Smutný tygr zkouší mluvit o nevyslovitelném, neboť mluví o zneužívání dětí z pohledu oběti
Banner

Smutný tygr zkouší mluvit o nevyslovitelném, neboť mluví o zneužívání dětí z pohledu oběti

Tisk

smutny-tygr-9788076375727P

Smutný tygr je esej Neige Sinno, je introspektivním, silně autobiografickým příběhem o reflexi zneužívání otčímem, jež zkoumá akt z několika pohledů a má být především knihou, která se snaží prolomit tabu mlčení ohledně sexuálního zneužívání dětí. Kniha získala řadu prestižních ocenění včetně ceny Prix Femina či Evropské ceny Strega.

„Pro někoho, kdo byl v dětství zneužíván, nikdy neexistuje happy end‟

V tomto esejistický pojatém textu Neige Sinno dekonstruuje události zneužívání. Čtenáři by měli mít na paměti, že v této knize včetně této recenze se objevuje téma sexuálního zneužívání a sexuálního násilí.

Smutný tygr začíná portrétem jednotlivých aktérů včetně násilníka. Přemýšlí, co její matka na něm viděla, jak jej mohli vidět ostatní z vesnice, sousedé a lidi, kteří jej měli rádi, aniž by tušili, co páchá na ní samotné. Sinno se snaží vcítit i do něj a především pomocí Lolity a pohledu Humberta Humberta se snaží pochopit mysl násilníka a jak jej popsal přímo soudní znalec v jejím případu: „narcistního devianta se sklony k sadismu‟. Zkoumá pomocí otčímovy obhajoby jak si své chování vysvětloval sám pro sebe a čím se bránil.

V celé své knize Sinno kritizuje společnost za její neschopnost adekvátně řešit problém sexuálního zneužívání dětí. Zneužívání totiž není jen příznakem morálního selhání násilníka, ale i selhání společnosti jako celku. I Lolita se čte jako příběh o muži, který se nechal svést dívkou. Ale jak může dítě svést dospělého člověka? Sexuální zneužívání není soukromou záležitostí, je to kolektivní problém, který odmítáme řešit. Malým důkazem, jak pohlížíme na zneužívané děti dospělými nám může být i skutečnost, že právě Nabokov výslovně žádal, aby kniha Lolity neměla dospívající dívku na obálce knihy a jen se podívejme, kolik vydání tento požadavek dodrželo a co víc, obálky jsou často sexualizované, čímž podprahově erotizujeme zneužívání dětí a zaměňujeme estetiku za reálné utrpení.

„Znásilnění je spíš záležitost moci než sexu‟

V 19 letech podala žalobu proti svému nevlastnímu otci, který ji sexuálně zneužíval od 7 do 14 let. Tady se nabízí rozbíjení dalších mýtů, na nimiž přemýšlí. Žalobu primárně nepodala z důvodu potrestání viníka – jak vůbec něco takového lze potrestat, nýbrž především pro ochranu dalších potenciálních obětí otčíma. Ale také aby se alespoň pokusila minimálně narušit tabu, které v naší společnosti panuje – společnosti, která po oběti požaduje, aby u soudu dokázala, že nebyla u znásilňování svolná, že si sex s otčímem neužívala, že orgasmus nutně neznamená rozkoš. Co pro násilníka znamená svolení? Co je to za člověka, který znásilní dítě, aby si jej podrobil? Co si myslí lidé, kteří omlouvají muže, který znásilní dítě?

Smutný tygr jsou úvahy o traumatu, které se nedá úplně vyléčit, napravit, na jediný den na události zapomenou. Sinno tu popisuje, v jakých aspektech se její zážitky z dětství projevují a jaký dopad znásilňování mělo na její osobnost, její dospívání a celý její život. Současně zkoumá literární díla známá a méně povědomá, které se také nějakým způsobem věnují znásilnění dítěte. Kromě zmíněné Lolity, prozkoumává reflexi autorů jako je Maggie Nelson, Virginia Woolf, Christine Angot, William Blake, Mary Gaitskill, Alejandra Pizarnik, Toni Morrison. I tito autoři naznačují, že prožili v dětství podobnou zkušenost. Díla těchto autorů porovnává s vlastní zkušeností a pomocí nichž uvažuje, jak znásilnění dítěte má za cíl jeho zničení, popření jeho lidskosti. Znásilnění je záležitost moci a nadvlády, a nepochopíme-li tento jev, nemůžeme pochopit celkovou problematiku.

