Kromě bezprostřední zábavy nabízí Maska i poměrně hluboký a komplexní příběh. Z toho důvodu se mu budu tento týden věnovat.
Hlavní postava Ipkiss je představen ve svém zaměstnání. Úředníci asi nemají zrovna bohatý život na dobrodružství a je vidět, že i na něm to zanechává své následky. V první scéně mu kolegyně vyfoukla lístky na nějaké představení, protože je to dobrák a nechal ji. On si to však sám pro sebe omlouvá, když jde jenom o lístky.
Hned na to se seznámí i se sexbombou Tinou, která si do banky přichází založit účet. Jeho chování je dost praštěné, ale jí to očividně nevadí. Později na ni naráží před vchodem na jednu nóbl párty, odkud jej vyhodili. Nevypadá jako prohnaný svůdník, ale Tině to přijde asi spíš roztomilé.
Dělají si z něj legraci i opraváři jeho auta, kteří jeho peněženku ždímají do sucha. Už od začátku je jasné, že jeho dobrácké sklony a naivita jsou v jeho životě dost dominantní a zároveň velkou nevýhodou.
Příběh pokračuje scénou, kdy si domů odnáší starodávnou dřevěnou masku, která plula po hladině řeky. Původně se do ní obětavě vrhnul, aby před utonutím zachránil plovoucí odpadky, které z dálky vypadaly jako člověk.
Celému večeru to nasazuje korunu, ale tu zvláštní dřevěnou masku si bere s sebou domů. Jeho nespokojenost s tím, jak s ním lidé jednají, graduje scénou, ve které se mu paní domu vysmívá do obličeje. Ipkissovi však nezbývá, než se jít uklidit domů za svým psem.
Jakmile si však poprvé nasazuje masku, všechno se mění. K divákovu překvapení je z Ipkisse najednou elegantní, vtipný, škodolibý komixový švihák, který má kreslený nástroj vždy po ruce.
“Masky, které nosíme, my všichni nosíme masky.” Zní z jeho úst poprvé, když si ji nasazuje. Viděl to před chvílí v televizi.
Série následujících scén více přibližuje jeho nové já. Na klice dveří paní domu je cedulka s nápisem “Nevyrušovat”, tak vytáhne z kapsy saka velký budík, který začne zvonit. Před domem na něj troubí nějaký blbec, tak mu svou animovanou sirénou rozbíjí všechna skla, šéfovi gangu, který se jej pokouší okrást, přetahuje spodky přes hlavu a tak dále.
Dělá přesně to, co vždycky chtěl, akorát mu to jeho ohleduplnost a slušnost nedovolovala.
Ráno se probouzí opět ve své staré kůži. Připadá mu to jako sen, ale jeho výtržnosti začíná šetřit policie. Při vzpomínce na zážitky v masce se v něm hnulo svědomí a vyhazuje ji oknem. Maska se naštěstí vrací jako bumerang a přistává opět v jeho pokoji, aniž by o tom věděl.
Chudák Ipkiss je z toho očividně zmatený. Přece se lidé k sobě chovají tak hezky, jsou slušní a jen někteří jsou špatní. Proč by se tak měl chovat i on? Jenže, co neví je skutečnost, že jde pouze o jejich “masky” a každý z nich má i svůj vnitřní svět, v němž si myslí své.
Případu nočních výtržností se chytla i zrzavá reportérka Peggy. Zajímá ji případ dvou opravářů aut, kterým neznámý muž se zelenou maskou strčil do zadku výfuk. Dozvídáme se, že má moc ráda dobrosrdečné muže, protože jsou věrní.
Vlhké sny o krásné zpěvačce Tině (ze začátku filmu) ho probouzejí, zatímco mu pes líže ucho. Všímá si masky a říká:
“Už nikdy.”
Ale myšlenka na Tinu je silnější, než jeho svědomí.
Maska však nemá peníze, a tak jde vykrást banku. Právě se do ní snaží dostat velmi důmyslně naplánovanou akcí i jeden zlodějský gang, ale Maska vychází skrz skleněné dveře ven s pytli bankovek na zádech jakoby nic.
“Kdo dřív přijde, ten dřív mele.”
Dostat se na párty omrknout zpívající sexbombu Tinu už není problém. Je srandovní, jak svými přehnaně animovanými reakcemi dává maska najevo svou náklonnost. Letí na pódium, nechává hudebníky rozjet svižnější rytmus a začíná se zpěvačkou tančit sexy energický tanec.
Gang lupičů je na párty taky a Masku, která jim vyfoukla lup před nosem, poznávají. Vzniká první problém, ale se získanými superschopnostmi není neřešitelný.
Ukazuje se, že Stanley Ipkiss má důvod chovat se sebevědomě a dělat na všechny ksichty už z toho důvodu, že má díky Masce své superschopnosti. Jakoby jeho nové postoje nestačily, ale na druhou stranu by bez nich už párkrát dostal pěknou nakládačku.
