PAS DO HOLLYWOODU

PAS DO HOLLYWOODU

Tisk


pas do hollywoodu 200Není rozhovor jako rozhovor. Většinou vycházejí takové, které se jen koří věhlasu zpovídaného a šíří jej dál, vlastně můžeme uvažovat o oboustranně výhodné symbióze. Přesně takové texty nalezneme třeba v knížce nadutě nazvané Očima elity, která shrnuje povídání s filmovými a divadelními tvůrci tuzemskými i zahraničními, jak je původně otiskly časopisy úrovně řekněme Instinktu. Jen málokdy – a u nás vskutku výjimečně – narazíme na analytické zpovídání, kde novinář se stává rovnocenným partnerem a nejde mu jen o umělce jako člověka se všelikými libůstkami, ale hlavně jej zpovídá jako tvůrce, s nímž rozebírá jeho dílo. Tak třeba vystavěl François Truffaut své rozmluvy s Hitchcockem. Stejně postupuje jiný francouzský kritik, a sice MICHEL CIMENT, kmenový autor časopisu Positif. Nyní mu v českém překladu vyšel PAS DO HOLLYWOODU.


Není to jeho první publikace, která se dočkala českého vydání. Již před lety to byla kniha o režiséru Josephu Loseyovi. Známe jej rovněž z kratších textů, které otiskly tuzemské časopisy jako Film a doba nebo Cinepur, případně na Slovensku Kino-ikon. Dosud se však čeští čtenáři nemohli seznámit s jeho velkými pracemi například o Kubrickovi, Rosim, Langovi nebo Campionové. Buďme tedy rádi, že do rukou se nám dostává právě Pas do Hollywoodu, jakkoli se jedná o svého druhu antikvární zboží  - poprvé se na pultech francouzských knihkupectví ocitl již před třemi desetiletími.
Ciment zde do knižní podoby zpracoval své rozhovory se šesticí původně evropských režisérů, případně s evropskými kořeny, kteří se proslavili v Americe: za oceán se vypravili z rozličných důvodů, hlavně proto, že v původní vlasti nemohli svobodně tvořit. Postihl zde široké časové rozpětí, které začíná 30. roky a úprkem před nacisty a končí odcházením umělců ze zemí, v nichž po druhé světové válce vládl komunistický režim. Jistě potěší, že do vybraného společenství zařadil také Miloše Formana, jemuž jedinému (vedle dalších v mezinárodním kontextu spíše přehlížených či aspoň nedoceňovaných emigrantů, jakými byl Vojtěch Jasný, Ivan Passer, neřkuli Jan Němec) se podařilo uspět v Hollywoodu.
Cimenta samozřejmě zajímají vzpomínky a zkušenosti zpovídaných během jejich umělecké aklimatizace v zámoří, ovšem nejdůležitější jsou pro něho filmy, které natočili. A co je samozřejmé:  jejich tvorbu dopodrobna zná  a dokáže o ní zasvěceně diskutovat, přiměje své protějšky ke spoluzamyšlení,  k cenné sebereflexi. Tak je vystavěn každý rozhovor, který vede.
Začíná filmaři, u nichž leckoho překvapí, že to nejsou svým původem Američané: jsou to Billy Wilder, John Huston a Joseph L. Mankiewicz. Vesměs se narodili počátkem minulého století a žádný z nich již nežije. A byli to režiséři slavní, jimž se podařilo skloubit divácky atraktivní polohu s uměleckými výšinami. Vždyť kdo by neznal nestárnoucí Wilderovu gangsterskou komedii Někdo to rád horké, Hustonovu Africkou královnu nebo Čest rodiny Prizziů, od Mankiewicze, u nás asi nejméně známého, pak snímky jako Vše o Evě nebo Kleopatra.
V době, kdy je Ciment zpovídal, byla jejich tvorba víceméně uzavřená.  Proto nijak nevadí, že české vydání knihy reprodukuje podobu rozhovorů, jak byly otištěny v původním francouzském vydání. Větší potíž ovšem nastává s filmaři, jejichž dílo se zdá uzavírat teprve nyní. Tady zeje olbřímí průrva. Zacelit ji se Cimentovi podařilo v jediném případě, a sice u Formana – rozmluvy s ním jsou dovedeny až do současnosti, až ke Goyovým přízrakům (2006), poslední režisérově americké položce.
Z hlediska „dotaženosti“ tedy nejhůře dopadli Roman Polanski a Wim Wenders.  Oba přitom v Americe trvaleji nikdy nezakotvili, jejich doménou zůstávala Evropa. V jejich „mapování“ není nepokryto několik posledních desetiletí, během nichž vytvořili díla mnohdy mimořádně závažná. U Polanského se rozpravy uzavírají Čínskou čtvrtí (1974). Wenders byl zpovídán ještě předtím, než natočil svá zásadní díla jako Paříž, Texas (1984) nebo Nebe nad Berlínem (1987). S trochou nadsázky si troufnu tvrdit, že u nich Ciment zachycuje začátky nebo ranou fázi zralosti – a právě to považuji za zásadní nedostatek. Netuším, zda je Ciment ještě někdy oslovil (nejspíš nikoli; v opačném případě by takto vzniklé dodatky snad zařadil, jak to učinil v případě Formana), ale předloženou podobu musím v těchto oddílech bohužel považovat za pouhé torzo. Škoda, že nikdo nepomyslel na případnou aktualizaci, třeba i s pomocí cizích textů. Rozhovorů s oběma tvůrci, i knižních, roztroušených po celém světě, přece existuje nepřeberné množství. Nebo takové řešení Ciment odmítl?
Pas do Hollywoodu se vyznačuje pečlivým, přitom čtivým překladem Antonie a Jiřího Dědečkových, veškeré údaje ověřil Miloš Fikejz, jenž rovněž připojil vysvětlující poznámkový aparát, rejstřík a zejména vyčerpávající filmografie, dovedené až k letošnímu roku.  České vydání Cimentovy knihy tedy splňuje nejpřísnější měřítka kladená na hodnověrnost informací i jazykovou a stylistickou úroveň. Škoda jen ve dvou případech snížené aktuálnosti přinášeného textu.

