Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Covidová epidemie zavinila úplné zrušení některých kulturních akcí (např. karlovarského festivalu), jiné byly odloženy na příhodnější dobu. To se mimo jiné týká rovněž DNŮ EVROPSKÉHO FILMU. Uskuteční se v náhradním termínu (pokud nákaza znovu nenabude na síle, což by opětovně vedlo k přesunutí nebo dokonce k úplnému odvolání) ve dnech 16. až 23. června. Organizátoři znovu nastolili celorepublikový rozměr. Kromě Prahy, kde má přehlídka vyhrazena tři kina (Světozor, Lucerna, Kino Pilotů), se zájemci mohou s novými evropskými filmy seznámit také v Brně (Scala, Art) a dále v Ostravě, Havířově, Hradci Králové, Jablonci nad Nisou, Boskovicích, Červeném Kostelci a Hodoníně.

V nabídce, která je rozdělena do několika tematických cyklů (Strach a sny, Bez rodičů, Hvězdy, Film a hudba…), nalezneme samozřejmě tituly záhy chystané do zdejší distribuce (např. vizuálně nadýchanou pohádku Pinocchio), ale vybírat lze i mezi snímky, které se tuzemsku dosud vyhýbají – či přesněji řečeno, nikdo o ně neprojevuje zájem. Některá díla odrazují svým „festivalovým“ předurčením (a proto by svým okázalým umělečnem mohla odrazovat), další pak proto, že řeší problémy, které by prý u nás sotva zaujaly, ačkoli v zemi vzniku lámala divácké rekordy.

Co bychom neměli přehlédnout
Který význačný film nám zůstával dosud utajen? Například je to polská kritická výpověď nazvaná jednoduše Klérus. Nedotýká se náboženství ani víry jako takové, vymezuje se – a to se zřetelným kritickým naladěním – vůči církevním strukturám. (Asi nikoli náhodou se tvůrci rozhodli scény, které se odehrávají v kostelech, natáčet nikoli v domácím prostředí, ale v Česku!) Režisér Wojciech Smarzowski se rozhodl, že na trojici mravně sporných duchovních, kteří se scházejí na faře u jednoho z nich, prozkoumá jejich svědomí i odvahu nést následky za své činy.

Jeden sní o kariéře ve Vatikánu, další, jenž až příliš podléhá alkoholovému vábení, pečuje o vesnickou farnost, kde má čas na zálety, třetí z nich řeší obvinění ze sexuálního zneužití malého kluka. A prvotní rozverné ovzduší pozvolna houstne. Klérus, který na národním festivalu exceloval a získal spršku cen, dosáhl v Polsku neuvěřitelné divácké odezvy, spatřilo jej přes pět milionů lidí. A bůhsuď, zda jej spatříme aspoň v televizi – podobně jako šokující Volyň, která pojednává o bezuzdném vraždění na ukrajinsko-polském pomezí, k čemuž docházelo pod příkrovem druhé světové války.

Otázkou „maskulinního“ a mocenskými vazbami propojeného náboženského prostředí se vedle slovensko-českého dramatu Budiž světlo zabývá též makedonská tragikomedie Bůh existuje, jmenuje se Petrunija. Režisérka Teona Strugar Mitevska líčí poprask, jaký vyvolala titulová Petrunija tím, že se zapojila do každoročně pořádané ryze mužské záležitosti, slavené u příležitosti svátku Zjevení Páně. Jen chlapi směli lovit dřevěný kříž, který kněz vhodil do řeky – úspěšný jedinec prý pak mohl očekávat, že se ho bude po celý rok držet štěstí. A tentokrát jej z vody vytáhla ženská!

Střety kultur i minulosti
V programu nalezneme několik filmů, které těží z podezírání, ať již danému zaostalostí nebo politickým zákulisím. Španělský thriller Až přijde oheň vypráví o divousovitě vyhlížejícím muži, čerstvě propuštěném z vězení, kde si odpykával trest za žhářství. Vrací se do rodných míst, na odlehlý, hmotně i duchovně zanedbaný venkov, který se záhy ocitne v zajetí rozsáhlých požárů. Zatímco zprvu sledujeme hrdinův rozsochatý portrét, posléze se tvůrci kochají plamennou krásou (jakkoli děsivou) a obětavými zásahy hasičů proto běsnícímu živlu.

Španělský původ má rovněž drsná německá detektivka Svobodná země (viz připojené foto), která se odehrává nedlouho po sjednocení země. A záhadné zmizení dospívajících dívek tu vyšetřují dva protikladní kriminalisté, jeden nadřazeně se cítící ze západního Německa, druhý z východního, poznamenaný temnou minulostí, když sloužil komunistickému zřízení více, než bylo záhodné. Východiskem tu se stal španělský snímek Mokřina (kdysi též v rámci Dnů evropského filmu uváděný; lituji jedině, že nebyl do programu zařazený znovu, aby si oba tituly mohli zvídaví diváci případně porovnat). V něm se zase jeden z policistů potýkal s neméně temným zaprodáním frankistickému režimu.

A konečně musím připomenout politické drama Dospělí v místnosti, kde se letos již sedmaosmdesátiletý Costa Gavras, proslavený mnoha společensko kritickými výpověďmi, zahleděl na rozpory v soudobé řecké společnosti sužované olbřímím zadlužením. A jako obvykle i nyní vyvolal ostré polemiky. Což se mu přihodívá často. Z tvorby dobře známé i u nás zmíním aspoň Doznání s tématem zmanipulovaného soudního procesu s „bandou Slánského“ v roce 1952, který skončil vynesením hrdelních rozsudků pro většinu obžalovaných. Ale spatřili jsme i další politická dramata jako Nezvěstný, který se dotkl Pinochetova puče v Chile, nebo Z, kde zamířil do rodného Řecka v 60. letech sužovaného vojenskou diktaturou.

Nástrahy dospívání a jiné potíže
Dny evropského filmu nabízejí řadu kratochvílí. Zařadit mezi ně můžeme i duchařské či vysloveně hororové zápletky. Oslovit mohou i sondy do života mládeže, ať již pracují s notnými výhradami vůči jejímu nezávaznému, zodpovědnosti zbavenému životnímu stylu (jako v maďarském snímku FOMO), nebo se naopak věnují obtížnému zařazování přistěhovalců (v tomto případě z Rumunska) do většinové společnosti, jak je tomu ve švédské Zemi nezaslíbené. Hrůzné zážitky malého chlapce, ztraceného ve válečné vřavě i nepřátelském okolí, pak zprostředkovává dobře známé Nabarvené ptáče.

V programu ovšem nalezneme i filmy dokumentární, často spojené s hudebním zázemím. Některé mají český původ – např. Síbrtova zkoumavá výpověď Postiženi muzikou. Přibližuje činnost hudebního kroužku, založeného v Jedličkově ústavu před více než dvěma desetiletími Šimonem Ornestem. Jeho kapela se proslavila pod názvem The Tap Tap a přispěla k povědomí, že ani mentální postižení hudebníků, kterých si režisér blíže všímá, nemusí vadit…

V programu napočítáme téměř půl stovky položek (včetně krátkometrážních). Každý si tudíž může z tak obsáhlé nabídky vybrat podle svého gusta a ve výběru se zpravidla nezmýlí. Podrobný výčet i možnost objednat vstupenky nalezneme na internetu – na adrese http://eurofilmfest.cz/

Foto: Dny evropského filmu