„Právě v tom skutečně spočívá význam chvíle, kdy se odhodláme k činu, v tom nepostřehnutelném posunu, jímž se mění všechno: v přechodu z fantazie do reality‟

Neige Sinno je silná především ve studiu pachatele, neboť na něj pohlíží z různorodých pozic a nejvíce ze své vlastní. Nereflektuje však pouze svého otčíma, ale celé mechanismy znásilnění. Jde o nový pohled, jelikož tu máme většinou právě onen odborný profil agresora, reflexe od psychologa či jiného odborníka. Sinno tu příznačně diagnostikuje obyčejné sexuálně zdravé muže, který znásilní dítě. Statisticky totiž nejde o žádné pedofily, ale o dospělé běžné muže, kteří nemají problém se svou sexualitou, ale chtějí dominanci, nadvládu nad obětí.

Smutný tygr je také skvělou knihou, která dává návod, jak se svými dětmi mluvit o sexuálním zneužívání. Jak předcházet případným zneužívání a případně, jak se postavit k činům, pokud se to dítěti děje. Jedno je totiž zcela jisté, zneužívané dítě neřekne, že je zneužívané a bagatelizováním těchto činů jen napomáháme je dál páchat. Statistika nám říká, že každé páté je sexuálně zneužíváno. Představte si, že ve školce či škole je dvacet dětí, z nichž čtyři jsou sexuálně napadáni někým dospělým ze svého okolí.

Neige Sinno nepíše literaturu únikovou, její text je brutálně upřímný, introspektivní a myšlenkově bohatý. Nejde jen o popis traumatu, ale o zkoumání, jak mluvit o nevyslovitelném. Odmítá klišé literatury, nejde tu o léčbu psaním, nýbrž o analýzu a pojmenování problému. Kniha neposkytuje snadné odpovědi ani útěchu, ale spíše konfrontuje čtenáře, ale i sebe. Kniha není lineárním vyprávěním, ale skládá se z krátkých kapitol, úvah, návratů a odboček. Sinno se neustále zastavuje, přemýšlí o tom, jak vyprávět o nevyslovitelném, jak se k tomu alespoň přiblížit. Celkově je kniha Smutný tygr silně nekomfortní, ale mimořádně sugestivním čtením.


Ukázka z knihy:

Je pravda, že je to obtížně snesitelné čtení, až hrozivé, protože čtenář se tu ocitá v pozici svědka, bezmocně přihlížejícího zotročení malé holčičky, jíž chybí láska a která se podvolí všem požadavkům agresora, a ještě ho lituje. Článek ale nevyzdvihuje nesnesitelnou skutečnost. Problémem je explicitní sex, to kvůli němu se podle kritiky kniha nedá vydržet. Autorka by udělala lépe, kdyby se jako Nabokovův Humbert chránila elipsou, vynecháváním, metaforami, vysokým stylem.

Jenže, říká nám vzdělaný deviant, tohle jsou vážně nicotnosti, nejde mi vůbec o takzvaný „sex". Každý si ty projevy živočišnosti umí představit. Dále mě vábí větší úsilí: zachytit jednou provždy nakažlivé kouzlo nymfiček.

Tento důvod zmiňují také ti, kdo chtějí vyškrtnout román Toni Morrisonové ze seznamů povinné školní četby: obsahuje explicitní sexuální scény, tedy scénu, kterou cituji výše. Není toto odmítání syrové a kruté reality spíš strategií, jak před ní zavřít oči? Pokud totiž činy nepopisujeme přesně, uvízneme v jakési nejasnosti, umožňující čtenáři ukonejšit se popíráním (čtenáři, autorovi, predátorovi, každému). Dokud neuvidíme penis čtyřicetiletého muže v pusince malé holčičky, její oči plné slz, protože má pocit, že se co nevidět udusí, dokud to neuvidíme, můžeme ještě pořád tvrdit, že je to láska, bláznivý milostný příběh, záležitost taktu, stylu.

