Jak si nevzít princeznu: Sympatické sudičky, cestování časem a komplot proti osudu
Banner

Jak si nevzít princeznu: Sympatické sudičky, cestování časem a komplot proti osudu

Tisk

Jak-si nevzit princeznu (2)

Česká televize uveřejnila na Štědrý večer zbrusu novou koprodukční pohádku v režii Karla Janáka podle scénáře Petra Hudského s názvem Jak si nevzít princeznu. Dle očekávání i tato nová pohádka vyvolala mezi lidmi kontroverzní reakce. A jak už tomu tak bývá, někomu se líbila, a někomu zase ne. Co jsem na ni ocenila já, proč mě pohádka bavila a co bych jí vytkla?

Cestování časem jako moderní téma

Jak se zdá, cestování časem a prvky fantasy jsou velmi oblíbeným a moderním námětem současnosti. Důkazem toho je třeba úspěšná pohádka Princezna zakletá v čase, která by se dala považovat za starší sestru pohádky Jak si nevzít princeznu. To však neubírá nic na přitažlivosti tohoto tématu a vůbec mi nevadí, že se s cestováním v čase roztrhnul pytel. Ono to má svůj důvod a je to potřeba: současná realita opravdu nikoho nebaví a všechno už tady tak nějak bylo. Klasickým pohádkám odzvonilo a pokud hledat nový námět, tak proč ne zrovna cestování v čase? Pro naše pohádky to není vůbec typické téma a když takových pohádek bude ještě víc, já osobně to klidně uvítám!

jak-si-nevzit-princeznu-foto-david-raub

Tři sudičky zachránily, co se dalo

Nejsympatičtějšími postavami pohádky Jak si nevzít princeznu pro mě byly tři sudičky, které obsadily naše nejlepší herečky Daniela Kolářová, Iva Janžurová a Naďa Konvalinková. Už jejich potutelné úsměvy byly samy o sobě dost kouzelné a dá se říct, že právě sudičky byly pro mě hlavními pohádkovými postavami, nikoli až tak rozhádaný princ s princeznou. A rozhodně zachránily co do charakteristiky postav, co se dalo. Psychologie postav jinak lehce pokulhávala. Zatímco princ Leopold (Marek Adamczyk), který už v dětství oplýval dokonale gentlemanským vychováním, inteligencí a smyslem pro pořádek, v dospělosti teprve musel prokázat, že je správný chlap a “hlava pomazaná”, v dětství rozpustilá princezna Josefína (Anna Fialová), která byla jak z divokých vajec a nesnesla na hlavě ani klobouček, pak najednou jako dospělá stukala v lese, že na studeném loži z roští spát nebude.

Jak-si nevzit princeznu

A také mě zaujalo velmi psychotické chování rytíře Čeňka (Ady Hajdu), který napřed pohodil dítě v lese a chtěl popravit pár nevinných lidí, pak při opakování děje vlastně málem litoval svého činu a doufal, že chudáčka miminko někdo najde a nakonec jakoby mávnutím kouzelného proutku v závěru pohádky dítě vrátil a ještě si sáhnul do svědomí. To skoro vypadalo až na rozdvojenou osobnost…Jeho žena pak byla spíše vylíčena jako mdlého rozumu, která se nechá snadno zlákat pozlátkem, anebo se naopak podřizuje vůli svého manžela a neudělá nic morálního, aby jej snad nerozhněvala. Ale co! Zkrátka jako ze života, a to se cení!

Pohádka pro děti, nebo komedie pro dospělé?

