Kdosi spočítal, že celými lidskými dějinami se táhne jediná konstanta – a sice válčení. Války měly společný rys: snahu protivníka za každou cenu zničit, vyvraždit, vyhladit třeba i památku na něho. Už od starověku známe, že dobytá města se obracela v ruiny, s obyvateli v lepším případě prodávanými do otroctví. Je znám údajný výrok, pronesený ve Francii během náboženských válek v 16. století: když jednomu vojevůdci bylo vyčítáno, že v dobytém městě nechal povraždit všechny obyvatele, aniž by zkoumal, kdo je protestant a kdo katolík, měl odvětit, že Pánbůh si je určitě přebere. A nezdá se, že by s postupujícím staletími a všestranným pokrokem slábly vražednické pudy při úderu na nepřítele.
Jaromír Mrňka se v knize Limity lidskosti zaměřil na přelomovou dobu konce druhé světové války, kdy ukrutností se takříkajíc se strojovým odosobněním dopouštěli nejprve Němci, načež totéž žezlo – s větším podílem živelnosti - převzali po jejich porážce Češi. Autor barvitě líčí nejkřiklavější případy, které vyhřezly na obou stranách (byť musí vzít na vědomí posloupnost dění, nezkoumat je izolovaně). Avšak nejprve si klade otázku, proč k takovým činům vůbec dochází.
S použitím konceptů sociologických i psychologických nástrojů poskytuje vysvětlení na základě dvou vzájemně propojených schémat: „Jednak byly lidské bytosti redukovány na pouhé přebytečně neužitečné věci, jednak byly identifikovány jako nepřátelské vlastnímu společenství a měly z něj být vyloučeny.“ (s.13) A zdaleka, jak autor připomíná, se nejedná o (post)válečné skutky, mohou se odehrát kdykoli – viz třeba brutální útoky na bezdomovce, případně činy rasově motivované. A zmíní rovněž film těchto událostí se dotýkající, a sice krátký snímek Rekonstrukce.
Autor sice prohrábl vražednou nesnášenlivost (nejen) německo-českou, jak se zahušťovala během první půle minulého století, až za války vyvrcholila likvidací Lidic a Ležáků, ovšem převážně se soustředí na trojletí 1944-1946. Zločiny spáchané Němci shrnuje do oddílu nazvaného Bezmezné násilí 1944-1945, vraždění německého obyvatelstva pak zkoumá část označená jako Očistné násilí 1945-1946. Už zvolenými názvy dává najevo svůj postoj k probíraným událostem.
Cenný příspěvek k bližnímu poznání temné stránky novodobých dějin
U německých zločinů se zabývá takzvanými pochody smrti, trestnými protipartyzánskými i partyzánskými akcemi, jejichž obětí se staly třeba obce Přibyslav a Javoříčko. Pozornost přirozeně věnuje i květnovému povstání v Praze a a posledním válečným dnům na území Čech, Moarvy a Slezska. Dlužno dodat, že za války se ukrutností dopouštěli všechny proti sobě bojující strany a leckteré počínání mělo být pádnou, a proto krvavou výstrahou, případně pomstou.
Poválečné excesy, někdy v součinnosti s ruskými jednotkami, se týkaly hlavně vyhánění německého obyvatelstva z měst (Praha, Brno) a rovněž obsazování pohraničí, po Mnichovu zabraného Německem. Popisuje brutální zacházení s internovanými, situaci v pracovních táborech, výbuchy vražedných agresí i chladnokrevné masové popravy. Násilnosti mnohdy nabývaly až jakéhosi ritualizovaného tvaru. Zmiňuje, jak zubožení vězni přestávali být vnímáni jako lidské bytosti, mnohdy se stali pouhým objektem pro ukrácení nudy. Podrobně jsou dokumentovány případy spojené s konkrétními místy (Postoloprty, Horní Moštěnice, Teplice nad Metují, Most, Ústí nad Labem, Záluží u Mostu…).
Mrňka čerpá z dochovaných archivních materiálů, cituje dobová svědectví i výpovědi zúčastněných. Doplňuje, že někteří lidé odpovědní za masakry se dokonce ocitli před soudem, byly otevírány hromadné hroby – vesměs ovšem před převzetím moci komunisty v únoru 1948. Je také patrné, jak se československé úřady postupně snažily podchytit vysídlování německého obyvatelstva tak, aby se těsně poválečné excesy již neopakovaly, strážní služba byla regulována.
Knihu Limity lidskosti považuji za cenný příspěvek k bližnímu poznání temné stránky novodobých dějin – hlavně proto, že se autor vystříhal nepodložené proklamativnosti. Důsledně vychází z probírky mnoha dochovaných materiálů, roztroušených po nejrůznějších archivních zdrojích. Cenné jsou rovněž připojené mapky, dokumentační fotografie, tabulky a grafy. Nechybí ani jmenný a předmětný rejstřík. Zbývá doplnit, že posuzovaná kniha rozpracovává autorovu disertační práci, před dvěma roky obhájenou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Jaromír Mrňka: Limity lidskosti. Politika a sociální praxe kolektivního násilí v českých zemích 1944-1946
Vydal Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2019, 343 strany
Hodnocení: 100 %
www.ustrcr.cz/publikace/jaromir-mrnka-limity-lidskosti-politika-a-socialni-praxe-kolektivniho-nasili-v-ceskych-zemich-1944-1946/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Achillea Sdoukose zná Slovensko, Česko i Balkán. Jeho máma je slovenská akademická malířka Ingrid Zámečníková, otec Řek. Rovněž dobře zná sklo, materiál, který mu umožňuje zhmotňovat...
V sobotu 21. září se v Praze jako každým rokem konaly oslavy Dne železnice. Pro zájemce byly připraveny okružní jízdy parním vlakem po pražských nádražích, výstava lokomotiv, jízdy na šlapací drezíně, exkurze do dopravní kanceláře a spousta zábavy pro děti ...
Poslední premiérou letošní sezóny bude v Městském divadle Mladá Boleslav inscenace vonící létem a dětstvím – Hrabalovy Postřižiny v úpravě a režii Diany Šoltýsové. Známý titul, na kterém je opět znát originální přístup režisérky, uvidí diváci poprvé v pátek 13. června od 1...
Od Umberta Eca u nás vyšly již leckteré spisy, avšak jeho první velký počin - Otevřené dílo - vychází teprve nyní, po více než půlstoletí od napsání, a to opět zásluhou nakladatelství Argo. I sám Eco si této práce zjevně vážil, protož...