Kultura21.cz

Do divadla se chodí na 3D představení plné přehrávání a emocí. I když bývá kino lepší, jsou hry, kvůli kterým stojí za to divadlo navštívit. Jednou z takových je prověřená klasika Balada pro banditu.

V Ostravském divadle Jiřího Myrona byl při sobotní opakované premiéře zrovna parný letní den a divačky si tak oblékly svoje nejvolnější zahalené šaty, jaké ve skříni mohly najít. U drsného představení podobný obrázek poněkud kontrastuje, protože hra je o středověkém loupežníkovi, který na frontě souložil s kdejakou krasavicí a nedokázal se uživit jinak než krádežemi.

Nikolovi se ale daří z fronty utéct přímo do náruče své milované Eržiky, která na něj podle všeho celou vojnu čekala. Je panovačná a hysterická, nelíbí se jí, že utekl. Určitě si ho četníci najdou. Ale válka právě končí a každému je vcelku jedno jakých válečných přečinů se kdo dopustil. Nastává nová doba. Četníci se střídají, majetkové poměry mění, nastávají nové pořádky. Nikola by mohl jít se svými kamarády pracovat na pole, ale proč by to dělal? Lidé jako Starý Dač, kteří bohatli za války, budou na úkor ostatních bohatnout nadále, i když se „všechno“ mění. Na různé právní kličky, podmazávání a lichocení musí mít člověk žaludek, a ten Nikola nemá.

Avšak není to přímo romantický snílek. I když často zpívá a řeší své vnitřní pochody, dokáže být tvrdý a zásadový. Všichni hrdinové a stateční hoši z vojny se v byrokracii, povoleních a různých papírech ztrácejí. Být soustředěný a vypálit včas ránu je něco jiného, než se vrtat tužkou v nose. I když jde od Eržiky jen velmi nerad, musí chodit loupit, aby měli peníze.

A tak to začíná. Láska sice kvete za každého počasí, ale pořád je třeba mít kam ulehnout a čím krmit dítě. Kdyby se rozhodl jinak a začal obdělávat pole, možná by vedl klidný život. Na druhou stranu si dali autoři hry práci s tím, abychom mohli vidět, jak Nikolova loupežnická profese s Eržikou vlastně mává. Je pořád jako na trní, nadává a těší se, až se její muž vrátí.

Když se jednou Nikola nevrací, snaží se ji dostat jeden četník. Eržika vytrvale odolává, ale nakonec přece jenom podléhá.
„Je bůhví kde.“ říká četník.
„Je chlap, já jen ženská.“
Nikola mezitím na svých výpravách bojuje se svým svědomím. Nevrací se domů a pořád loupí. Protože je mu všeho líto, zavádí u banditů nové manýry a chudým lidem strká peníze místo toho, aby je kradl. Jakoby netušil co si vlastně počít a kde vrátit všechno co dělá špatně. Vrací se domů až poté, co jej vlastní kamarádi otrávili. Kdyby se mu to nestalo, možná by se vrátit ani nechtěl, což vypadá dost divně. Jakoby už od začátku nepomyslel na to, že lupič, kterého každý zná, už nemůže bydlet, kde se narodil. Přitom ho ani nenapadlo vzít Eržiku sebou, a tak je přibližně polovina písní ze hry věnována žalu a nespravedlnosti světa.

Až odloučení od kamarádů ho přimělo zariskovat a přiotrávený se ke své Eržice vrátit. Ta už jej dávno podvádí a jen co jej vidí, chce po něm okamžitě sex, což je velmi podezřelé. Její panovačnost je pryč, hysterie taky odezněla, jakoby přišel jenom další zákazník. Nikola četníka střílí do hlavy a kolem něho samotného se pomalu stahuje smyčka. Už není mezi svými a jeho loupeže jsou moc velké na to, aby ho nechala policie být jen tak.

Příběh o loupežníkovi Nikolu Šuhajovi a Eržice je velmi dobře strukturovaný a zábavný. Hlavní zápletku sice tvoří skoro výhradně jakási svéhlavost postav, na druhou stranu chyby v jejich rozhodování působí adekvátně. Jsou totiž poměrně časté i dnes.

Mazaný obchodníček dobře ví, za jakou nitku zatáhnout, aby se mu dobře vedlo. Pokud to člověk myslí s ostatními vážně a je mu s někým dobře, už si pozor nedává. Nikola byl nakonec sice bohatý a spravedlivý, ale ze své ženy udělal couru a nechal se zabít. Říká se, že nejsilnější emoce vyvolávají krizové situace a čestné chování je dobrý základ do života každého z nás. Pokud se však ocitneme v komplikovaném prostředí, je třeba myslet i na zadní vrátka.

Balada pro banditu
Uvádí: Ostravské divadlo Jiřího Myrona
Režie: Peter Gábor
Scénář: Milan Uhde a Miloš Štědroň
Hrají: Igor Ozorovič (Nikola Šuhaj), Veronika Lazorčáková (Eržika)
Premiéra: 14.6.2012
Hodnocení: 80%

Zdroj foto: ndm.cz, fotograf: Radovan Šťastný