Píseň jedovatého stromu

Pisen jedovateho stromu perex Válka, špinavá politická hra, nádhera i tvrdost africké přírody, vzájemné neporozumění, despotický otec a dospívající dcery. Sága na víc než 30 let. Bestseller Barbary Kingsolverové, román Píseň jedovatého stromu vychází v nakladatelství LEDA poprvé v češtině.

Autorka Barbara Kingsolverová (1955) je významná americká prozaička. Její román Píseň jedovatého stromu měl velký úspěch u čtenářů, získal řadu amerických i mezinárodních ocenění a byl také zfilmován. K českému čtenáři se dostává se zpožděním více než 20 let, v době, kdy už je v Americe klasikou.

Do džungle ve vesnici Kilanga tehdejšího Belgického Konga přijíždí americký misionář Nathan Price s celou rodinou, manželkou a čtyřmi dcerami. Despotický kazatel Nathan je přesvědčen o své pravdě a má problém porozumět si nejen s místními vesničany, ale i s vlastní rodinou. Příběh začíná v roce 1960 a uzavírá se až po roce 1990.

Hlavní přednosti knihy: silný příběh, exotické prostředí a humor

V románu se spojuje několik předností. Především je to sám silný příběh, vyprávěný pohledem manželky a čtyř Nathanových dcer, dále perfektně vykreslené postavy se skvělou charakteristikou, ale také velice sugestivně vylíčené africké prostředí, pro českého čtenáře velmi exotické. A to nejdůležitější je humor. Přestože ta kniha pojednává o dost vážných tématech, tak se u ní zasmějete.

Celý příběh je členěn do oddílů podle jednotlivých biblických knih a text je prošpikován různými přímými i nepřímými citacemi, narážkami a biblickými odkazy.

V originále se román jmenuje "Bible jedovatého stromu" (The Poisonwood Bible), kde poisonwood je název skutečného tropického stromu s jedovatým dřevem, a v příběhu se s ním mnohokrát setkáme. Symbolizuje nebezpečnost prostředí, ve kterém se rodina ocitá, aniž by si to plně uvědomila.

Mistrovství překladu Veroniky Láskové

V případě tohoto románu je nutné zdůraznit i mistrovství překladu Veroniky Láskové. Obrovská stylová a jazyková pestrost originálu vychází z toho, že příběh vyprávějí různé postavy.

Máme pět žen, protagonistek, které si střídavě berou slovo. A každá je úplně jiná. Věkově od 5leté holčičky až po dospělou zralou ženu. Každá má jiný smysl pro humor, jiný způsob vyjadřování i jiný způsob myšlení. Každá se po svém vyrovnává se situací, kdy je manžel a otec vytrhne z pohodlného života na jihu Spojených států v 60. letech 20. století a přivede je ze dne na den do vesnice uprostřed Belgického Konga, kde nerozumí v podstatě ničemu a nikomu a všechny samozřejmosti, co znají z domova, si musí tvrdě vydobýt, anebo na ně zkrátka zapomenout.

Pisen jedovateho stromu Laskova

Veronika Lásková představuje knihu

Překladatelka se musela vyrovnat se stylem vyjadřování od dětské bezelstnosti holčičky, která ještě nechápe svět dospělých a vykládá si ho po svém, přes 15letou vzornou a zpočátku horlivou dceru svého otce, která poté prochází velkou vnitřní krizí a proměnou, po postiženou dívku, která je nesmírně inteligentní, ačkoli to nedává dlouho vůbec najevo. Žije však ve svém vlastním světě a s povýšeným sarkasmem glosuje všechno kolem sebe. Nejstarší dcera Rachel je prostoduchá bytost, na začátku knihy typická americká puberťačka, která se stará jen o to, aby dobře vypadala. Je to popleta, která používá nevhodná slova, cizí a složitější slova komolí.

Veronika Lásková se v překladu přenesla přes všechna úskalí stylu jednotlivých postav se stejnou lehkostí, s jakou Barbara Kingsolverová napsala celý román. Postavám ponechala jejich styl, který dokonale vystihla a přetlumočila. Ostatně ten je nedílnou součástí charakteristiky zmíněných postav a jejich humoru. Překlad musela být náročná, ale krásná tvůrčí práce, která vyžaduje velké nasazení i cit pro oba jazyky.

Píseň jedovatého stromu je vážná kniha o střetu civilizací Afriky a Ameriky, ale napsaná s humorem a nesmírnou poetikou. A především díky citlivému překladu má český čtenář srovnatelný, stejně hodnotný zážitek jako čtenář originálu.

Tajemství úspěchu knihy

Autorka dovedně udržuje velice poutavé vyprávění, přestože pojednává o celé řadě nesmírně závažných témat:

V osobní rovině to je rodina vztah mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci. Konflikty, které vznikají, otázka víry, otázka dospívání. V knize rezonuje téma morální zodpovědnosti každého člověka, viny a trestu, odpuštění.

Druhá rovina je společenská, resp. politicko-historická, což je v tomto případě kolonialismus a postkoloniální vývoj v Africe. Autorka se vůbec netají svojí angažovaností. Kromě toho, že je to prozaička, esejistka a básnířka, je také velká aktivistka, která protestuje proti vojenskému angažmá Ameriky v různých částech světa a zasazuje se za ochranu životního prostředí.

Z knihy čiší její spravedlivý hněv vůči diktátorům a politikům, kteří svým rozhodováním mohou devastovat životy spousty lidí. Ostatně špinavá politická hra a hněv Afričanů, kteří se vzpírají proti evropské nadvládě, je jedním z poselství románu.

Můžeme souhlasit s tím, co kdysi řekl George Orwell, že "aktivismus a umění v literatuře příliš dobře nejdou dohromady", ale v tomhle případě to můžeme autorce odpustit, protože napsala opravdu mistrovské dílo, které stojí za to si přečíst.

Na závěr osobní poznámka. Tuhle knihu bych si sama nikdy nevybrala. Na první pohled má všechny atributy, které by mě odradily: napsala ji autorka, příběh vyprávějí ženy, odehrává se převážně v Africe a v minulosti. Jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do ruky, považuji ji za nejlepší román, který u nás letos vyšel. Svěží vyprávění baví, dojme a přiměje k zamyšlení.

Poznámka: Do 11. prosince platí na e-shopu nakladatelství LEDA předvánoční 40% sleva.

Pisen jedovateho stromu