Dále se nabízí otázka, pro jakou cílovou skupinu byla vlastně pohádka určena. Pro děti možná až příliš složitý děj se střídáním časových rovin a zapojením mozku, což úplně neumožňuje odreagování. Totéž se zřejmě může stát seniorům, kteří by se v ději mohli ztratit úplně. Pro dospělé skvělá pohádková komedie, ale v tom případě bych očekávala trochu důmyslnější a vtipnější hlášky, které byly zase místy poněkud jednodušší a spíše určené pro děti. Celkově jsem se ale dobře pobavila. Dabing sice také nebyl dokonalý, ale nevadí…

Někteří diváci si stěžovali na délku pohádky, ta mi však vůbec nevadila. A pokud bychom měli hledat pointu, tak ta byla samozřejmě od začátku jasná. Krásné je ale poselství pohádky, a sice, že ačkoliv se snažíme dělat cokoli proti svému osudu, zkrátka mu neunikneme. Nakonec zjistíme, že to, co nám sudičky nachystaly, není zase tak špatné…

Pohádka mě opravdu bavila, nasmála jsem se, líbil se mi netradiční námět i potřeba trochu přemýšlet. A poselství pohádka také měla, každý si tam najde to své… A chválím i skvělé kostýmy, protože to udělá opravdu hodně a doladí atmosféru i celkový estetický dojem! 

jak si nevzit prince

Pohádka
Česko / Slovensko / Německo, 2021, 91 min
Režie: Karel Janák
Scénář: Petr Hudský
Kamera: Martin Šácha
Hudba: David Solař
Hrají: Marek Adamczyk, Anna Fialová, Iva Janžurová, Daniela Kolářová, Naďa Konvalinková, Miroslav Táborský, Sonsee Neu, Oldřich Kříž, Kristína Vaculík Turjanová, Ady Hajdu, Patrik Děrgel, Lukáš Burian, Jan Kříž, Jiří Maryško, Milan Enčev, Ľuboš Kostelný, Otto Rošetzký, Jana Jiskrová, Petr Franěk, Anna Kulovaná, Matyáš Sekanina, Michal Škach, Ernesto Čekan, Petr Halíček, Ondřej Černý, Veronika Gajerová
Produkce: Barbara Johnsonová
Střih: Petr Staněk
Zvuk: Roman Čapek
Scénografie: Lukáš Máslo
Masky: Michaela Kicková
Kostýmy: Michaela Horáčková Hořejší

Hodnocení: 90 %


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Jsem spíš orientovaný na naše zpěvandule, říká Martin Fritsch alias Miss Angelika

angelika 200Dělat travesti show, kdy během jednoho večera uvidí publikum na jevišti celou plejádu známých hvězd, není žádná legrace. Něco o tom ví brněnský rodák Martin Fritsch, který už od konce devadesátých let vystupuje jako Miss Angelika. Zatímco v min...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

DVD Zvonilka: Tajemství křídel

zvonilka magicbox 200Distribuční společnost Magic Box přináší na DVD další díl volné série Zvonilka s názvem Tajemství křídel. Studio Disney se opět zaměřilo na dívčí publikum a připravilo pro ně ...


Výtvarné umění

Kroměřížská malířka Radmila Vraníková vystavuje své půvabné obrazy v hulínské galerii

vystava hulin200Barevné hrátky je název výstavy kroměřížské malířky Radmily Vraníkové, která probíhá v těchto dnech v Galerii Informačního centra v Hulíně. Autorka vsadila na působivé scenérie, které mají nenapodobitelné kouzlo a nevšední cit pro přesno...

Divadlo

Republiko má středisková aneb lukrativní nejistota

Republiko SemTamFor perexVidím město veliké, ve kterém ZEMANU Žižkovi kalich vínem přetéká. A co na to jeho mluvčí Jan Hus? Co chystá slovenský lobista Bocian ve svém hnízdě? Nejdůležitější postavy české historie jsou zpět, aby nás varovaly, ...

Film

Jiný příběh Sněhurky a sedmi trpaslíků

snehurka jiny pribeh plakat200Novodobé návraty k němému filmu a jeho poetice se zpravidla vyznačují nějakým ozvláštněním, které odůvodňuje užité postupy - zpravidla postřehneme laskavě ironizující náhled, pracující s obvyklými klišé zvolené...