Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Atmosféru koncertů skupiny Arakain a Lucie Bílé, kteří podnikají turné napříč Českou republikou, vám přiblížíme slovem i obrazem. V Českých Budějovicích zdokumentoval dění na jevišti a v hledišti náš fotoreportér Rudolf Hojdar, účast na vystoupení v České Lípě nečekaně připadla mně, naprostému metalovému laikovi, takže tato reportáž asi bude poněkud nestandadní.

Původně se na Arakainy těšil redakční kolega Honza Vondra, ale pár dnů před koncertem na něj zaútočily zákeřné anginové bacily. Maroda jsem tedy zastoupila já, doposud metalem nepolíbená, dalo by se říci. Vlastně tak trochu panna. Do sálu jsem vstupovala rozechvěle, jelikož jsem vůbec nevěděla, co mohu očekávat. Neumačká mě dav v kotli? Nebude to bolet? Bude se mi to líbit? Neohluchnu? Když na pódium vstoupili členové předkapely Absolut Deafers, držela jsem se raději při okraji kotle a postupně si zvykala na řinčení kovu. Zpěvák Jan „Joker“ Jašek na to šel jemně, ale potom postupně přitvrzoval, až se dostal k pěveckým technikám, o kterých jsem do této chvíle jen tušila. Přistihla jsem se při pocitu, že se mi to snad bude i líbit a začala jsem chápat, že i metaloví zpěváci umějí zpívat a jejich hlasy mohou zahrnovat polohy, při kterých měknou kolena. Všichni z Absolut Deafers dávali do vystoupení maximum, což publikum náležitě oceňovalo a vlídně spolupracovalo. Zdálo se, že zahřívací hodinka před hlavními protagonisty plní účel. Můj pozitivní dojem umocnily dlouhé vlající vlasy Jiřího „Cremila“ Czyže, které by mu mohla závidět leckterá z přítomných žen.

Tak, předehru mám za sebou…nebudu tu přeci stát v koutě. Trochu nažhavená se nesměle přesunuji do středu kotle, a protože z nepochopitelných důvodů zhruba v páté „řadě“ uprostřed zakotvili snad ti nejvyšší diváci z celého sálu, prokluzuji ještě skulinou vpřed a zaujímám poměrně výhodnou pozici, ze které mohu přehlédnout celé pódium. A v tom přicházejí! Metalová skupina ARAKAIN s frontmanem Honzou Toužimským. Když chlapci hrábnou do strun, do vlasů jim fouknou větráky a zazní zvučný hlas, cítím příjemné mrazení a přeju si, aby pokračovali. A to se mi plní – hodina plná neutuchající energie, vzrušující střídání hlasových poloh, tělesných pozic (do rytmu se vlnili jak interpreti, tak publikum), zvedání rukou nad hlavu, hořící zapalovače, výkřiky, chvění v hrudi od dunění repráků, a trochu i té bolesti…no nevím kolik odstínů čehokoliv :) Skoro jsem si ani nestihla všimnout, že už to mám za sebou a splynula jsem s davem v jednom rytmu.

Jak jsem již předesílala, na poli metalu jsem naprostý laik, ale vyšší level Arakainu oproti předkapele (aniž bych chtěla snížit její výkon) jsem zaregistrovala. Navíc Jan Toužimský má charisma pozitivně naladěného smíška, který hladí fanoušky očima. Uchvátily mě také bicí, které jsou doménou Lukáše Doksanského a, samozřejmě, kytarové a baskytarové umění Jiřího Urbana, Mirka Macha a Zdeňka Kuba. Všichni jsou kvalitními součástkami dobře namazaného stroje jménem ARAKAIN.

Během této druhé hodiny se v sále začalo ozývat stále častější volání „Lucinkóóó“, neklamné znamení toho, že značná část dámského publika dorazila hlavně kvůli avizované přítomnosti Lucie Bílé. A právě ve chvíli, kdy se z pódia „po anglicku“ vytratil Honza Toužimský, vystřídala jej, po několika momentech dramatického napětí stupňovaného ječením natěšeného davu, samotná zlatá slavice, na jejímž vzácném hrdle se houpal obrovský černý kříž spočívající ve vlnícím se dekoltu. Jsem přesvědčena, že nejen můj pohled přitahovala tato kyprá partie, se kterou umí zpěvačka zacházet neméně bravurně, jako se svým hlasem. Snad mi odpustíte tuto zmínku zcela nesouvisející s pěveckými výkony, kvůli kterým posluchači dorazili, ale tohle se muselo líbit všem.

A pak již tato dračice (pardon, slavice) zahájila svou produkci a věřte mi, že to rozjela v pořádném stylu! Hned zkraje na nás spustila Cornuto a potom už si téměř nikdo netroufnul polevit v projevech nadšení. Myslím, že i kvůli bolavým nohám, které braly zavděk jakýmkoliv, byť jen drobným pohybem během dlouhého, více než tříhodinového stání. Když si pozitivní energií sršící Lucie Bílá užila svých pár minut slávy během sólového zpěvu, pozvala prostřednictvím velmi milých slov zpět na pódium Honzu Toužimského a zbytek koncertu odzpívali v duetech. Zazněla Metalomanie, Satanica, Slečna Závist a další pecky. To už jsem ale byla „kantáre“ a skoro hluchá. Tak tohle že je slavičí zpěv? Hmmm… Ale berete mě pořád s rezervou, že jo?

Závěrečné dojmy? Mohu zodpovědně prohlásit, že to byl můj životní zážitek. Momentálně nemám pocit, že bych ho chtěla někdy v dohledné době zopakovat, přeci jen metal není tím „mým šálkem kávy“. Nicméně musím připustit, že se mi to celkem líbilo a některé songy si určitě občas vyhledám a pustím do sluchátek, ovšem s přiměřenými decibely. Poněkud mi totiž uniká smysl toho přehnaného nazvučení, kdy se text ztrácí doslova v řinčení…ale to asi bude ten metal :) Ještě po příchodu domů jsem slyšela šumění, sluch tedy zcela jistě dostal zabrat. A druhým přetrvávajícím vjemem zůstal (ano, už je to tu zas) nezapomenutelný dekolt Lucie Bílé.

Fotoreport Rudolfa Hojdara z koncertu v Českých Budějovicích

Na konci dubna a začátkem května navštíví ARAKAIN s Lucií Bílou a předkapelou Absolut Deafers ještě pět míst. Máte-li možnost zúčastnit se některého z nadcházejících koncertů, neváhejte, zvlášť jste-li fanoušky zmíněných interpretů. A nebojte se toho ani vy, ostatní. Možná budete chvílemi poněkud trpět, ale věřte mi, že to stojí za to! I když to poprvé někdy trochu bolí.

ARAKAIN a Lucie Bílá XXXIII TOUR 2015
České Budějovice, 21.3.2015
Česká Lípa, 15.4.2015

Hodnocení: 95% 

Autor foto: Rudolf Hojdar

Info o turné: www.kultura21.cz/aktualne/11558-arakain-lucie-bila