledu – něco převratného dělo. Sotva tudíž překvapí, že se ocitá ve víru španělské občanské války, že několikrát proniká do Číny, že (dočasně) pracuje v Rooseveltově Americe. A svou vlast opětovně popudil, když představil snímek Indonésie volá (1946), mapující protesty v australských přístavech, solidarizující s Indonéskou republikou, která právě vyhlásila nezávislost na Nizozemí.

Když se opět ocitl bez práce, zakotvil v zemích někdejšího sovětského bloku, vstoupil do služeb tamních mocipánů, rozhodnut plně se podřídit jejich požadavkům. Stufkens toto období mlčky přechází (stejně jako Ivensovu aktivitu na poli hraných filmů, třeba společně s Gérardem Philipem režíroval Dobrodružství Tilla Ulenspiegela), jen v epilogu přibližuje vznik dokumentárního česko-polsko-bulharského triptychu Prvá léta (1949), který s nezastřeně stalinistickou dikcí velebí úspěchy komunistických zřízení. Byl to zvláštní počin, který se zřejmě uváděl jen v Československu – Bulharsku prý připadal málo důstojný, snad až pomlouvačný, a Polsko rovnou nevykázalo ani jeho existenci. V seznamu vyrobených děl chybí.

Teprve počátkem druhé půle 50. let, kdy se Ivens svým způsobem vrátil „ke kořenům“, když se usadil ve Francii, a obnovil poetické nazírání, získal věhlas i mezinárodní ocenění. Konečně se dočkal masivního nasazení svých filmů do kin. S duší citlivého básníka zaznamenával dění v přírodě (Setkání Seiny s Paříží, Mistral) i podobu měst (Valparaiso). Ale ani tehdy neztrácel zájem o politické dění – podílel se třeba na povídkovém filmu Daleko od Vietnamu. S Čínou je pak spojeno jeho poslední, bez nadsázky vrcholné dílo, důstojně završující celoživotní úsilí. Už název Příběh větru dostatečně prozrazuje, o čem tento dokument vypráví.

Kniha se skládá z více než dvaceti kapitol, zpravidla věnovaných jednomu konkrétnímu dílu. Jednotlivé kapitoly mají stejnou vnitřní strukturu: nejprve si přečteme obsah, poté je přiblížen průběh natáčení, přidán je kontext, v němž se vznikající dílo ocitá. Důležitý je oddíl zkoumající uchopení filmu i jeho význam, stejně jako shrnutí údajů o přijetí i případných verzích filmu.

V posledku nacházíme podrobnosti o restaurování každého z probíraných děl, aby zájemcům byla dostupná pokud možno kompletní a technicky co nejpřijatelnější podoba. Každou kapitolu uzavírají stručné citáty z tisku, ať již z doby vzniku, nebo z dob pozdějších. Jenže schází aspoň základní rozlišení, jaké Ivensovy filmy a kdy se uváděly v českých kinech, potažmo v televizi, případně s jakým ohlasem.

Kniha tak jakoby „nezaujatě“ a vlastně bez autorova osobního stanoviska prohlíží Ivensovy jednotlivé tituly – aniž bychom se dověděli, že některé si svou působivost uchovaly podnes (jako Borinage), zatímco jiné (jako Indonésie volá) zestárly a znevěrohodnily, odrazují svým vypravěčským neumětelstvím. Jenže nikdo si nemůže na vlastní oči ověřit, nakolik Ivensův odkaz prošel prověrkou času, protože vydavatel i tuto knihu (stejně jako všechny předchozí) opomněl vybavit samotnými filmy (samozřejmě nikoli všemi, nýbrž v nějakém reprezentativním výběru), které snad nemohlo být nijak náročné přiložit na DVD.

ivens 1

André Stufkens: Joris Ivens. Filmař světa
Přeložila Iva Honsová
Odborná redakce: Petr Kubica
Vydala Akademie múzických umění, Praha 2016. 518 stran.

Hodnocení: 80 %

Foto: kniha, https://absolutmedien.de


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Rozhovor s Vittoriem Franceschim, autorem hry Úsměv Dafné

vittorio Franceschi usmev dafne200Byl jste už někdy předtím v Praze? Jak se vám tady líbí?

Byl jsem tady opravdu jen na skok koncem 70. let minulého století. Zastavili jsme se tu na ...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

Nezdolná Jiřina Bohdalová si z lásky vrásky nedělá

altNový film Jiřího Stracha se s klidným svědomím dá přirovnat k o 11 let staršímu Babímu létu, ve kterém jako manželská dvojice, potýkající se se stářím, zářil Vlastimil Brodský a Stella Zázvorková. S filmem Vrásky z lásky h...


Literatura

Tichošlap nakračuje zlehka, ale stopy zanechává hluboké

sylva lauerova tichoslapNový román Sylvy Lauerové dostal název Tichošlap. Kampak nás asi zavede spisovatelčina fantazie tentokrát? Inu, pojďme se ponořit do příběhu, zahaleného závojem zvláštní energie, k...

Divadlo

Městské divadlo Brno oslaví Velikonoce hudbou

Velikonocni koncert200Proslulé pěvecké hvězdy, věhlasní hudebníci, monumentální orchestr i vynikající pěvecký sbor – to vše dohromady vytváří jedinečný Velikonoční koncert, který pro diváky připravuje Městské divadlo Brno.

...

Film

Tři tisíce na měsíc, exekuce, azyláky. Dokument o životě samoživitelek a samoživitele

Samozivy 200Samoživy. Takový název nese nový dokumentární film režisérky Olgy Sommerové, díky němuž máme možnost seznámit se s příběhy devíti žen, které vychovávají své děti samy, bez partnera a bez alimentů, a jednoho muže, jenž si osvojil čtyři děti, kte...