Kdysi, při návštěvě Brna, jsem měla tu čest, vidět vilu Tugendhat v jarním období. Tehdy jsem ještě nevnímala detaily, ale i tak ve mně zůstalo slovo „funkcionalismus“ viset dosud, a vila je jeho první asociací v mé mysli. Jmenuje se po původnich majitelích a byla postavena v letech 1929 - 1930. Potřebovala jsem vidět film Skleněný pokoj, který nyní běží v našich kinech, jelikož neznám moc filmů, které by oslavovaly nějakou stavbu, a ještě v České republice. Nebo spíše vyprávěly její příběh.
Julius Ševčík natočil krásný film, během kterého vystihl politické změny v naší zemi. Obdivuji, jak beze slov vykreslil pokleslost komunistického režimu. Úspěšný manželský pár Landauerovi si zahrála švédská herečka Hanna Alström a dán Claes Bang. Ve filmu hraje mnoho oceněných evropských herců.
Vila se stává svatebním darem pana Landauera své ženě. Liesel Landauerová si, stejně jako její kamarádka Hana, vzala za muže úspěšného Žida. Život nabízel mnoho možností a manželé Landauerovi vyjeli do ciziny navštívit známého výstředního architekta von Abta (Karel Roden), kterého přemluvili ke stavbě vysněného domu. Tehdy byl funkcionalismus nový a vila se stala středobodem celého děje. Vlastně koukáme na její slávu, zkázu i okupaci. Stává se metaforou našich dějin. Za První republiky vzkvétá, je majestátní. V protektorátu je zneužita a socialismus ji zničil.
Jednoduchost, funkčnost a mnoho světla
Architekt von Abt řekl Liesel, že rodina je zajímavý problém. Slova už si přesně nepamatuji, nicméně poukázal na to, že se velmi liší od jeho architektury, po které chceme jednoduchost, funkčnost a mnoho světla. Toto prohlášení se pro mě stalo srdcem a poselstvím filmu.
Skleněný pokoj nám zřetelně ukáže, že židovské rodiny musely ve správnou chvíli opustit zemi a nechat za sebou vše. Svou milovanou vilu, přítelkyně, milenky…
Zřejmě nejdůležitější nití filmu je pouto mezi Liesel, která utekla s rodinou do exilu a Hanou, zůstávající po boku židovského manžela v protektorátu.
Film ve mně zanechal hluboký dojem opravdovosti. Velké uznání si zaslouží také kostýmy ve filmu. Je jen jediná věc, kterou bych uvedla na závěr pro odlehčení těžkého tématu. Umělé vrásky, které se objevovaly na krku hlavních protagonistek s postupujícím časem nepůsobily opravdově, ale jako odlupující se vosk a pohled na ně mě iritoval a nutil mě přemýšlet nad jejich likvidací.
Skleněný pokoj / The Glass Room
ČR / Slovensko
Režie: Julius Ševčík
Žánr: Drama
Scénář: Andrew Shaw
Kamera: Martin Štrba
Hrají: Hanna Alström, Karel Roden, Carice van Houten, Claes Bang, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Zuzana Fialová, Caspe, Petra Bučková, Jana Plodková, Vladimír Polívka, Martin Hofmann, Olga Plojhar Bursíková, Vladimír Javorský, David Šír, Marián Mitaš, Igor Rattaj, Cyril Dobrý, Anna Jeníková, Markéta Krejčová, Tereza Blažková
Stopáž: 104 min
Hodnocení autora recenze: 80% (vrásky ubraly tak 10%)
| < Předchozí | Další > |
|---|
I v rozhovoru s Dagmar Peckovou vám bude jasné, v čem je tato pěvkyně výjimečná, neskonale pracovitá, nebojácná a tvrdohlavá a přitom svá. Málokterá umělkyně její generace dává do ringu tolik energie, nápadů a mnohovrstevnatého talentu, který se projevuj...
Pokud by se v polovině třicátých let minulého století vyhlašovala anketa o nejkrásnějšího filmového herce či milovníka, zvítězil by Rolf Wanka. Patřil k filmovým idolům, kterého milovaly služky, úřednice stejně jako dámy z vyšší společnosti. Potvrdil...
Martin (Petr Stach), učitel dějepisu, Nikolaj (Jacob Erftemeijer), učitel psychologie, Peter (Tomáš Petřík), učitel hudby, a Tommy (Robert Jasków), učitel tělocviku, již dávno rezignovali na své plány a sny. Doběhlo je vyhoření.
Hřejivý film Julie von Heinz ukazuje cestu Ruth (Lena Dunham) a jejího otce (Stephen Fry) do devadesátkového Polska, která vede k objevu nečekaných pokladů.