Kultura21.cz

Po dvou letech se pachatel vrátil na místo činu. Jiří Hájíček se opět spisovatelsky zatoulal do vesnic a měst jižních Čech, na místa, kde se odehrávají příběhy jeho nových povídek. Do kraje, ze kterého vzešel před dvěma lety jeho oceněný román Rybí krev. Opět jsou obyvatelé tohoto kraje se svými každodenními radostmi a strastmi hlavními hrdiny na stránkách knihy Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku.

„Obyčejný život v šestém poschodí, každý to zná, kdo se blbě narodí…“, tak zní refrén jedné písní od Mňágy a Žďorp. Pro povídkovou knihu Jiřího Hájíčka by se hodilo dodat „život ve vesnické chalupě“. A právě obyčejný život, životní příběhy, které by jejich aktéři příběhy ani nenazvali, spíš každodenním pachtěním za kusem žvance, dodávají povídkám neopakovatelné kouzlo. Aneb kterak i z vesnického balíka a jeho špinavých, od práce unavených, rukou lze udělat knižního hrdinu. Jiří Hájíček má rozhodně dar, který v podstatě znemožňuje, aby působily vesnické postavy a jejich osudy nudně. A to každý nedokáže. Nebýt spisovatelova talentu, mnohý čtenář by si jistě poklepal na čelo a divil by se, že někomu stálo psát o takových vesnických „banalitách“. A právě „obyčejnost“ stojí za vysokou mírou čtivosti Hájíčkových povídek. Autorovi netřeba sáhodlouhých popisných pasáží, aby nastínil atmosféru, ducha místa, nálady. Prostě jen vypráví. A vypráví poutavě, se smyslem pro detail i laskavým porozuměním pro své postavy.

Aktéři povídek, ať už se jedná o padlou fotbalovou hvězdu, otce rodiny na cestě za vypořádáním pozůstalosti nebo emigrantku hledající v rodné vsi dávno zašlé časy, jsou čtenáři velmi blízko. Jako by se jednalo o jejich sousedy, známé, příbuzné, zkrátka ty, které vídají v jejich prostotě, všednosti a bez příkras. Čtenář jistě nebude mít tendence obdivovat životy hrdinů, nejspíš nebude se zatajeným dechem očekávat, co jim osud připravil. To ale rozhodně neznamená, že musí vzdávat čtení, že se bude při prokousávání se stránkami nudit. On se čtenář vlastně stránkami nebude ani nějak namáhavě prokousávat, pravděpodobně je zkonzumuje snadno a s chutí. Nenarazí totiž na sentimentální nebo romantické přibarvování, na „dochucování“ povídek pomocí úporné snahy stvořit literární dílo.

Smyšlené příběhy a postavy dokážou být někdy fajn, někdy výborné. Obdivuji invenci, fantazii a schopnost fabulace autorů. Na druhou stranu mě fascinuje schopnost vydolovat z obyčejných věcí jejich více či méně ukrytou poetickou nebo hlubší významovou stránku. Schopnost poukázat na ně a bez kýčovitého balastu je naservírovat čtenáři. Jiří Hájíček to dokáže bravurně.

Název: Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
Autor: Jiří Hájíček
Žánr: povídky
Vydáno: 2015
Stran: 356
Vydalo nakladatelství: Host
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: nakladatelství Host

www.hostbrno.cz