Městské divadlo Zlín razí heslo „děti do divadla patří“, a tak se první letošní premiéra, která se konala 20. ledna 2013, týkala především dětských diváků. Ti měli tu čest spatřit první uvedení pohádky O Človíčkovi. Hra vznikla podle knihy Zdenky a Pavla Teisingerových, již dříve se Človíčkovy příběhy dočkaly zpracování pro televizní večerníček. Pomyslnou režisérskou taktovku vzala do rukou umělecká šéfka Městského divadla, Hana Mikolášková.
Být pravěkým Človíčkem není rozhodně žádný med. Ohlušuje rachot chrlících sopek, pradžunglí se prohánějí nebezpečná zvířata jako Vlk nebo Šavlozubý tygr, v břiše neustále kručí a je třeba sehnat kus žvance. Opice je poťouchlá potvora, která Človíčkovy výpravy za jídlem bedlivě sleduje a neustále si dělá zálusk na Človíčkem pracně nasbírané ovoce. Naštěstí Človíček nemá hlavu jen na to, aby mu nepršelo do krku, ale dovede leccos vymyslet, na drzou Opici vyzrát. Díky svému důvtipu si zajistí oheň jakožto zdroj tepla, vyrobí oštěp nebo postaví domek. Postupem času se ukazuje, že není na všechno sám, protože z Vlka se stává věrný společník Pes, ze Šavlozubého tygra přítulná Kočka. A nakonec k jeho příbytku dovedou kroky i sličnou Človíčku.
Vzhledem k tomu, že Človíček neměl zpočátku příliš bohatou slovní zásobu, nehrozily dlouhé a ubíjející monology. Herci byli nuceni vyjadřovat téměř vše „rukama nohama“. Pantomimu zvládli na výbornou, to je bez debat. Mimiku, gestikulaci, pohyb, případně postoj dovedl téměř k dokonalosti především Radovan Král v roli Šavlozubého tygra, což hlavně dospělí diváci kvitovali častými výbuchy smíchu. Ale ani dětský divák netápal, herci dokázali pomocí výrazových prostředků výstižně a vtipně vyjádřit vše, co chtěli. Človíček jednoslovně a naprosto výstižně komentoval objevování svého těla, zvířat a předmětů okolo sebe. Roman Blumaier tak vytvořil paralelu dětského světa, který naplňuje neustálé objevování a poznávání, jak věci fungují. Výjimku představovaly pěvecké vsuvky, kdy se z človíčka a divých zvířat stali jako mávnutím kouzelného proutku glosátoři dění. Tyto vsuvky se sice objevovaly možná trošku překvapivě, ale žádná velká křečovitost se nekonala.
Pomyslný klobouk musel jistě každý smeknout před Marií Vančurovou v roli Opice, konkrétně její šálovou akrobacií. Popravdě, nedivila bych se, kdyby ji lanařil nějaký cirkus, aby v něm vystupovala v období divadelních prázdnin. Nejen Marie Vančurová, ale i pánové předvedli obdivuhodné výkony v akčních scénách, fyzicky náročných prvků je v nich nepočítaně. Z hlediště se při pohybově náročných scénách ozýval potlesk, jenž dokazoval, že diváci akrobatické a bojové prvky oceňují, možná jim i chvílemi padala v údivu spodní čelist. Právě častý pohyb, hemžení se i několik metrů nad jevištěm přitahovalo pozornost jako magnet, nutilo diváka mít oči „jako na stopkách“, diváci neměli sebemenší šanci se nudit.
Za téměř geniální nápad považuji volbu kapely Čankišou, která byla podepsána pod hudbou pro představení. Jejich zemitá, živočišná a mnohdy živelná hudba sedla k pohádce jako příslovečná zadnice na příslovečný hrnec. Podmanivý hlas Karla Heřmana, lídra kapely, společně s kulisami vykreslil pradžungli jako místo životem kypící, bublající i životu nebezpečné.
Pohádková hravost vstoupila zřejmě i do autorky kostýmů a scény Zuzany Přidalové, neboť bylo evidentní, že inspiraci doprovázela právě dětská rozvernost, hravá lehkost. Snad bylo záměrem, aby nejen Človíček evokoval svým vzezřením a jednáním právě dítě, byť trošinku přerostlé a zarostlé, ale i jeho životní prostor připomínal prostředí, ve kterém se dítě pohybuje. Ač byla reálná pradžungle místem nepříliš bezpečným a život ohrožujícím, povedlo se scénografce udělat z Človíčkovy pradžungle místo, které děti mohly vnímat jako místo pro hru, zábavu a legraci, neboť vypadalo jako současné dětské hřiště.
Musím se přiznat, že během cesty domů mi cukaly koutky a chvílemi jsem se nahlas pochechtávala při vzpomínce na některou z vtipných scén. Myslím, že pohádka O Človíčkovi má solidně našlápnuto k tomu, že se budou diváci do hlediště vracet. Městské divadlo ve Zlíně si svou první letošní premiérou nasadilo laťku proklatě vysoko, určitě do větší výšky, než kde se houpala na liáně Marie Vančurová coby Opice.
Video k pohádce:
Název představení: O Človíčkovi
Žánr: pohádka
Uvádí: Městské divadlo Zlín
Režie: Hana Mikolášková
Scénář: Zdenka a Pavel Teisingerovi
Hrají:
Človíček: Roman Blumaier
Vlk, později Pes: Marek Příkazký
Opice: Marie Vančurová
Šavlozubý tygr, později Kocour: Radovan Král
Človíčka: Marie Vančurová
Hlas Vypravěče: Arnošt Goldflam
Premiéra: 20. 1. 2013
Hodnocení: 95 %
Zdroj foto: Městské divadlo Zlín
| < Předchozí | Další > |
|---|
Příběh jednoho dne ze života Richarda, až nudně obyčejného socialistického úředníka, kterému se sesype na hlavu hromada katastrof, která z něj nechtěně udělá hrdinu. Děsivé trhání osmiček, prozrazená vdavekchtivá milenka, vyhazov z práce, vytopený byt,...
Již poosmé si mohou příznivci divadla vychutnat komorní letní scénu Divadla Ungelt na hradčanském Novém světě. Divadlo, které patří k nejznámějším a především k nejpopulárnějším u nás, zařadilo do letního programu dvě oblíbené hry, jednu premiéro...
Komu můžete důvěřovat, když ne sami sobě? Jednoho dne se brzy ráno vzbudí šestadvacetiletý Judžin. Cítí podivný kovový zápach a na klidu mu nepřidává ani telefonát od jeho bratra, který chce vědět, zda je doma všechno v pořádku - upros...
Koncem září uvedlo profesionální divadlo plné mladých lidí erotickou baladu Homo eroticus, aneb láska v době těla. Režisérka Gabriela Ženatá spolu s týmem realizátorů vytvořili férii, složenou z několika obrazů, ve kterých se bez obalu ...
V dobách, kdy československé televizní vysílání bylo teprve v plenkách a kdy informace o dění ve světě dostával divák především prostřednictvím filmu (a to jak díky cestopisným dokumentům, tak týdeníkům, uváděným před celovečer...