Další náročný úkol pro římské centuriony Macrona a Catona

Další náročný úkol pro římské centuriony Macrona a Catona

Email Tisk

200litSimon Scarow píše detektivky, historické detektivky. Jeho už pěkná řada o činech a pátráních centurionů Macrona a Catona, kteří bojují pod znakem orla, je u čtenářů velmi oblíbená. Tito stateční muži se umí pěkně ohánět mečem, nic je neodradí od boje, ale zvládnou i pátrání po vůdcích spiknutí proti římskému císaři. Také se vyznačují loajálností k Římu a zdají se být neúplatní. Právě proto jsou jejich služby tak hojně využívány císařským dvorem. Tentokrát jsou vyslaní na východní hranici Římské říše, kde to vře a tamní jednotky jsou v značně žalostném stavu. Císařský tajemník Narcius sice slíbil oběma centurionům, že se za odměnu vrátí k legiím, kde se jim líbí nejvíce, ale pak je pověřil dalším náročným úkolem.

 

A tak dva přátelé a spolubojovníci zamířili do pevnosti Bašír na východní hranici. Zdá se, že vůdce vzbouřenců v Judei je silnější den ode dne, jeho příznivci přicházejí z vyhladovělých vesnic, že velké povstání proti Římu je na spadnutí. Místní římské jednotky situaci neuklidňují, naopak, vymahačské praktiky jejich velitelů spíš rozdmychávají oheň.

Císařovi vyslanci brzy rozklíčují stav věci, snaží se zklidnit situaci, nehrotit napjaté vztahy s místními. Macron jako pověřený velitel bašírské kohorty to nemá vůbec jednoduché, morálka zde není téměř žádná, velitele zajímají úplatky, výcvik pokulhává. To se musí napravit, protože jinak nemá Macron vzbouřence v čele s Bannem šanci zastavit a východní hranice říše se ocitne ve vysokém nebezpečí. Nepřátelé číhají jen a jen na chybu.

lit

Autor vychází z historických údajů, i když si s příběhem jednoho z nejslavnějších judejských lidových vůdců nakládá dle svého. Ale to není proti věci. Nepíše historický traktát, jeho cílem je napsat čtivou historickou detektivku plnou napětí a záhad. To se mu jednoznačně povedlo. Jeho román patří k těm dobře odvedeným – příjemně se čte, nehloubá, plyne. Co bych autorovi vytkla, je volba stylu přímé řeči téměř všech postav. Snad kromě obyvatel judejské vesničky Ševa všichni hovoří přespříliš současně. Ač jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem si díky dialogům vyvolat domu minulou, neviděla jsem římské vojáky. Scarowovi hrdinové hovoří spíš jazykem fotbalových fanoušků jednadvacátého století. Možná se tak přiblíží mladším čtenářům, přesto si myslím, že tato „úlitba“ je spíše na škodu.

Na druhé straně velmi kladně hodnotím autorův dar vykreslit prostředí, v němž se členitý děj odehrává, jasně, zřetelně a bez dlouhých pasáží. Popisy míst umí Scarow opravdu na jedničku. A tak při četbě vás skutečně bude spalovat pouštní slunce, budete se trápit nekonečností pouště plné dusivého písku, abyste se o chvíli později roztřásli chladem noční pouště. Stejně jako dokáže vykreslit krajinu, umí plasticky vyobrazit města, vesnice i pevnosti. Vše dohromady tvoří čtivý příběh, který ocení ti, kdo rádi čtou historické romány, i ti, kdož dávají přednost detektivním případům.

Co jsem si z této víceméně odpočinkové četby odnesla zajímavého? To, že mi připomenula základní atribut lidské společnosti bez ohledu na dobu či státní zřízení: veřejné peníze se v černých dírách – tedy v kapsách soukromých – ztrácely odjakživa. Ač tedy vše podléhá evoluci a (snad) se zdokonaluje, v této oblasti se nic nemění: veřejné zdroje jsou lákadlem, kterému neodolá v kterékoli době nikdo, kdo se víceméně bez práce chce dobrat majetku. Smutné zjištění – a ani mne nenapadá, co se s tím dá udělat.

Simon Scarow je britský autor historických románů, narodil se roku 1962 v Nigérii a poté žil s rodiči v řadě cizích zemí. Po návratu do Británie vystudoval historii na University of East Anglia a poté učil tento obor na city College Norwich. Specializoval se zejména na římské dějiny a pořádal pro své studenty poznávací cesty po římských památkách a muzeích, během nichž si své znalosti ještě prohloubil. Nakonec se rozhodl, že všechny tyto poznatky zúročí a začne psát takové knihy, jaké by si sám rád přečetl – napínavé vojenské příběhy z období římské invaze do Británie. Proslavil se sérií románů, jejichž hlavními hrdiny jsou dva římští vojáci – zkušený bojovník Lucius Cornelius Macro a jeho zástupce – nadějný mladý rekrut Quintus Licinius Cato, kteří bojují pod znakem orla. Kromě toho nyní pracuje na nové řadě Revoluce, jejíž děj se odehrává v období Napoleona a Wellingtona. Pedagogické kariéry se nakonec vzdal a psaní se stalo jeho hlavní pracovní náplní.

Název: Orel v písku
Autor: Simon Scarow
Překladatel: Ludmila a Tomáš Havlíkov
Vydáno: 2013
Stran: 326
Vydalo nakladatelství: BB/art
Hodnocení: 75 %

Zdroj foto: webové stránky nakladatelství


 
Banner

Rozhovor

Pavel Kříž: Hitler nebyl normální!

kriz200Když se řekne jméno Pavla Kříže, všem se hned vybaví Štěpán Šafránek z básníků. On přesto zariskoval a přijal roli Adolfa Hitlera v životopisném dramatu Lída Baarová z dílny režiséra Filipa Renče. „Na roli Hitlera jsem se připravoval jak nejlépe to šlo...

Hledat

Chaty s osobností

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (29)

Z archivu...

Čtěte také...

Proč nikdy nestíhám

Nestiham 200Nakladatelství NOXI nedávno vydalo populárně naučnou knihu s názvem Proč nikdy nestíhám:  Jak najít rovnováhu mezi prací a soukromím. Není pochyb o tom, že jde o téma, které se v dnešní době dotýká téměř každého z nás. Přesto si nemyslím, že by ...


Literatura

Klíč ke štěstí a Obchod se štěstím

klic ke stesti200Ačkoliv jsou obě knížky útlé, nelze je číst naráz, plynule. Jednotlivé příběhy se postupně rozvinou a můžeme o nich zpětně přemýšlet, objevovat paralely, nechat je na sebe působit. Zjistíme, že jsme více usměvaví, pohodoví, příjemní k...

Divadlo

Nemusí to znamenat nic, ale mohlo by!
ImageKlidné vody vyšetřovací stanice rozčeří krátký telefonát oznamující záhadnou vraždu u Betlémáku. Parta z kriminálky Aneňák jde do akce! Divadlo Na zábradlí uvedlo poblázněnou krimi-komedii autora Egona Tobiáše...

Film

Lze vůbec nalézt cestu z beznaděje?

Cesta ven perexRoku 1971 se poprvé uskutečnil Mezinárodní romský sjezd, který doporučil, aby namísto prý urážlivého termínu „cikáni“ bylo přijato pojmenování „Romové“. Takže bělošská majorita – aspoň v oficiální rovině – přešla na politicky korektní v...