Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Přečtěte si další, tentokrát vánoční, dílko Ivana Fíly. Vánoční mystérium pochází z cyklu Fílova fotoesejistická terapie.

Přemýšlím, čím to je, že všude, kde se objevím, přitahuji zvláštní lidi se zvláštními příběhy. Letos na Štědrý den k nim přibyl další, dost bizarní. V jedné frankfurtské kavárně ke mně přistoupil malý chlapec a upřeně se na mě díval.

„Ahoj, jak se jmenuješ?“ zeptám se, chlapec ale nereaguje, nadále mě hypnotizuje svým nehybným pohledem.
Po chvíli přijde maminka, mluví anglicky s přízvukem.
„Jestli se na toho pána nepřestaneš dívat, nebudou dárky!“ pohrozí mu ukazováčkem a já ho v tom okamžiku vyfotím.
Chlapec ji ignoruje, nespustí ze mě oči, po celou dobu ani nemrkne.
„Kolik mu je?“
„Pět,“ odpoví žena.
„Pět? Vypadá mladší.“
„Vypadá, ale není. Jste už třetí, na koho se v poslední době takhle dívá.“
„Vážně? A proč?“
„Vymítá ďábla.“
„Cože? To vám řekl?
„Chce prý zachránit lidi, na které útočí ďábel.“
„Takhle malej kluk? Jak na to proboha přišel?“
„Nevím. Nemáte náhodou nějaké trauma?“
„Trauma? Těch jsem v životě měl! Před třemi dny zabil masový vrah na pražské filozofické fakultě čtrnáct lidí a další těžce zranil. Celý národ je traumatizovaný, v noci se mi o tom zdál šílený sen.“
„Jaký? Popište mi ho.“
„Stál jsem před budovou, kde se to stalo, se mnou desítky, možná stovky lidí, ten vrah se najednou objevil na terase a začal do nás pálit, všichni prchali, on ale jednoho po druhém odprásknul.“
„Zdají se vám často takové sny?“
„Pokaždé, když prožiju něco intenzivního. Třeba nemoc, kterou má někdo blízký, ve snu si ji sugeruju.“
„Vidíte, můj chlapec si vybral správně.“
Nevěřícně se na klučinu podívám, další dvě tři minuty na mě upírá svůj zrak bez jediného mrknutí, pak ke mně přikročí, dotkne se mých dlouhých vlasů, pevně za ně zatáhne a jde pryč.
„Spěte klidně, a hlavně nedůvěřujte falešným lidem,“ řekne maminka. „A všechno nejlepší k narozeninám,“ vstane a odběhne za chlapcem.
„Počkejte! Jak víte, že mám dneska narozeniny?“
Žena se ve dveřích pootočí, tajemně se usměje a zmizí.

Text a foto: Ivan Fíla