Po více než padesáti letech se na repertoár Opery Národního divadla vrátil jeden z milníků světové operní historie – dílo Christopha Willibalda Glucka Orfeus a Eurydika. Opery, ve které autor poprvé vyjádřil svou představu nového hudebního dramatu, se režijně i výtvarně ujal Hartmut Schörghofer společně s choreografkou Karine Guizzo a kostýmní výtvarnicí Corinnou Crome. Hudební podobu inscenace vytvořil Jan Latham-Koenig. Premiéra se konala 2.února 2013.
Stará řecká pověst o pěvci Orfeovi a vodní víle Eurydice je příběhem velké lásky, ztráty milovaného člověka a bolesti, která odloučení provází. Touha znovu se setkat s Eurydikou, která zemřela po uštknutí hadem, vede Orfea k rozhodnutí, vydat se do podsvětí a požádat vládce tamějšího světa, aby se jeho milovaná žena mohla vrátit zpět do světa lidí. Háda a Persefonu dojmou a obměkčí jeho smutné písně natolik, že jeho žádosti vyhoví. Avšak během zpáteční cesty se nesmí Orfeus ani jednou po Eurydice ohlédnout…
Slavný řecký mýtus má v Gluckově podání introspektivní, meditativní, psychologický a tím i velmi nadčasový ráz. Uchopil jej bez tradiční operní pompéznosti a přiklonil se k intenzivnímu a promyšlenému hudebně-divadelnímu jazyku vycházejícímu zcela z logiky a atmosféry mytického příběhu o bolesti ze ztráty milovaného člověka, lásce, která je schopna dělat zázraky, i o slabosti, která tyto zázraky hatí. Gluck oproti zvyklostem italské opery výrazně posílil úlohu sboru i baletu, ponechal v ději pouhé tři sólisty – kromě dvou titulních ještě alegorickou postavu Amora, utěšitele, který nedokonalého člověka nakonec přivádí ke šťastnému cíli.
Christoph Willibald Gluck (2.7.1714 – 15.11.1787) byl úspěšný německý skladatel a vlivný reformátor, jehož mládí a hudební počátky jsou spjaty s Čechami a Prahou. První hudební podněty a základy hudebního vzdělání získal Gluck na zámku Jezeří na kterém se vedl čilý hudební život. Podle jeho vlastního životopisu odmítl otcovo přání, aby pokračoval v rodinné tradici lesnické a utekl z domova s několika groši v kapse. Na ubytování a jídlo si vydělával svým zpěvem a o nedělích a svátcích hrou na varhany ve vesnických kostelích. Hodlal dorazit do Vídně, ale jeho první zastávkou se stala Praha.Ve světě proslul svým vytrvalým úsilím změnit dosavadní tvář opery, zbavit ji pěveckého exhibicionismu, přiblížit ji naopak blíže dramatu a divadlu a nalézt v ní – podle vlastních slov – „krásnou jednoduchost“. Hudbu považoval za jeden z nejlepších prostředků k probuzení citů.
Představení opery Orfeus a Eurydika je na repertoáru Stavovského divadla od 2. února, další nejbližší termín je 13.února a pak každý měsíc jedenkrát, až do června 2013.
Autor libreta: Ranieri de' Calzabigi
Hudební nastudování: Jan Latham-Koenig
Dirigent: Jan Latham-Koenig, Zbyněk Müller
Režie: Hartmut Schörghofer
Scéna: Hartmut Schörghofer
Kostýmy: Corinna Crome
Sbormistr: Pavel Vaněk
Choreografie: Karine Guizzo
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Zdroje: http://www.narodni-divadlo.cz , www.wikipedia.org
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jedním z letitých přátel šansoniérky Hany Hegerové byl i operní pěvec Radek Krejčí. Prvně se potkali začátkem 80. let minulého století v salónu malíře Karla Laštovky. Zatímco ona byla už slavná zpěvačka, on svou uměleckou dráhu teprve zač...
Prof. Dr. Dadja Altenburg – Kohl, ředitelka MuMo, a dr. Rolf Jessewitsch, ředitel Uměleckého muzea v Solingenu, zahájili ve středu 21. l...
V Divadle pod Palmovkou se těší velké pozornosti diváků i odborných recenzentů černočerná komedie Bezruký Frantík, jejíž scénář napsali Tomáš Dianiška s Igorem Orozovičem. Inscenace dokonce získala letos na jaře nominaci v Cenách di...
Film Já to tedy beru, šéfe…! reaguje na tehdejší podnikovou a ekonomickou stabilitu v Československu. Pracovních míst bylo mnohem více než práceschopných a kdyby nebylo zaměstnání ze zákona povinné, museli by se lidi k činnosti přemlouvat.
