Nastává zimní čas, vánoční svátky a k nim se nerozlučně vážou i pohádky. Bez nich si mnozí z nás Vánoce neumí představit, byť by to často v dospělé společnosti neradi přiznali. Proč jsou pro nás pohádky tak důležité? Pojďme se podívat na zajímavosti a přínosy, co v sobě příběhy z říše fantazie skrývají.
Pohádky se poslední dobou staly synonymem jakési dětinské naivity. Povrchním pohledem jde možná o snůšku báchorek, ovšem při důkladnějším zkoumání to už tak jednoduché není.
Když se podíváme na přínosy pro děti, pak si hned na začátek musíme říct, že opakování je matka moudrosti. Kolikrát musíme říct dětem, kdy si dát bačkory, že se myjí ruce po toaletě a jídlo neprská všude okolo? Úplně stejně tak je potřeba jim opakovat základní životní pravdy a hodnoty. Tuto pernou práci za nás pohádky odvádějí, a navíc v mnohem zábavnějším provedení.
Představte si rozdíl mezi životem, kdy věříte, že všechno dobře dopadne a tím, kdy tomu nevěříte? Cítíte tu propast mezi tím? Kolik bychom toho nezkusili? Kolik bychom se natrápili? Jak by naše osudy vypadaly? Právě pohádky nás dokola a znovu přesvědčují o naší vnitřní síle a naději, že na konci každého příběhu čeká šťastný konec. A právě touto důvěrou si potom šťastné konce i sami tvoříme. Jde tedy daleko více o způsob pohledu na svět, než o věrohodnost jednotlivých příběhů.
Naše duše také potřebují krásu, údiv, tajemno, víru. Vlivem humanismu a moderního pokroku se prostor pro toto prožívání stále umenšuje, ale stále je tu svět pohádek. Tam na nás čeká místo, kde je dovoleno snít a toulat se vlastními obavami i úžasem. Bez přehánění jsou pohádky komplexním nástrojem duševní hygieny, po kterém můžeme sáhnout kdykoliv a v kterémkoliv věku. To, že je pobyt v představivosti nadčasová lidská potřeba, ostatně dokládá i vysoká oblíbenost moderních žánrů sci-fi a fantasy, nebo romantiky.
Náměty na pohádkové příběhy lidé sbírají a brousí tisíce let. V jejích motivech jsou ukryté dávné rituály, zvyky, pravdy i doporučení generací našich předků. Najdete v nich kořeny antiky, pohanství, ale i křesťanských myšlenek. Dá se říci, že v sobě uchovávají to nejlepší, na co jsme jako lidé přišli.
Proto není divu, že po nich saháme právě teď, ve vánočním čase. V zimě je tradičně období zpomalení, hloubání. A právě díky své laskavosti, symbolice, srozumitelnosti a kráse nám k tomu budou pohádky tím nejlepším průvodcem. I kdybychom se nakonec tak hluboko dívat nechtěli, jednoduše se u nich báječně relaxuje a i to moderní člověk potřebuje jako sůl. Tak tedy: Krásné a pohádkové!
Ludmila Bakonyi Selingerová, alias Pohádková Lída je spisovatelka, maminka, pedagog a lektorka. S radostí objevuje všechny možnosti a kouty pohádek, se kterými pracuje edukačně i terapeuticky. Právě nyní jí vychází 12. kniha, zakončení trilogie o dráčkovi Hugovi pro citlivé děti: Hugo a dračí mlsárna. Propojuje v ní tradiční pohádkový svět a postavy s aktuálními pedagogickými a psychologickými poznatky tak, aby příběhy naplno sloužily dětem a podporovaly je přesně tam, kde to nejvíce potřebují.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Výstava s názvem "Oko za oko, zub za zub!" představuje práce slovenského umělce Martina Gerboce. Obrazy, které mohou na výstavě návštěvníci zhlédnout, vyjadřují autorovo anti-estetické přesvědčení. Jsou intenzivním prožíváním radostí a ut...
Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem má na svém repertoáru klasické zpracování Čajkovského baletu Labutí jezero. Baletní klasika „na špičkách“ vyprávějící severskou legendu o dívce Odettě proměněné v labuť si získala svou nesmrtelnost díky...
Režisér Václav Krška (1900-1969) patří mezi české režiséry, kteří zůstávají ve stínu svých slavnějších kolegů. Je uznáván jako průkopník poetických či lyrických výpovědí, jenž měl tu smůlu, že svého uměleckého vrcholu dosáhl v...
