Kultura21.cz

Šumava si našla místo v srdci nejen místních, ale i mnoha lidí, kteří se sem vracejí a hledají inspiraci a odpočinek v krajině, co v sobě nese nesčetně příběhů. Někdy smutných, někdy veselých a někdy nadpřirozených. Lucie Oudová je místní rodačka a spisovatelka. Vydala již tři knihy, které vás na svých stránkách zanesou právě sem. Přečtěte si rozhovor o tom, co ji inspiruje, jak a proč díla vznikala a zda se máme na co těšit i do budoucna.

Jak jste se dostala k psaní a co vás na něm baví?

Už na základní škole jsem psala krátké příběhy, úvahy a skládala básničky. Později jsem si pečlivě vedla i svůj deník. Bavila mě literatura a historie. V tu dobu by mě však nenapadlo, že jednou vydám tři knihy.
V roce 2010 jsem měla tak silný emoční prožitek, že jsem se rozhodla své pocity a celý tento příběh hodit na papír. Svůj rukopis jsem nazvala Paměti a dodnes mi leží v šuplíku. Nicméně právě tento rukopis byl odrazovým můstkem mé tvůrčí činnosti. Teprve o deset let později jsem vydala svoji první knihu pro rodiny s dětmi s názvem Dary Pošumaví. Pokud jde o to, co mě na psaní baví, tak je to hlavně rozvoj myšlenek, fantazie a takové to vnitřní napětí, protože na začátku nikdy nevíte, jakým směrem se to celé bude ubírat.

Proč píšete příběhy o Šumavě?

Šumava je tajuplná oblast s bohatou historií a nezaměnitelnou přírodní krásou. Je to místo, kde jsem se narodila a kde mé srdce navždy zůstane! Šumaváci, o jejichž osudech píšu, byli určeni k životu v těžkých podmínkách. Vždy mě fascinovala jejich vůle žít, nevzdávat se a bojovat do posledního dechu! Cítím se být jednou z nich.

Jaké je vydat knihu pomocí veřejné sbírky?

Na jednu stranu hodně náročné, a to jak na čas, tak i na všechny věci okolo, které jsou s tím spojené a na druhou stranu je to velice obohacující zkušenost. Lidé, kteří vás podpoří, mají o vaši knihu skutečný zájem a vy tuto zpětnou vazbu vidíte ještě předtím, než se kniha dostane do knihkupectví.

Co vás při tvorbě knih nejvíc překvapilo?

Při dopsání první knihy jsem si myslela, že tu nejtěžší část už mám za sebou a pak přišlo rychlé vystřízlivění. Pochopila jsem, že pokud vás veřejnost nezná, tak i sebelepší kniha nemá šanci na úspěch. Musela jsem se seznámit s kroky vedoucími k propagaci a poodhalit kus svého cenného soukromí.

Máte nějaký literární vzor?

Blízký je mi Karel Klostermann.

Chystáte nějakou další publikaci?

Ze zdravotních důvodů jsem musela psaní omezit, nicméně v budoucnu bych ráda vydala svůj rukopis, o kterém jsem se již zmínila na začátku. Je to příběh, který jde na dřeň mého nitra. Mým velkým snem je zfilmování této povídky.

Vydané publikace autorky:

Dary Pošumaví: Tvořivé toulky s příběhy pro děti i dospělé

Poutavé příběhy ze staré hájenky doplněné přírodním tvořením, recepty, toulkami šumavskou krajinou a lesními hrami. Co si představit pod názvem Dary Pošumaví? Darem může být setkání s rysem nebo třeba dětmi vyrobený obrázek pro babičku. Obdarovat se může rodina společnými chvílemi, které stráví na procházkách. A také při přípravě svátků, které tradiční český rok nabízí. Autorka důvěrně zná střední část Pošumaví a vede nás citlivě krajinou s pomocí příběhů, které můžeme prožít společně s rodinou Kvapilů ze staré hájenky.

Bejvávalo na Šumavě: smutno i veselo

Krátké příběhy vypovídají o reálném životě lidí na území Šumavy. O všem, co jim osud přichystal, co museli strpět, co obětovali, ale třeba i jaké humorné příhody se jim kdy udály. Žili na Šumavě a Šumavou. Jejich duše i ruce byly drsné. Jak se dostat do jejich srdcí? Nechte si vyprávět jejich příběhy. A zkuste jim porozumět. Občas se budete smát a jindy plakat, neboť příroda a lidé jsou jedno. Každá generace má své „bejvávalo“ a my se v této knize vydáme i o století zpět. Čtěte její stránky, jako byste zaťukali na omšelé dveře staré chalupy a bylo vám otevřeno. Zasedněte s domácími ke stolu a vyslechněte si neobyčejné příběhy obyčejných Šumaváků.

Bejvávalo na Šumavě: příroda a lidé

Krátké šumavské příběhy o blízkém kontaktu člověka s přírodou. Pověsti, dobové záznamy a vyprávění pamětníků, které otevírají dveře poznání života na staré Šumavě. Žili na Šumavě a Šumavou. Hory a kopce byly jejich domovem a husté lesy živobytím. Příroda byla všude kolem nich a vyprávěla příběhy. Příběhy o tom, co kdysi bejvávalo na Šumavě. Čím byla tato krajina výjimečná, jaké přírodní skvosty ukrývala nebo proč je hluboko v zemi pot i krev Šumaváků. Bylo toho tolik, co jim chtěla říct, a tak je poprosila, aby se v klidu posadili a vyslechli si vyprávění z míst, kde lišky dávají dobrou noc.

Zdroj Fotografií: Archiv Lucie Oudové, portréty Annie Vetyšková Photo