Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Velikonoce jsou jedním z nejvýznamnějších křesťanských svátků, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pojďme se dnes podívat, jak se slaví napříč Afrikou. Velikonoce tam nejsou tak komerční jako v západním světě, lidé se soustředí spíše na modlitby a zamýšlejí se nad svým životem.

Keňa

Velikonoce jsou mezi Keňani považovány za velmi významný svátek. A to nejen z náboženského hlediska, ale také proto, že mají čtyři dny volno. Kromě toho, že lidé chodí v Keni do kostelů, tak probíhají i různé festivaly například v Nakuru nebo v Naivashe. V televizi běží mnoho pořadů s náboženskou tématikou. Mladí lidé organizují party. Program na Velikonoce se samozřejmě odvíjí od finanční situace rodiny. Pokud si to mohou dovolit, odjíždějí na celé čtyři dny na venkov, na pobřeží, případně navštíví některý z národních parků nebo další turistické atrakce jako Žirafí centrum a Sloní sirotčinec. Nebo jsou alespoň s rodinou doma, v Nairobi vezmou děti do Uhuru parku, kde si udělají piknik. Častým jídlem jsou pečené placky chapati, zelenina sukuma wiki, kukuřičná kaše ugali, pečené kuře, nyama choma (pečené kozí maso), pilau (kořeněná rýže s masem) nebo neplněné koblihy mandazi. V parku pak relaxují a dětem udělají radost třeba tím, že jim nechají něco nakreslit na obličeje.

Senegal

V Senegalu probíhají Velikonoce hlavně ve znamení setkávání se s lidmi a ve znamení modliteb. Na Velký pátek připravují senegalští katolíci tradiční pochoutku zvanou ngalakh, kterou si potom mohou vychutnat o velikonočním víkendu. Jedná se o kaši vyrobenou z prosa, arašídové pasty, z plodu baobabu, cukru a vanilky. Po obřadech na Velký pátek přeruší katolíci půst právě pomocí ngalakh a poté se o kaši podělí s rodinou, přáteli i muslimskými sousedy. Tato tradice sdílení jídla během tohoto náboženského svátku je důležitou součástí senegalské kultury míru a jednoty. Přestože v Senegalu převládají muslimové, Velikonoční pondělí je státním svátkem. 

Rwanda

Přestože většinu rwandské populace tvoří křesťané, lidé ve Rwandě nemají pro oslavu Velikonoc příliš velké nadšení. V průběhu měsíce dubna si totiž připomínají genocidu proti etnickým Tutsi. V roce 1994 bylo v období od dubna do června zabito více než milion Tutsiů. Tutsiové, kteří se běželi schovat do kostelů v naději, že budou fyzicky i duševně ochráněni, byli zabiti. Některé církve a náboženští vůdci, kteří měli chránit lidi, se místo toho nakonec zúčastnili masových vražd.

Před rokem 1994 bylo období Velikonoc ve Rwandě úplně jiné. Rodiče učili své děti rwandské písně o vzkříšení Ježíše Krista a rodiny si na Velikonoce kupovaly nové oblečení na znamení štěstí. Připravovalo se pivo z čiroku a dalších surovin, scházeli se rodiny i přátelé ze všech koutů země, aby společně pili, tančili a veselili se. Pokud někdo na Velikonoční neděli nešel na mši, ostatní se na něho dívali, jako by spáchal nějaký zločin.

V současné době je Velikonoční neděle ve Rwandě v podstatě jako každý jiný den. Rodiny už se nescházejí, aby Velikonoce společně oslavily.

Uganda

Přestože je křesťanství v Ugandě velmi mladé, hlásí se k němu odhadem 90 procent obyvatelstva (někdy i v kombinaci s tradičním náboženstvím). Veškeré velikonoční tradice vycházejí z Bible, a tak se v některých kostelech na Zelený čtvrtek dodržuje omývání nohou, na Velký pátek se pak místní vyhýbají všemu, co obsahuje krev. Když se zeptáte Uganďana, jak tráví Velikonoce, odpoví s úsměvem, že v kostele a následně pořádá velkou oslavu v širším rodinném kruhu. Za rodinou někdy cestují i stovky kilometrů.

Zambie

V Zambii se slaví Palm Sunday neboli Květná neděle, kdy jdou lidé v průvodu do kostela s palmovými listy na speciální mši. Květnou nedělí začíná pro křesťany Svatý týden a připomíná den, kdy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma před svým ukřižováním. Různě svázanými palmovými listy doplněnými mašlemi posléze zdobí domy a pokoje. Palmovými větvemi lid vítal Ježíše při jeho vstupu do města.

Na Velikonoce lidé v Zambii chodí do kostela a velikonoční čas tráví společně se svou rodinou, kdy se veselí a tančí.

Za informace děkuje autorka Hana Hindráková těmto lidem: Radomíra Amani Rusinová, Lucy Mbiriri, Tereza Kauma, Jana Linhartová, Petra Hořínková, Denisa Rubiana Klementová, Petr von Kootchzenberg, Morriss Moir a Maay Lakkat.

www.hindrakova.cz, www.africkepribehy.cz, www.mujafrickypribeh.cz