pas do hollywoodu

Michel Ciment: Pas do Hollywoodu
Přeložili Antonie Dědečková a Jiří Dědeček. Editorka: Tereza Brdečková. Odborná redakce Miloš Fikejz.
Vydalo nakladatelství Limonádový Joe, Praha 2016. 328 s.
Hodnocení: 90 %
Foto: kniha


 
Banner

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Dasha & Epoque Quartet a jejich album Ellaboration, to je jako diamant vybroušený do dokonalosti

dasha200Ellaboration je název nového alba zpěvačky Dashy a smyčcového Epoque Quartetu, který vydali u Supraphonu před koncem minulého roku. Jeho základ tvoří písně z repertoáru americké jazzové zpěvačky Elly Fitzgerald, které protagonisté rozvedli, tedy elaborova...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Z archivu...

Čtěte také...

Desátý ročník Severského filmového podzimu odstartuje litevské drama

sasa200Na jubilejním desátém ročníku Severského filmového podzimu budou moci diváci zhlédnout nejen filmy evropského severu, ale i zástupce litevské kinematografie. Festivalové filmy podzimního výběru se představí ve 22 městech České republiky. Během pražské...


Literatura

Je libo českou fantasy pohádku?

pekelny plast 200Pekelný plášť je literární debut mladé české spisovatelky Simony Machálkové. Titul láká na fantasy, pohádkové prvky i young adult nebo humor a rozhodně potěší malé i ty větší čtenáře.

 

...

Divadlo

Dracula znovu ožil

dracula perexNepodléhejme šalebnému vábení nadpřirozených sil, mezi které reklama a propagace zajisté patří. Nechal jsem se zviklat sugestivní nabídkou, že divadelní představení Dracula Reloaded, čas od času divadlem Aqualung pořádané v Ž...

Film

Odvaha je jediným životním měřítkem, když něco opravdu chceme, uděláme cokoliv

Milovana

Dnes vám nabídnu tip na starší švédský kousek Till det som är vackert, u nás uvedený pod názvem Milovaná. V hlavní roli zde uvidíme Alicii Vikander - tento snímek jí otevřel dveře do světa filmu a upozornila jím na sebe. Za roli Katariny byla ocen...