Kultura se v jakýchokoli totalitních poměrech stává jejich hlasnou troubou

Kultura se v jakýchokoli totalitních poměrech stává jejich hlasnou troubou

Tisk

200fJako pětidílná je zamýšlená sada sborníků souhrnně nazvaných Kultura a totalita. Každý díl se bude věnovat některému z důležitých aspektů, které s tímto tématem úzce souvisejí. Vedle náčrtu každodennosti, jejíž průzkum zajisté vyžaduje časový odstup, jsou to ideje bezprostředně spjaté se sebereflexí totality: je to válka, revoluce, šťastná budoucnost a v neposlední řadě národ. Právě pojem "národa" se ocitá v centru prvního svazku, který nyní vyšel.

 

 

Editoři Ivan Klimeš a Jan Wiendl si předsevzali, že v interdisciplinárním propojení různých uměnovědných oborů se historici i teoretici z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pokusí prozkoumat podoby totalitní kultury, jak se odrážely v literatuře, na divadle i ve filmu (prozatím ovšem zůstávají stranou masmédia, ale také hudební sféra nebo oblast cenzurních tlaků, ať jíž doléhaly odkudkoli).

f3

Kniha je rozčleněna do dvou oddílů. V prvním nazvaném Perspektivy nalezneme příspěvky spíše zevšeobecňující, druhý příznačně nazvaný Sondy pak předkládá studie o jednotlivých případech, stává se tedy jakousi ilustrující přílohou, která na konkrétních příkladech osvětluje jednotlivé tendence.

Záběr je široký: autoři jednotlivých příspěvků možná trochu násilně hledají příznaky totalitního uspořádání už v 19. století (ať již se jedná o literaturu národního obrození nebo o sokolské hnutí), přesto některé studie samy o sobě vykazují velkou poznávací hodnotu. Texty o rozloze patnáct až dvacet stran samozřejmě nemohou nabídnout vyčerpávající prozkoumání zvoleného tématu, avšak i uplatněné mikroprůzkumy mají svůj smysl. Především odkrývají - pro laickou veřejnost - málo známé či úplně neznámé děje, které "velkému dění" nenadále propůjčují rozměr intimity.

Některé oblasti již byly mnohokráte přežvykovány a mohou být tudíž vnímány jako poněkud odtažité (třeba stať věnovaná diskusím o národní literatuře v 80. letech 19. století), zatímco v jiných případech oceníme neotřelost zpracování. Mám na mysli kupříkladu smýšlení anarchistů z doby před první světovou válkou, promýšlejících třeba volné mateřství osvobozené ženy, jež se zrodí z trosek mocenskými okovy spoutané rodiny. Roztomilé jsou výpady třeba takového Stanislava Kostky Neumanna, budoucího uvědomělého komunisty, zde ještě setrvávajícího v pozici rozhněvaného, vše odmítajícího anarchisty.

Do oddílu "obecných náhledů" jsou však kupodivu zařazeny i články, které se zabývají výslovnou jednotlivostí - třeba hledáním a prosazováním podoby národního filmu, jak je tomu hlavně v příspěvcích pozdější režisérky Zet Molas alias Zdeny Smolové v časopisu Český filmový svět, který ve 20. letech vedla. Také zamyšlení nad jazykovou politikou v meziválečné kinematografii je dílčím příspěvkem k často bouřlivému česko-německému potýkání (Němců žilo v předmnichovském státě přes tři miliony!), které se přenášelo i na pole filmu.

Dobové stížnosti se týkaly prý bezpočetných pravopisných chyb v mezititulcích (v němých filmech). Po nástupu zvukové éry vyvřely obavy, že přísun zahraničních, zejména německy mluvených filmů zahubí domácí kinematografii, a objevilo se volání po zákazu, dokonce vypukly demonstrace. Začala se tedy promýšlet opatření, která by podpořila českou filmovou tvorbu jak u výrobců, tak v distribuci.

f

Stejně dílčí postřehy přináší i pojednání o národních stereotypech v české poválečné veselohře - probírá se tu groteskně nadsazené zobrazení cizinců, ať již je jedná o nacisty za německého protektorátu (Velký případ, Stůj, nebo se netrefím), případně o mafiánské Italy (Což takhle dát si špenát, Buldoci a třešně, Slunce, seno, erotika).

Přidat lze též hledání "národní pedagogiky" v raných filmech Jana Svěráka, zvláště v Obecné škole – viz snímek. Právě v tomto příspěvku se projevuje i jinde se vyskytující tendence "zvědečtit" text odkazy na (zpravidla zahraniční) metodologické vzory, podle nichž by se mělo postupovat. Když ze třinácti stránek jsou čtyři věnovány metodologii, je to poněkud úsměvné...

