Tomáš Tkáč (Pris, něco něco) vydává po čtyřech letech, den před svými třicátinami, druhé album. Domů, nebo někam jako domů reflektuje hledání domova a uzavírá jedno životní období. Využívá k tomu texty, odzbrojující svou otevřeností, a hudební doprovod, který osciluje mezi klasickým písničkářstvím a náročnějšími kompozicemi.
„Album zní jako věci, které mám rád, to znamená hezké písničky, které jsou narušené divnými zvuky, ruchy a ještě divnějšími texty,” říká o něm se špetkou nadsázky Tomáš Tkáč. Domů, nebo někam jako domů míchá alternativní folk a rock s klasickým písničkářstvím a nebojí se ani komplikovanějších hudebních postupů.
Celou deskou prostupuje téma domova, jeho hledání, jeho definice, domov jako abstraktní pojem i jako zcela konkrétní místo, kam se chodí spát. „Posledních deset let jsem žil v několika městech i zemích, o bytech ani nemluvě. Vše vyvrcholilo přestěhováním do Prahy v roce 2016. A tahle deska to zpětně reflektuje,” vysvětluje Tomáš Tkáč.
Domů, nebo někam jako domů je možné slyšet a v elektronické podobě zakoupit na Bandcampu. Další platformy, kde se album objevuje, jsou Youtube, Spotify, Apple Music, Google Play, Deezer a jiné.
Tomáš Tkáč je zpěvák, textař, hudebník, producent, člen kapel Pris a něco něco a zakladatel labelu Divnosti.
Foto: Jana Plavec
| < Předchozí | Další > |
|---|
Řečeno s mírnou nadsázkou - novinářka a spisovatelka Blanka Kovaříková ráda zkoumá životy lidí z černobílých fotografií a filmů. Literatura faktu v jejím podání rozhodně není „suchá“, sa...
Pracovníci Regionálního muzea v Žatci mají v těchto dnech plné ruce práce. Připravují totiž výstavu obrazů Miroslava Gabriela. Člen ústeckého Krajského klubu výtvarníků, který by co nevidět oslavil dvaašedesáté narozeniny, se do povědomí veřejnosti d...
Poručík Anton Hofmiller (Petr Matyáš Cibulka) má jednu vlastnost, která mu občas nesmírně komplikuje život: neumí říkat ne. Když se spřátelí s nádhernou Ilonou (Romana Widenková), zdá se, že našel své štěstí.
Režisérka Claire Denisová se svěřila, že impuls k natočení filmu Parchanti spí dobře jí poskytlo Kurosawovo klasické drama Zlý chlap spí dobře. Zvolila název Les salauds (neboli Parchanti), odkazujíc tak k japonskému mistru, jehož dílo bylo ve Franc...
