Jak si nevzít princeznu: Sympatické sudičky, cestování časem a komplot proti osudu

Jak-si nevzit princeznu (2)

Česká televize uveřejnila na Štědrý večer zbrusu novou koprodukční pohádku v režii Karla Janáka podle scénáře Petra Hudského s názvem Jak si nevzít princeznu. Dle očekávání i tato nová pohádka vyvolala mezi lidmi kontroverzní reakce. A jak už tomu tak bývá, někomu se líbila, a někomu zase ne. Co jsem na ni ocenila já, proč mě pohádka bavila a co bych jí vytkla?

Cestování časem jako moderní téma

Jak se zdá, cestování časem a prvky fantasy jsou velmi oblíbeným a moderním námětem současnosti. Důkazem toho je třeba úspěšná pohádka Princezna zakletá v čase, která by se dala považovat za starší sestru pohádky Jak si nevzít princeznu. To však neubírá nic na přitažlivosti tohoto tématu a vůbec mi nevadí, že se s cestováním v čase roztrhnul pytel. Ono to má svůj důvod a je to potřeba: současná realita opravdu nikoho nebaví a všechno už tady tak nějak bylo. Klasickým pohádkám odzvonilo a pokud hledat nový námět, tak proč ne zrovna cestování v čase? Pro naše pohádky to není vůbec typické téma a když takových pohádek bude ještě víc, já osobně to klidně uvítám!

jak-si-nevzit-princeznu-foto-david-raub

Tři sudičky zachránily, co se dalo

Nejsympatičtějšími postavami pohádky Jak si nevzít princeznu pro mě byly tři sudičky, které obsadily naše nejlepší herečky Daniela Kolářová, Iva Janžurová a Naďa Konvalinková. Už jejich potutelné úsměvy byly samy o sobě dost kouzelné a dá se říct, že právě sudičky byly pro mě hlavními pohádkovými postavami, nikoli až tak rozhádaný princ s princeznou. A rozhodně zachránily co do charakteristiky postav, co se dalo. Psychologie postav jinak lehce pokulhávala. Zatímco princ Leopold (Marek Adamczyk), který už v dětství oplýval dokonale gentlemanským vychováním, inteligencí a smyslem pro pořádek, v dospělosti teprve musel prokázat, že je správný chlap a “hlava pomazaná”, v dětství rozpustilá princezna Josefína (Anna Fialová), která byla jak z divokých vajec a nesnesla na hlavě ani klobouček, pak najednou jako dospělá stukala v lese, že na studeném loži z roští spát nebude.

Jak-si nevzit princeznu

A také mě zaujalo velmi psychotické chování rytíře Čeňka (Ady Hajdu), který napřed pohodil dítě v lese a chtěl popravit pár nevinných lidí, pak při opakování děje vlastně málem litoval svého činu a doufal, že chudáčka miminko někdo najde a nakonec jakoby mávnutím kouzelného proutku v závěru pohádky dítě vrátil a ještě si sáhnul do svědomí. To skoro vypadalo až na rozdvojenou osobnost…Jeho žena pak byla spíše vylíčena jako mdlého rozumu, která se nechá snadno zlákat pozlátkem, anebo se naopak podřizuje vůli svého manžela a neudělá nic morálního, aby jej snad nerozhněvala. Ale co! Zkrátka jako ze života, a to se cení!

Pohádka pro děti, nebo komedie pro dospělé?

Dále se nabízí otázka, pro jakou cílovou skupinu byla vlastně pohádka určena. Pro děti možná až příliš složitý děj se střídáním časových rovin a zapojením mozku, což úplně neumožňuje odreagování. Totéž se zřejmě může stát seniorům, kteří by se v ději mohli ztratit úplně. Pro dospělé skvělá pohádková komedie, ale v tom případě bych očekávala trochu důmyslnější a vtipnější hlášky, které byly zase místy poněkud jednodušší a spíše určené pro děti. Celkově jsem se ale dobře pobavila. Dabing sice také nebyl dokonalý, ale nevadí…

Někteří diváci si stěžovali na délku pohádky, ta mi však vůbec nevadila. A pokud bychom měli hledat pointu, tak ta byla samozřejmě od začátku jasná. Krásné je ale poselství pohádky, a sice, že ačkoliv se snažíme dělat cokoli proti svému osudu, zkrátka mu neunikneme. Nakonec zjistíme, že to, co nám sudičky nachystaly, není zase tak špatné…

Pohádka mě opravdu bavila, nasmála jsem se, líbil se mi netradiční námět i potřeba trochu přemýšlet. A poselství pohádka také měla, každý si tam najde to své… A chválím i skvělé kostýmy, protože to udělá opravdu hodně a doladí atmosféru i celkový estetický dojem!

jak si nevzit prince

Pohádka
Česko / Slovensko / Německo, 2021, 91 min
Režie: Karel Janák
Scénář: Petr Hudský
Kamera: Martin Šácha
Hudba: David Solař
Hrají: Marek Adamczyk, Anna Fialová, Iva Janžurová, Daniela Kolářová, Naďa Konvalinková, Miroslav Táborský, Sonsee Neu, Oldřich Kříž, Kristína Vaculík Turjanová, Ady Hajdu, Patrik Děrgel, Lukáš Burian, Jan Kříž, Jiří Maryško, Milan Enčev, Ľuboš Kostelný, Otto Rošetzký, Jana Jiskrová, Petr Franěk, Anna Kulovaná, Matyáš Sekanina, Michal Škach, Ernesto Čekan, Petr Halíček, Ondřej Černý, Veronika Gajerová
Produkce: Barbara Johnsonová
Střih: Petr Staněk
Zvuk: Roman Čapek
Scénografie: Lukáš Máslo
Masky: Michaela Kicková
Kostýmy: Michaela Horáčková Hořejší