Bestseller Půjdu s tebou: Být odkázán na přírodu a pomoc druhých

Bestseller Půjdu s tebou: Být odkázán na přírodu a pomoc druhých

Tisk

mid pujdu-s-tebou-JsP-510018 (2)Nakladatelství Host letos vydalo slavnou a opěvovanou prvotinu vědkyně a političky Liny Nordquist v překladu Ely Doležalové. Na co se můžete těšit? Román Půjdu s tebou vypráví na střídačku příběh dvou žen. Dvě různá historická období, jedno místo a jedna rodina. V čem se podobá osud Unni a její praneteře? Jaké temné tajemství vyjde na povrch?

Končí 19. století a Unni utíká pěšky z té či oné norské obce nedaleko Trondheimu. Jakožto osobě odsouzené za vraždu jí hrozí vězení, a to dokonce v děsivém psychiatrickém ústavu, odkud se nikdo živý nevrací. Po skoro třech týden putování se ona, její malý synek Roar a její muž Armod dostávají k chalupě u lesa kdesi ve švédském regionu Hälsingland. Rodinka podepisuje smlouvu se sedlákem, kterému stavení patří, že si bydlení bude deset let odpracovávat. Nový začátek je hořkosladký: Unni miluje svého Armoda, Roara i novou dcerušku, všichni však mají problém se uživit.

Spoiler: chalupa v rodině zůstala. Druhá linka příběhu je vyprávěna po smrti Roara, který se dožil požehnaného věku. V tomto stejném domě, kde vyrostl, pak žil se svou manželkou Bricken, synem Dagem a později také snachou Kårou. Právě z jejího pohledu se dozvídáme, co se děje při plánování Roarova pohřbu a co se dělo před ním. Ona sama se tváří jako někdo, kdo tchyni ublížil, zároveň však cítí něco nekalého v rodové historii, takže se rozhodne přijít tomu na kloub.

Velmi silnými tématy jsou zde tradiční ženský úděl a otázka viny, které Unni a Kåru spojují. Obě znají muže, který je jim oporou, i muže, kteří se k nim nechovají s úctou. Obě něco provedly – Unni někoho zabila, Kåra měla poměr se svým tchánem. To víme už od začátku – ale jak to přesně bylo? Jaké byly příčiny a důsledky? Co se ještě dozvíme? Čím to zasahuje do hlavní pointy celého příběhu?

Většina knížky je takové vyprávění, až by člověka zklamalo, že Kåra stále ne a ne začít odhalovat nějakou tu špínu. Anotace na zadní strana přebalu tak trochu nepřímo slibuje detektivku. Slibuji bez spoilerů, že se dočkáte a že se v průběhu nudit nebudete. Detektivka to není, jelikož neuvidíte tolik myšlenkových procesů Kåry, které by byly přímo k věci, zato se však detektivy stanete sami. Možná se vám v průběhu čtení dost změní náhled na postavy románu.

Výstavba příběhu je ukázková – všechny čechovovské zbraně jsou od začátku na svých místech. Čtete-li pozorně, může se vám pravděpodobně stát jako mně, že si vytvoříte pár „co když“. Pak je možná zavrhnete nebo napůl spustíte z mysli. A pak, pokud se vám potvrdí, můžete stejně být trochu v šoku, teda já jsem byla. Emoce na sebe ale nenechaly dlouho čekat ani dlouho předtím – příběh je v podstatě jedna tragédie za druhou, zároveň však bez nějakého trapného patosu.

Zkrátka super kniha, která mě dojala, naučila něco z teorie života v lese i z dějepisu, kniha, kterou jsem přečetla velmi ráda a kterou hodnotím velmi kladně.

Ukázka z knihy:

Za oknem panovala studená bílá věčnost. Armod měl stále větší problémy mluvit, ruce mu klesaly do klína. Teď jsem do křídové mouky přidávala slámu a kůru, abychom měli dost chleba, a přesto byla spižírna už skoro prázdná. Jednou jsem do toho, co jsem nazývala chlebem, přimíchala kůry příliš mnoho a předložila ti hroudy tvrdé a suché jako kravince. Ty jsi žvýkal a polykal, ale na tvé břicho to bylo moc a tu noc ses zoufalstvím rozplakal, Roare. Slané potůčky ti stékaly po tvářích za krk.
„Bez jídla mě hrozně bolí břicho!“ říkals. „Ale s ním je to ještě horší, co si mám počít, maminko?!“
Nakonec zůstala v celé chalupě k jídlu jedna cibule a dvě bulvy tuřínu. V dřevěné truhle nezbyla ani jediná ubohá zatoulaná skýva chleba. Vývar byl každým dnem řidší, při vaření jakékoli polévky i omáčky jsem viděla na dno hrnce. Oloupala jsem svou poslední ubohou cibuli, nakrájela půlku tuřínu na co nejdrobnější kousky a dívala se, jak dopadají na dno. O několik dní později jsem čistila a krájela na kostky scvrklé sadbové brambory i se slupkou a věděla, že si pod sebou podřezávám větev. Potřebovali jsme do žaludků každičké sousto. Brambory se vařily a já se do hrnce dívala s vědomím, že tohle jídlo nás přijde draho. Dostat brambory na jaře zpět nás bude stát spoustu peněz.
Pokud tedy budeme naživu.

O autorovi:

Lina Nordquist (*1977) pochází ze Söderhamnu na východě Švédska. Jako student se věnovala farmacii, později přešla z výzkumu krevního tlaku a cukrovky, o které byla i její dizertační práce z roku 2007. Od roku 2011 je na univerzitě v Uppsale docentkou fyziologie. Také je členkou výboru ve švédské neziskovce proti rakovině a od roku 2018 švédskou poslankyní za liberální stranu. Je vdaná za kolegu z oboru. Knihou Půjdu s tebou v roce 2021 debutovala a dílo se v rodné zemi stalo bestsellerem nominovaným na knihu roku.

mid pujdu-s-tebou-JsP-510018

Název: Půjdu s tebou
Autor: Lina Nordquist
Překlad: Ela Doležalová
Žánr: historický román
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2022
Počet stran: 392
ISBN: 978-80-275-1105-1
Hodnocení: 83%

https://www.hostbrno.cz/pujdu-s-tebou/


 

Hledat

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!


Literatura

Kniha pro milovníky Miloše Knora a fejetonů

knoreni zivota200K(n)oření života je název poslední knihy Miloše Knora, která vyšla v nakladatelství CPress. Je s ní spojený slogan: „Místo návštěv doktora – kopec smíchu od Knora!“.

 

...

Divadlo

Divadelní Flora odstartovala ve velkém

altOd čtvrtečního večera probíhá v Olomouci jeden z největších českých divadelních festivalů, Divadelní Flora. Její 16. ročník přibližuje festivalovým návštěvníkům tvorbu režiséra Jana Mikuláška, v unikátní retrospektivě se loučí s p...

Film

Ponorná řeka kinematografie je dobře ukrytá pod povrchem

200filmVše, co nabízejí kina a co chrlí televize, jsou iluzionistické rozprávky vystavěné na více či méně snadno rozlišitelných příbězích. Jenže o nich kniha Ponorná řeka kinematografie nepojednává. Její autor Martin Čihák hned v prvních velkými písmeny psaný...