Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Velké téma, které vymyslel špičkový scenárista a které se dočkalo adekvátní divadelní adaptace na velkém jevišti, se odehrává ve skvělé režii Pavla Kheka. Tak hodnotím jednu z posledních inscenací Je třeba zabít Sekala v Divadle na Vinohradech. Syrové drama o dobru a zlu kolem nás i v nás je dramatickým a sugestivním příběhem, s nímž se prvně setkalo publikum prostřednictvím stejnojmenného filmu režiséra Vladimíra Michálka z roku 1998. Snímek si odnesl deset Českých lvů a netrvalo dlouho, aby se příběh o muži, který se stane proti své vůli najatým vrahem, neobjevilo v divadelním zpracování. Po Zlínu (2011), Plzni (2013) a Brně (2015) se nyní hraje ve vinohradském divadle – premiéra proběhla 8. dubna 2022.

Představení skýtá impozantní herecké výkony – v první řadě jsou to Marek Holý v postavě nebezpečného Sekala s přitažlivě mužnou tváří a atletickou postavou, stejně jako Tomáš Dastlík coby mužný Jura Baran, jehož civilní projev s přitlumeným a specificky zabarveným hlasem odráží dynamický vývoj emocí. Oba herci dopřávají charakteru postavy to podstatné a nenechají diváka vydechnout. Ale je to souboj Sekala a Barana, nikoliv jejich představitelů. Jejich výkony pokládám za bravurní, a to i v akčních scénách rvaček a soubojů.

Z dalších postav, jež uvíznou v paměti, musím vyzvednout hluboce lidského pátera Flóru Daniela Bambase, nešťastnou Anežku Šárky Vaculíkové, éterický symbol nezkaženého mládí, nebo dalšího parchanta bez morálky Záprdka-Lžičaře Viktora Javoříka. Právě "jejich" obrazy jsou ty dramaticky sugestivní, i když nelze opomenout ani další "hybatele" tohoto vesnického společenství, které hrají Svatopluk Skopal, Eva Režnarová, Aleš Procházka, Ondřej Kraus, Pavel Rímský, Zdeněk Palusga a další.

I tentokrát sází vinohradské představení Je třeba zabít Sekala na osvědčenou divadelní adaptaci Martina Františáka stejně jako na um režiséra Pavla Kheka a scénografa Michala Syrového. Naléhavou atmosféru dotváří i hudba Davida Hlaváče a violoncellista, který je přímo na přehledné scéně, tvořící autentický obraz dědiny.

Ocitli jsme se v roce 1943 v Protektorátu Čechy a Morava, kdy se v hanácké vesnici objeví kovář a evangelík Jura Baran. Skrývá se před gestapem a rád by nalezl bezpečný azyl. Jenomže důvěru si jako luterán v katolickém prostředí nezíská. Navíc sedláci řeší problém - Sekal, nemanželský syn z jednoho statku, využívá politickou situaci a udává gestapu statkáře, aby se dostal k jejich majetku. Stává se nebezpečným postrachem, nikdo z těch movitých na vesnici netuší, kdo z nich bude dalším na řadě. Když sedláci mudrují, že "je třeba zabít Sekala" dřív, než bude pozdě, shodnou se na tom, že by ho mohl zlikvidovat jen Baran. Je mladý, silný a navíc má něco za sebou.

Přestože má celá působivá inscenace Je třeba zabít Sekala sílu velkého starého příběhu, podobá se šílené realitě dnešního světa. Tak jako tak je o životě, lidech, charakterech a je mistrovsky napsaná, režírovaná a zahraná. Má věrohodnost, dramatickou váhu a mnoho silných momentů, jež patří na jeviště k současnému divákovi.

Zdroj foto: Divadlo na Vinohradech