Dokumentů v kinech můžeme stále vidět mimořádné množství - a zájem publika o ně zdá se neslábne. Z jedenácti českých filmů, které byly v prvním čtvrtletí letošního roku nasazeny do kin, jsou tři dokumenty. Zastoupení se tak pohybuje mezi pětinou až třetinou z celkového množství. Dokumentární tvorba se tudíž může pochlubit stabilním autorským i diváckým zázemím. Návštěvnost sice stěží ohromí, nejčastěji se pohybuje řádově v tisících, ale přesto někdy přesáhne zájem o hrané filmy, zvláště jsou-li ty přehlíženy (jako v případě Cesty ven, které nepomohla ani sprška všech možných cen). Fenoménu českých dokumentů se nyní věnuje kniha příznačně nazvaná Generace Jihlava.
Titul nebyl zvolený náhodně: právě v Jihlavě se již po řadu let koná festival dokumentárních filmů a mnohé dokumenty se poprvé představí právě tam. Ze setkávání kritiků a teoretiků s tvůrci vznikají pozoruhodná prolnutí, zkoumající fenomén dokumentárního uchopení naší přítomnosti. V knize totiž vypovídají nejen filmoví badatelé, ale také samotní dokumentaristé. Právě "oboustrannost" náhledu napomáhá k většímu rozptylu i neotřelosti jednotlivých statí.
Jakýsi zásadní vstup napsala editorka svazku Lucie Česálková, když své rozsáhlé zamyšlení nad stavem dokumentární tvorby rozčlenila do pěti bodů, v nichž zkoumá předpoklady, možnosti i uplatněné postupy. Už názvy jednotlivých zastavení jsou sdostatek výmluvné: Možnosti dialogu, O metodě, Zázemí, Prostor pro obraz a Paměť dneška, dnešek paměti.
Následné příspěvky jsou dílem věnované jednomu příznačnému filmu (například Českému snu, který provokativně rozebíral konzumní touhy české společnosti prostřednictvím smyšlenky o chystaném otevření nového obchodního domu), dílem monografickým portrétům jednotlivých tvůrců - například Eriky Hníkové, Lucie Králové a Martina Marečka.
Kromě již zmíněného Českého snu se zájem pisatelů upínal na díla, která nějakým způsobem rozčeřila zmrtvělou hladinu veřejných pořádků - jako je tomu ve snímcích Nonstop, Hry prachu, Nesvatbov, Ivetka a hora. Nejednou zachytily jevy v lecčems paradoxní, které se týkaly jak veřejného prostoru a manipulací v něm se vyskytujících, tak niterného prožívání třeba náboženské víry.
Autoři příspěvků přitom nehodlají hledat za každou cenu nějaké styčné plochy, uznávají nezávislost i svébytnost jednotlivých tvůrců, které spojují nanejvýš studia na FAMU (a osobnost pedagoga Karla Vachka). Jak se můžeme dočíst v předmluvě, "šest nejzajímavějších autorů píšících o filmu v této knize vede dialog se šesti nejvýznamnějšími zástupci nejsilnější porevoluční filmařské generace." Jakkoli nelze přehlédnout vyhřezlou sebechválu, nastolenou hned ztrojeným užitím superlativu v citované větě, vznesené postřehy, ať již prolnuté do osobního vyznání nebo opoznámkované odborné studie, lze považovat za inspirativní, protože nahlížejí takříkajíc pod pokličku.
Zajímavé je pojetí "skládané" obálky, kterou lze rozložit do velkého plakátu. Zato desítky fotografií, trochu samoúčelně a hluše oddělující jednotlivé příspěvky, vnímám jako rušivou vsuvku.
Generace Jihlava (podle námětu Michala Procházky a Radima Procházky k vydání připravila Lucie Česálková).
Vydala nakladatelství Větrné mlýny a AMU, Praha 2014. 344 stran.
Hodnocení: 80 %
Foto: kniha, Česká televize
| < Předchozí | Další > |
|---|
Filmové, respektive televizní publikum, si ji může pamatovat z filmu Nuda v Brně nebo nejnověji ze snímku Rudý kapitán, ze seriálů Strážci duší a Ordinace v Růžové zahradě. Avšak mnohem výrazněji na sebe Naděžda Chroboková-Tomicová upozornila nejednoznačnou pos...
Každým rokem přichází do kin další digitálně renovované klasické dílo tuzemské kinematografie - a pokaždé je provází knižní monografie, věnující se jak procesu obnovy, tak uměleckým záležitostem. K divákům i čtenářům prozatím doputovaly filmy (a ...
Je asi fádní psát o knihách Doreen Virtue, že jsou revoluční. Andělská psycholožka umírňuje a tohle je druhá kniha od ní, při které mám pocit celistvosti. A to i bez andělů. Opravdu fundované rady, preci...
Divadla měla dost času připravit se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte! Dalším tipem je Hra lásky a náhody v Divadle scéna ve Zlíně.
„Vědět je dobré. Vědět všechno je lepší.“ Svět je plný neomezených možností. Žádné války, žádné nemoci. Největší high-tech společnost The Circle nezná problém, který by nedokázala vyřešit. Její technologie mají moc změnit svět.