Nová kniha Blanky Malé – Malá knížka pro velké holky

Drobnicky200 Bývalá moderátorka Českého rozhlasu Blanka Malá je dnes už zavedenou autorkou. Její autobiografický romány Láska ve špičce italské boty a pokračování s názvem Srdce nemá vrásky si získaly množství nadšených čtenářek. Nyní jí v nakladatelství KAZDA vychází nová kniha s názvem Drobničky.

Všichni, kdo jedním dechem přečetli předchozí knihy Blanky Malé, by si neměli nechat ujít ani tyto minipovídky o malých drobnostech, které tvoří neopakovatelnou mozaiku života. Kniha Drobničky obsahuje dvanáct povídek, které vyprávějí o každodenních okamžicích, pocitech i věcech, které jsou nám dobře známé, a přesto někdy přinesou velká překvapení. Ať už je to přeplněná šatní skříň, vůně čerstvé kávy, nevěra, láska na první pohled, výběr spodního prádla, balení zavazadla na dovolenou či docela obyčejný toaletní papír.

Knížka s dvanácti drobničkami je záměrně navržena tak, aby se všem velkým holkám vešla i do malé kabelky a mohly si s ní zpříjemnit čekání u lékaře, v metru nebo u kadeřníka.

„Drobničky bych ráda věnovala všem velkým holkám, které nosí kabelky a najdou v nich místo i pro drobnou knížku povídek. Moc bych si přála, aby jim příjemně krátila dlouhou chvíli a připomínala jim, že je dobré všímat si malých radostí, které nám přinášejí všední dny,“ doplňuje Blanka Malá.

Křest knihy a beseda s autorkou se uskuteční ve středu 30. října od 17 hodin v Pizzeria – Pasteria Etna, Švehlova 523/12, Hradec Králové. Knihu pokřtí zpěvačka Martha, Lada Klokočníková a Zdena Kabourková z Českého rozhlasu HK. Moderuje Jaroslav Pokorný.

UKÁZKA

Byla sobota a já jsem se probudila s odhodláním, že dnes si svou skříň opravdu už vytřídím. Poslední varování, že to musím udělat, přišlo včera odpoledne. Uslyšela jsem z ložnice divný zvuk, který nevěstil nic dobrého. Úchytka tyče, na které visí věci na ramínkách, praskla a oblečení se vyvalilo ze skříně na zem jako kaše v pohádce Hrnečku, vař. Usoudila jsem, že ten kus nábytku musel navrhovat nějaký chlap, protože žádnou ženu by nenapadlo dát do šatní skříně úchytky z plastu. Ledaže by to byla skříň pánská. Ve skříních pro ženy by měly být úchytky z ocele! A tyč, kterou drží, jakbysmet.
Když jsem se podívala do skříně, měla jsem opravdu vztek. Z plastového půlkolečka, které má držet tyč na ramínka, zůstalo jen torzo a z něho trčely miniaturní šroubky. Ten, kdo skříň navrhoval, si vůbec nespočítal, jakou váhu musí takové úchytky udržet. Podezřívala jsem i výrobce, že se ani neobtěžoval zkusit do skříně něco pověsit. Znechuceně jsem zavřela dveře do ložnice.
Večer jsem stále ještě předstírala, že je ta halda hadrů, která ze skříně vypadla, neviditelná. Přiznávám, že v udržování této iluze mi vydatně pomáhala otevřená lahev prosecca s označením BRUT. Když tu spoušť v ložnici uviděl můj muž, jen obrátil oči v sloup a zdržel se komentáře. Už mě zná a moc dobře ví, že kdyby se neudržel a něco řekl, nejspíš by byl bez večeře. A tak mi z bezpečnostních důvodů raději jen oznámil, že mi hned ráno půjde koupit kovové úchytky, kterými nahradí plastová torza. Po večeři se mi ale přece jen odvážil jemně naznačit, že obsah mé skříně nejspíš nebudou schopné dlouhodobě udržet ani kovové úchytky.
„Jak to myslíš?“ dožadovala jsem se podrobnějšího vysvětlení.
„No, víš, lásko…“ začal diplomaticky, „… možná by neškodilo to oblečení malinko protřídit.“
A protože tušil, že loučit se s některými kousky pro mě bude psychicky náročné, dodal, že si zítra, až mi skříň zprovozní, zajede na chalupu, abych měla na to třídění klid.
Ušklíbla jsem se: „To jsi to hezky vymyslel…“
Projevil se jako typický muž. Podle mužské logiky platí, že když máme přeplněnou skříň, je potřeba udělat čistku. Ženská logika na takovou situaci zareaguje koupí další skříně. Muži jsou prostě z Marsu a my z Venuše.

Blanka Malá (1965), autorka dvou úspěšných knih Láska ve špičce italské boty a Srdce nemá vrásky, se na dráhu spisovatelky vydala teprve před dvěma lety. Narodila se ve znamení Vodnáře a dětství prožila v Českém ráji. Vystudovala strojařinu, svůj profesní život ale zasvětila rozhlasovému mikrofonu. Žije střídavě v Hradci Králové a jihoitalské Kalábrii. Má tři dospělé děti a ani před šedesátkou neztratila chuť užívat si život naplno. Tvrdí o sobě, že je věčná optimistka, která nemá ráda blátivou zimu, dršťkovou polévku a povrchní lidi. Má ráda slunce, moře, bonbony Mon Chéri a Itálii ve všech podobách.

Drobnicky obalka