Co rozhoduje o tom, jestli jako lidé přežijeme složité situace? Na základě čeho bojujeme, vymýšlíme řešení a překonáváme těžkosti? Je to naděje v záchranu a dobrý konec. Právě v příbězích z druhé světové války momenty naděje obzvlášť silně vynikají. Přečtěte si jeden neuvěřitelný příběh od autora Jindřicha Vacka, který vyšel v Nakladatelství Brána. Je psán podle skutečných událostí, kde tuto naději představovala loď a její dobrodružná cesta z Bratislavy až do Palestiny.
Kniha se odehrává v roce 1940, kdy v Evropě začíná krutě přituhovat a mezi židovskou komunitou se objevují zprávy o polských ghetech a osudech tamních souvěrců. Mnoho z nich tomu nechce věřit. V jiných zemích se ještě dá cestovat a alespoň nějak přežívat, i když už proběhlo zabavování majetku a Hebrejci se běžně setkávají s nenávistnými projevy na ulicích, ve školách i v zaměstnání.
Jsou ale tací, kteří už cítí, že to nejhorší teprve přijde a chtějí tomu uniknout. Lidé z mezinárodní organizace Bonej Cijon se rozhodnou pro vskutku husarský kousek. Chtějí v Rumunsku koupit říční parník, doplout s ním do Bratislavy a tam nalodit 400 pasažérů, které přes říční systémy i moře dopraví až do Palestiny.
Věc má ale pár háčků. Vlastně jich je docela dost. Loď, kterou sehnali, je stavěná pouze na říční plavbu, a nikoliv na mořské proudy a vlny. Také unese papírově méně než polovinu cestujících, které chtějí nalodit. Přičtěme ještě komplikace s přestavbou lodi, které notně podporují i úřady, chtivé celníky, rozmáhající se antisemitské nálady i zákony. A co mi přijde nejabsurdnější, šílené obstrukce a sabotáže od britských velvyslanectví, kteří chtějí lodi a jejím pasažérům za každou cenu zabránit dosáhnout cílové destinace, aby si jako kolonialisté nepohněvali tamní arabské obyvatele! Vážně, v době, kdy se Angličané stavěli proti nacistické ideologii takto házeli klacky pod nohy lidem, co před ní chtěli uprchnout.
Tento příběh, který je mimo jiné psaný čtivě, popisně, přesně dávkuje události a napětí a celou dobu vám připadá, že u toho opravdu jste, je o to šílenější, že se opravdu stal! Zde platí slavné pořekadlo, že nejlepší příběhy píše život sám a toto drama pokládám za přímo geniální námět na filmové zpracování, protože mu nechybí vůbec nic, co by velký trhák měl mít.
Když se na to ale podíváte z lidského hlediska, je to drsný příběh o odvaze, kreativitě, vynalézavosti a nezdolnosti a já jsem opravdu ráda, že jsem ho mohla číst. Dokladuje to, že téma druhé světové války má pořád hodně co nabídnout, a to nejen v otázce stále přítomné hrozby populistického extremismu, ale i v osudech lidí, kteří se v této šílené době snažili přežít.
Autor Jindřich Vacek: Mgr., filolog, nakladatelský redaktor pro překlady románských literatur v nakladatelství Argo, a překladatel z francouzštiny, novohebrejštiny, italštiny a rumunštiny, učebnice lužické srbštiny. Držitel ceny Josefa Jungmanna.
Anotace:
Rok 1940. Nacistické Německo se netají svými plány na ovládnutí Evropy. Antisemitismus se rozmáhá, Židé se cítí ohroženi, ale možnosti odjet z Evropy jsou velmi omezené. V této situaci se skupina mladých sionistů rozhodne odplout do Palestiny na říčním parníku. Podaří se jim koupit loď a vydávají se na cestu. Loď je přetížená, mnozí pasažéři nespokojení, plavbu ztěžují potíže s Mezinárodní dunajskou komisí, epidemie chřipky, vážně nemocné dítě a hlad. Také Britové, obávající se arabských nepokojů, se snaží loď zastavit. Román inspirovaný skutečným příběhem lodi Pentcho a jejích židovských pasažérů.
Název knihy: Naděje jménem Jeruzalém
Autor: Jindřich Vacek
Nakladatel: Brána
Počet stran: 384
Rok vydání: 2025
Hodnocení: 95%
Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová je autorka mnoha knih, maminka a pedagog.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům pís...
Zvídavé lidi odedávna - po celá tisíciletí - přitahovala živá i neživá příroda, pokoušeli se ji popisovat (dokonce i nakreslit či vymalovat!), hledali, jak by si ji mohli uspořádat do nějakého přehledného systému. Nejlepší starověcí myslitelé zanech...
Výstava Bez hranic Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí představí v Národní galerii v Praze umělecké bohatství Krušnohorského regionu z období mezi lety 1250 a 1550. Rozkvět hraniční oblasti a j...
Dolls jako návrat do dětství, na samý počátek všeho. Dolls jako výpověď o nás samých. Ve zbrusu novém prostoru pro umění a divadlo Jatka78 bylo před několika dny představeno nové vystoupení Cirku La Putyka s názvem Dolls. Premiéru mělo ovšem již n...
Režiséra (a předtím také herce) Terryho Gilliama snad není třeba představovat. Začínal jako člen legendární komediální skupiny Monty Python, podílel se – nejdříve animovanými vsuvkami - na všech jejích televizních i filmových počinech...
