Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V českobudějovickém DK Metropol se odehrála 14. listopadu pocta skupině Minnesengři. Podnětem k akci bylo letošní 45.výročí vzniku této legendární hudební formace.

Na výjimečném koncertu plném nostalgie ale i radostného sdílení se křtila dvě alba a kniha. Hlavním iniciátorem celé akce byl Pavel Žalman Lohonka, kterému se původní myšlenku Pavla Anděla Novotného povedlo dovést až do konce.

Program vyplnily minnesengrovské písničky z jednotlivých etap kapely. Kromě Žalmana a jeho kapelní formace byla přítomna i většina z dosud žijících hudebníků a zpěvaček, kteří skupinou za dvaadvacet let jejího trvání prošli a zanechali v ní svou nezaměnitelnou stopu. Patří mezi ně Pavlína Jíšová, která se zde zazpívala se svou dcerou Adélou Jonášovou, dále Vojta Zícha, Michaela Hálková, připojili se Nezmaři. Ve druhé části si posluchači užili Jiřího Smrže, dalšího bývalého Minnesengra se zpěvačkami Monikou Vodičkovou, Lenkou Jakschovou a Lenkou Halamovou. Se songem Otevři deštník nad mým srdcem, který Jiří Smrž napsal pro Pavlínu Braunovou, dámy dojaly přítomné publikum, ve kterém seděli jak pamětníci, tak zástupci mladé generace.

Ti všichni se připojili k hromadnému zpěvu písně Kdyby tady byla taková panenka v podání Žalmana, Jany Vejvarové a Lídy Pouzarové. Ve svižném tempu doprovázeném rytmickým diváckým potleskem pak již koncert spěl ke svému závěru korunovanému ve stoje zpívaným Nezacházej slunce.

Albem, která se zde křtilo, je Minnesengři 45 ke 45...to nejlepší. To obsahuje nahrávky českobudějovického studia Československého rozhlasu z let 1970 až 1990. Tvoří jej 2 CD s písněmi Vstávej, má panenko - Tys chtěl vidět - Vy hvězdičky - Tluču, tluču - Rád bych se voženil - Borovanský zvony - Ach můj ze všech nejmilejší - Žádnej nevěří - Teče voda, teče - Letí husy divoký - Nebyl jsem včera doma - Nesmíš ty, Jeníčku - Kdyby tady byla taková panenka - Vímť já jedno okýnko - V klášteře koníčky - Záblatský louky - Pamatuj, Jeníčku, pamatuj - Už sluníčko z hory vyšlo - Můj milej mi pod okýnkem - Krajino, krajino - Má světnice je prázdná - Čí je to políčko - Ej lásko, lásko - Den přeslavný jest k nám přišel - Nezacházej slunce - Nech spaní - Ho, Ho Watanay - Můj Bože, prosím - Nezhasínej svíčku - Košíkář - Už sekera zpívá - Zelené oči - Sám se loudám - Doufej s ní - Jarní vítr - Čekalas mě - U studánky - Nymburk blues - Dobrá společnost - Severní vítr - Toulání - Otevři deštník nad mým srdcem - Tak jsme vandrovali - Venkovanka - Zas je slunný den.

Autorem fotoreportáže je Rudolf Hojdar

Dále byla pokřtěna knížečka s jednoznačným názvem To byli Minnesengři, která mapuje existenci skupiny od přelomového roku 1968 až po rok 1990, kdy se kapela definitivně rozešla.

Je potěšitelné, že folková scéna zažila tento, dá se říci, velkolepý návrat, který byl jistě nezapomenutelným zážitkem nejen pro přítomné publikum, ale i pro samotné interprety.