Druhá část knihy, věnovaná konkrétním případům, se kinematografii již vyhýbá - snad jedině s výjimkou studie o scénáři k pohádce Tři oříšky pro Popelku (na snímku) a rozdílech oproti předloze Boženy Němcové, navíc obdařené i obšírnou, ne zcela ústrojně vloženou odbočku k osvíceneckým názorům na úděl ženy. Ostatně takováto "rozkouskovanost" se vyskytuje i v jiných příspěvcích.

f2

Téměř všechny ostatní texty se téměř výhradně věnují literatuře: obhlížejí koncepci národa u Jana Nerudy, Karla Sabiny, u Viktora Dyka, u literárních teoretiků meziválečného období. Dotýkají se židovství, případně antisemitismu v české literatuře. Poslední dvě stati se obracejí k divadlu. Jednak přiblíží dramatické texty pojednávající o lidech drcených represivním režimem, jednak opery svědčící o různě deformovaném, snad až mýtotvorném vnímání národní identifikace. Oběma texty prochází Milada Horáková jako oběť komunistického režimu (vystupuje jednak v dramatu Horáková, Gottwald, jednak v opeře Zítra se bude...).

Jak na celou úvodní část Kultury a totality pohlížet? Autoři hledají totalitu - nebo aspoň její příznaky - i v obdobích, kterým ji lze jen stěží připisovat (rakousko-uherské mocnářství, meziválečná republika). Pokud se zabývají totalitou, upřednostňují hlavně tu komunistickou.

Vysloveně podivná je ovšem kapitola úvodní, kde editoři Klimeš a Wiendl vypočítají jednotlivé přispěvovatele a stručně popisují, o čem pojednávají jejich texty. Mohlo by se snadno stát, že čtenář ztratí motivaci, aby je ještě četl...

Ivan Klimeš, Jan Wiendl (eds.): Kultura a totalita - Národ
Vydala Univerzita Karlova, Filozofická fakulta.
Praha 2013, 476 stran.
Hodnocení: 70%

Foto: kniha, Česká televize

( 2 hlasů )

 
Banner

Přihlášení



Dokázali uniknout rozpojení. To ale neznamená, že mají vyhráno

Connor, Risa a Lev jsou teenageři, kterým se podařilo uniknout rozpojení, děsivé proceduře, která z nich měla udělat zdroje náhradních orgánů pro vyvolené. To, že díky náhodám dokázali přežít, ale neznamená, že je čeká šťastná a poklidná budoucnost, právě naopak. To nejtěžší mají teprve před sebou.


YOLI

Rozhovory, které jsou dveřmi k pochopení jinakosti

Kniha z pera Filipa Titlbacha, českého novináře, přibližuje skrze osobní rozhovory životy queer lidí žijících v českém prostoru. Filip Titlbach představil světu nejen soubor třinácti příběhů, ale hlavně soubor sedmnácti důležitých osobností, včetně jeho samotného. Skrze jejich odpovědi předkládá téma čtenářům hned z několika pohledů. O tématech queer komunity mluví zástupci z řad aktivistů, akademické obce a dokonce církve.


N media
Banner

Rozhovor

Už dávno jsem se smířila s tím, že nejsem a nebudu dokonalá

jidr200Asi ne náhodou jsem natrefila na tři knihy s líbivými a lákavě barevnými obaly. První se jmenuje Meč pánů z Velhartic, druhá Meč a dívka z Herštejna a ta třetí Meč, srdce čarodějky. Jsou to knihy pro malé čtenáře a mají společnou autorku – Jindřišku Mend...

Hledat

Nalaďte se na jaro plánováním vyvýšených záhonů nejen na balkoně

Vyvýšené záhony na balkoně je název poslední novinky, která vyšla v nakladatelství Kazda. Dozvíte se v ní jak na bohatou úrodu nejen na malém prostoru.


Čtěte také...

Čtení o filmu nejen česky...Věnujme se i četbě zahraniční literatury (pokud ji seženeme)

kinematografia-perexZatímco za vlády komunistů byly televizní programy i nabídka kina zahlceny sovětskými filmy, nyní se k nám z Ruska dostane – a to ještě ojediněle - nanejvýš nějaká ta pohádka. O filmovém dění tam a zejména v republikách, kter...


Literatura

Byron Katie a Michael Katz: Potřebuji tvou lásku – je to pravda?

potrebuji lasku200Už před několika lety vydala Byron Katie knihu Je to pravda, tygříku?, ve které se snažila přivést děti k myšlení, jež jim vrací sebehodnotu. Jsi si jistý, že jsi opravdu špatný? Jsi si jistý, že o tobě někdo opravdu smýšlí špat...

Divadlo

Dream job nebo mediální pakáž?

MP DJ perexJe poslední týden před volbami a v redakci nejmenovaného periodika vládne napětí. Nestačí, že musí celý tým během předvolebního týdne dělat přesčasy, aby byly pokryty všechny důležité události, ale je potřebné zveřejnovat všechno dřív, než konku...

Film

Hledání smyslu podle Petra Weigla

weigl rusalka perexRežisér Petr Weigl (narozen 1939) si mezinárodní věhlas získal vypravěčsky stylizovanými, výtvarně vytříbenými přepisy zejména oper, ale nejen jich. Získal za ně ocenění v zahraničí i doma (Trilobit, Cena Čs. televize...