Japonský hráč chvíli přemítá, kam položit svůj kámen. Jeho mozek pracuje na plné obrátky. Nakonec se rozhodne a umístí ho na jedno políčko. Teď přichází řada na jeho soupeře, aby si zase chvíli lámal hlavu on.
Počítač člověka neporazil
V jednoduchosti je genialita, to bezezbytku platí o japonské hře Go. Pravděpodobně nejstarší desková hra na světě, která vznikla možná už někdy před 5 tisíci lety v Číně a odtud se rozšiřovala do Koreje a Japonska, je totiž geniálně jednoduchá. Její pravidla se naučí klidně i děti. Hrají ji vždy dva hráči, kteří na desku pokládají svoje bílé a černé kameny. Oba dva se pravidelně střídají. Jejich cílem je jednak obklíčit a zajmout kameny soupeře a zároveň si přivlastnit co největší území na herním poli. Tento jednoduchý princip ovšem přináší hráčům obrovské možnosti. Je jich 10 na 800, což je více než u šachů! Díky obrovskému množství variant jak táhnout, v této hře ještě počítač neporazil člověka.
Hra vládců
Do Japonska se hra dostává v 8. století n. l. a šíří se hlavně mezi samuraji a mnichy. Zlatou éru ovšem zažívá v okamžiku, kdy si ji oblíbí japonští vládci. V období přelomu 16. a 17. století tak vzniknou dokonce čtyři hráčské školy. Jejich hráči nemají celý život na práci nic jiného, než si cvičit hru a svádět mezi sebou zápasy. Stávají se skutečnými mistry ve hře, které žádný tah spoluhráče nezaskočí. Japonci dotáhnou hru k dokonalosti. Nejde jenom o logiku a kombinační schopnosti, při dlouhých partiích je důležitá i vytrvalost a trpělivost.
Šíří se jako lavina
I když na začátku 20. století už po školách hry nenacházíme stopy, hraje pořád dál a v roce 1924 pro změnu vzniká Japonská asociace Go. Vznikají turnaje, ze kterých přinášejí reportáže noviny. Postupně se hra Go šíří do světa jako lavina. Jejímu kouzlu podléhají ve 2. polovině 20. století i lidé v Japonsku velmi vzdálených zemích. U nás se ale překvapivě objevila mnohem dříve. V roce 1909 – 1910 vycházel v tehdejším Rakousko-Uhersku dokonce časopis o této hře, který si předplácejí i Češi. Dnes existují kluby hry Go v mnoha českých městech a existuje Česká asociace Go.
Zdroj foto: internet
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Jakmile jsem si uvědomil, že toužím psát, chtěl jsem jakýmkoliv způsobem proniknout do knižní branže. Byl to můj velký sen, který se mi splnil,“ přiznává David Kaps píšící pod pseudonymem Alexander Stainforth, k...
Asi už vašima rukama prošly různé knihy, které si za svůj cíl daly vyložit dějiny státu, uměleckého směru nebo třeba politického uskupení. Nakladatelství Academia vydalo unikátního průvodce dějinami vlasů a vězte, že se v něm dozvíte někd...
O 20. století kdosi moudrý prohlásil, že je stoletím vizuálním, kde hlavní úlohu v chápání i v hodnocení světa sehrává naše oko. Estetička Věra Beranová dodává, že oko je tím nejdůležitějším kanálem, kterým k nám proudí informace, kterým vnímáme kr...
Životní epizoda božského zpěváka, který se ze své socialistické vlasti vydal v 70. letech naplnit své sny do kapitalistické ciziny, inspirovala dramatika a režiséra Jakuba Čermáka k vytvoření nové inscenace napsané přímo pro Švandovo divadlo...
V souvislosti s prezentací Slovanské epopeje v pražském Veletržním paláci pracovníci Národní galerie připravili na měsíce září - prosinec roku 2012 řadu doprovodných programů a akcí s vazbou k vystaveným...
