Lucie Výborná jako tulák po hvězdách a holka do nepohody

Pondělí, 05 Červenec 2021 13:38 Radka Mothejzíková

mezi svety perex Novinářce, rozhlasové a televizní moderátorce Lucii Výborné koluje v žilách dobrodružná krev, kterou je nutno čas od času okořenit adrenalinem, serotoninem a pořádnou dávkou endorfinů. Z poklidného přístavu rozhlasového studia si tedy odskakuje točit rozhovory pro unikátní televizní pořad Extreme Interviews, kde zpovídá nejrůznější osobnosti v neobvyklých situacích a v náročném prostředí. V knize Mezi světy však vypráví o sobě. O své vášni pro hory, touze po poznání, o přátelích a lidech, kteří ji nejvíce ovlivnili, a také o momentech prozření či okamžicích na hraně bytí a nebytí.

Prostřednictvím deníkových záznamů se s ní čtenáři vydávají na vrcholky hor, do mrazivých končin Antarktidy, mezi české vojáky do Afghánistánu nebo do surfařského ráje na Havaji. Vysoko, daleko, hluboko, nebo možná ještě lépe: co nejvýš, co nejdál, co nejhlouběji. Teprve tam zažívá opravdové štěstí. A přestože jako profík vypráví a píše o expedicích na osmitisícovky, stává se pro ni samotnou horolezení věcí čím dál intimnější a v těch nejhezčích chvílích se jí nechce říkat vůbec nic. Máme tedy kliku, že se přeci jen o nějaké ty zážitky podělí, že si o nich můžeme přečíst a prohlédnout si pro mnohé z nás nedosažitelná místa alespoň na fotkách.

Přestaň zírat a staň se tím, co vidíš. Splynutí je cíl
Nejvíce zastoupené jsou pasáže o horách, na mě však udělala nejhlubší dojem kapitola věnovaná ostrovu Oahu. Sopečné hory a pláže, jejichž břehy omývá nekonečný oceán. Na obřích vlnách se prohánějí surfaři. „Lidé, kteří podlehli něčemu tak energeticky silnému, že jakákoli droga je proti tomu jako párek v rohlíku na hlavním nádraží.“ (úryvek z knihy) A Lucie Výborná dále píše: „Myslím, že ten klid dělá taky přítomnost oceánu, ten pohled do nekonečna. Zírat na něco, co tě přesahuje, může mít filosofický rozměr. Pak je ale ještě vyšší stadium: přestat zírat na vlny a stát se jimi.“ Ačkoliv v knize je více filosofických úvah, tak tato asi nejlépe vystihuje důvod toho věčného puzení. Důvod, proč se lidé vydávají na místa odlehlá a více či méně nebezpečná. Právě tam se dají zažít okamžiky krystalického bytí.

Hvězdy jako útočiště
Vsadím se, že kdyby Lucie mohla, vydala by se i do vesmíru. „Nechci se nikdy nechat připravit o úžas dítěte nad krásou světa, nad detailem v každém krystalku ledu. A rozum, ten mi zase říká, že jsme přišli z hvězd, že jsme hvězdný prach a prach jednou budeme. Hvězdy jsou moje útočiště, když mi zoufale chybí sdílení a připadám si sama. Vlezu si na oblohu, počítám je, a osamění mizí s příchodem nekonečna.“ Obsahem knihy tedy zdaleka nejsou jen cestopisné údaje, vyprávění o zdolávání vrcholů a extrémních výkonech. Přirozenou součástí jsou i velmi osobní poetické vsuvky a několik vyznání lidem, kteří prošli životem Lucie Výborné a zanechali v něm svoji stopu. Podobnou, jakou zanechává ona v těch našich.

Světy, mezi nimiž se Lucie Výborná pohybuje, jsou velmi pestré, stejně jako obsah její knihy. Myslím, že titul osloví nejen „lidi z jejího kmene“, ale každého, kdo má rád přírodu, kultivovaný projev a láká ho volání dálek. Fanoušci této sympatické "holky do nepohody" by si právě tento její počin rozhodně neměli nechat ujít.

mezi svety