Bitka proti zlodějskému gangu ale stejně neprobíhá ve stylu klasických superhrdinů. Dělá si z nich legraci a svými scénami se jim vysmívá, tančí před jejich kulkami tango, dokud nepřijíždí policie.
Ta během pátrání získala naneštěstí stopu i k Ipkissovi. Ráno je problém schovat všechny peníze a tvářit se nevinně. Možná je to poprvé v životě, kdy musel být k někomu tak neupřímný.
Šéf gangu chce po Masce jít. Ve filmu je představený jako přesný opak Ipkisse. Po všech jen řve, získává si respekt podrazy a chce mít všechnu moc jen pro sebe. Zdá se, že z pohledu Ipkisse reprezentuje to nejhorší, co po světě chodí. A v našem příběhu je šéf gangu úhlavním nepřítelem Masky.
Později pozvala pěkná Tina Masku na rande. Ipkiss jí řekl, že jim to zařídí a chvíli je s ní na lavičce v parku sám. Docela dobře mu to s ní jde, ale protože si není jistý sám sebou, s omluvou odbíhá za nejbližší keř a Masku si promptně nasazuje.
Maska ji svádí agresivně a bezohledně, i když je to vtipné. Zatímco je pozorují i policajti, snaží se Tina utéct. Dělá na ni však dojem, jak bezprostředně se chová.
Následuje policejní zásah, ale Maska se z něj dostává s pomocí rumba koulí. Všichni kolem tančí jako blázni. Jakoby měl na náladu lidí okolo nějaký magický vliv.
Po každém dobrodružství s Maskou se však ozývá i Ipkissovo svědomí.
“Ztrácím nad tím vládu. Když si vezmu Masku, můžu bejt kdo chci, mít cokoli. Ale ničí mě to.”
“Vy ale žádnou masku nepotřebujete, jste sám jako Stanley Ipkiss tak dokonalý.” Odpovídá mu zrzavá reportérka Peggy.
Říká mu ale jen to, co v tuto chvíli chce slyšet. Nechala se koupit zlodějským gangem a Ipkisse podrazila.
Ukazuje se, jak ho bolí, když je k němu někdo tak neupřímný. Tohle by si o Peggy nepomyslel.
Všechen zvrácený smysl pro humor a důvtip, s jakým Maska dokáže protančit všemi problémy, je však pouze probuzená Ipkissova vlastnost. Na obličeji šéfa podsvětí se Maska mění v jakýsi velmi silný, ostře řezaný a krutý hnus.
Ve městě začíná krutovláda šéfa podsvětí Doriena, který Maskou získal brutální schopnosti.
“Je to jakoby ožily všechny vaše nejtajnější touhy”, vysvětluje Stanley zpěvačce Tině, která jej ve vězení navštíví.
“Když je někdo beznadějný snílek a romantik, stane se z něj vášnivý milovník.”
“A když je někdo jako Dorien?”
“No tak to jsme v průšvihu.”
Málem si dali pusu.
Hned venku však Tinu gang pronásleduje.
Ipkissova následná záchranná akce se ale bez masky nedaří podle jeho představ, a jen díky Tinině neupřímnosti, která na šéfa gangu zahrála malé divadýlko, se z problému nakonec dostávají.
Po tom všem se Ipkiss rozhoduje hodit Masku zpátky do řeky. Srdce krásné Tiny si už získal a vypadá to, že ke štěstí nic dalšího nepotřebuje. Jestli tomu tak skutečně je, se z filmu, bohužel, nedozvídáme.
Vedle toho, po čem sami toužíme a jak sami o sobě v životě rozhodujeme, existuje i jakýsi “střední proud”, kterému se říká chování ve společnosti. Velmi dobří a upřímní lidé však tento jev mnohdy nechápou, protože to, co vyžadují sami od sebe, očekávají automaticky i od těch druhých.
Jenže my své masky nosíme hlavně proto, abychom spolu uměli spolupracovat, dokázali se mezi sebou domluvit a rádi se spolu bavili navzdory faktu, že každý od svého života očekáváme něco jiného. Příběh Ipkisse ve filmu znázorňuje, jak je podobné chování pro naivní dobráky někdy nepřekonatelnou překážkou a jen zajímavé zkušenosti a atraktivní společnost v podobě ladné Tiny jej ze života chudáka, kterého každý podvádí, dokázaly změnit v někoho trochu jiného.
Maska (Mask)
Žánr: Fantasy / Akční / Komedie / Krimi
USA, 1994, 97 min
Režie: Chuck Russell
Hrají: Jim Carrey, Peter Riegert, Peter Greene, AmyYasbeck, TimBagley, Reg E. Cathey, CameronDiaz, JoelyFisher, Ben Stein, MeadowWilliams, Kevin Grevioux, Blake Clark, Max
< Předchozí | Další > |
---|