Mému otčímovi připadalo u soudu poněkud obscénní neustále se vracet ke konkrétním detailům toho, co mi dělal. Neměl na to trpělivost. Kolikrát? Já nevím, proboha, někdy každý den, jindy jsem se jí třeba měsíc nedotkl. Připadalo mu irelevantní popisovat konkrétní činy, vzpomínat, kolik let mi bylo při první penetraci. Měl na srdci zajímavější věci, jeho osobnost totiž byla komplexní a hluboká, prožil lásku vymykající se konvencím a byl ochoten vyložit její nuance – druzí se měli vynasnažit ho pochopit.

Učili mě, že velká literární díla dovedou překročit obyčejnou, vulgární zkušenost, malé osobní dějiny, přesáhnout ji tím, že ji povýší na umění jazyka a estetiky. Promlouvají jazykem, který je běžnému jazyku cizí, a díky kouzlu tohoto procesu přestává být původ toho, co říkají, podstatný. Bylo by dobré být pořád v jazyce, protože jazyk nás chrání před slzami, před ošklivostí smutného těla, před hanbou, že druhé vystavujeme pohledu na autobiografickou odpornost. Právě to chtěla vždy říct Christine Angotová, když kategoricky odmítala, že napsala ,,autobiografickou sračku". Ona dělala něco jiného (lepšího), literaturu. A v té explicitní sex nevadí, je to literární sex.

smutny-tygr-9788076375727


Název: Smutný tygr
Autorka: Neige Sinno
Z originálu: Triste tigre
Přeložila: Sára Vybíralová
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2025
Počet stran: 200
Hodnocení: 300%

https://www.paseka.cz/produkt/smutny-tygr/


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Michaela Fišarová: Na psaní mě nejvíce baví dávat dětem naději

archiv Michaela Fišarová„Mám ráda, když v mých knížkách, jakkoliv těžké téma to je, naleznou čtenáři radost a hlavně naději, že i ze složitých situací vede vždy cesta ven,“ přiznává autorka knížek pro děti, držitelka knižní ceny Zlatá stuha, Michaela Fišarová,...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Světová gymnaestráda 2023 v Amsterdamu bude pestrá. Barvy České republiky zde budou hájit zástupci České asociace Sport pro všechny, České obce sokolské a České gymnastické federace

WG 2023-perexVe čtvrtek 1. června 2023 v 10 hodin dopoledne organizátoři Světové Gymnaestrády Amsterdam 2023 vypustili do světa oficiální světovou hymnu této mezinárodní akce! Úžasná píseň, která je napsaná v duchu slova gymnaestráda, vybízí všechny k tom...


Výtvarné umění

Třináctiletá Kateřina vdechla život místům v Praze 4

krupickova 200Fotografie konkrétních míst Prahy 4 domalovala na nástěnný kalendář městské části třináctiletá Kateřina Krupičková z Braníka, která se „čtyřkou“ do roku 2015 spolupracuje a kreslí motivy také na různé kulturní akce. Obrázků je v kalendáři, k...

Divadlo

Vejměnek – nová letní scéna v Brně

carodky perexKdyž se po dlouhé době bez divadla, divák toužící po nějakém představení podívá, cože se hraje u Buranů v Brně, čeká ho překvapení. Koncem sezony, která díky čínskému viru nehrála, se zvědavec potěší, že i „Burani“ už začali hrát. Ale ouha, ...

Film

Nenechte si ujít dokument Válka se Zemí

Valka se zemi perexBývá zvykem psát recenze na film po jeho zhlédnutí. Jelikož jde o film televizní a není zřejmě naděje, že jej zájemci budou moci spatřit v kině, rádi bychom upozornili předem, že bude na ČT 2 vysílán v neděli 18. 8. 2024 v 11.45 ...