Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Autorská dvojice zkušených historiků Martin Franc a Jiří Knapík se ke společné práci sešla už potřetí. Předchozí knihy jsme na stránkách Kultury 21 recenzovali: jak rozsáhlého, dvojsvazkového Průvodce kulturním děním v českých zemích 1948-1967 (ZDE), tak Volný čas v českých zemích 1957-1967 (ZDE) Nyní následuje další cenná kniha MEZI PIONÝRSKÝM ŠÁTKEM A MOPEDEM, věnovaná dětem a mládeži dospívajícím v prvních dvou poúnorových desetiletích (1948-1970).

Autoři tuto publikaci rozdělili do pěti oddílů. V prvním zkoumají nejmladší generaci z pohledu usnesení stranických (tedy komunistických) orgánů, ale také nahlížejí do nitra rodiny a přibližují tehdejší výchovné styly. V druhém oddílu se zabývají samotnými dětmi a mládeží: všímají si hmotné kultury s nimi spojené - vybavení dětských pokojíků, hraček, oblékání (včetně „slavnostních“ stejnokrojů), školního stravování. A také se probírají mediálním odrazem: dovíme se podrobnosti o dětských časopisech, literatuře, ale také se můžeme začít do několika kapitol, které popisují rozhlasové i televizní vysílání pro děti, rovněž se dotknou jejich zpodobnění ve filmu. Tyto kapitoly, někdy zbytečně popisné a výčtové, ovšem psali jiní autoři. Ale aspoň v nich shrnuli a utřídili dostupné poznatky.

Třetí oddíl spojuje politické tlaky, doléhající třeba přes dětské a mládežnické organizace, ale také přes prázdninové aktivity, skrze letní ozdravovny a tábory. A nechybí ani citové a sexuologické aspekty. Ve čtvrtém oddílu nalezneme údaje o kriminalitě (či možná ještě častěji o chuligánství a jiných patogenních jevech), o dětech označených za obtížně vzdělatelné i vychovatelné (nejen mentálně postižených, ale třeba také cikánských), o dětských domovech coby náhradní péči. Také o sebevraždách coby noční můře politických elit. Přečteme si zajímavé postřehy, jak bylo nahlíženo na vše, co se vymykalo z představ o vzorném socialistickém člověku. A jak se rozpadala tvrzení, že za všechny potíže jsou zodpovědní odpůrci režimu a potažmo dřívější společenské poměry. Poslední oddíl čerpá ze vzpomínek pamětníků, kteří své dětství a mládí prožívali během 50. a 60. let, dokonce jsou zařazeny jejich konkrétní texty.

Ne vše autoři do své knihy zahrnuli. Jen do pouhé několikaslovné poznámky třeba odsunuli takzvaný „květušínský experiment“, který měl prokázat, že i cikánské děti, jsou-li vychovávány ve vhodných podmínkách (tedy izolovány od původního rodinného zázemí), mohou vyrůst v platné a pracovité členy socialistické společnosti. Ostatně stejné pohnutky rozhodovaly o výchově vlastně každého – rozhodující byla vize činorodého budoucího uplatnění, k čemuž směřovalo veškeré školní i mimoškolní snažení. Jak je běžné v každém totalitním zřízení, prioritou byla masová účast v politicky vhodných organizacích (Jiskry, Pionýr, Československý svaz mládeže), jakkoli zejména na vesnici a nábožensky orientovaných vrstvách nebyl tento cíl naplňován.

Na hodnocené publikaci oceňuji nejvíce, že nepodléhá nějaké „dojmologii“, důsledně vychází z dochovaných materiálů ať již písemných nebo obrazových. Autoři se snaží svá zjištění o kolektivizaci dětí a mládeže popisovat střídmě a bez emocí, celkové názornosti pomáhají i početné reprodukce nejrůznějších dokumentů, ať již jsou titulní listy časopisů, vysvědčení a zejména fotografie, které zaznamenávají nejrůznější podoby dětského věku. Ale ne vždy je dešifrujeme správně: třeba na obálce knihy spatříme dítě s dlaněmi na ústech. Tázal jsem se několika lidí, jak takový postoj odečítají – a dověděl jsem se, že prý může vyjadřovat údiv, potměšilost, šibalství, dokonce nutkání ke zvracení. Jenže ve skutečnosti se chlapec na obrázku cpe borůvkami…

Jiří Knapík, Martin Francl a kol: Mezi pionýrským šátkem a mopedem. Děti, mládež a socialismus v českých zemích 1948-1970
Vydala Academia, 2018, 727 stran
Foto: kniha
Hodnocení: 80 %
www.academia.cz/mezi-pionyrskym-satkem-a-mopedem--knapik-jiri--academia--2018