Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jedenáct písniček obsahuje aktuální album děčínské skupiny Vomiště, která se už před lety prosadila v tuzemských folk-rockových sférách. Nové album, které nese název Vjezd a výjezd za podjezdem... Aneb 10 + 1 písní o lásce, se vyloženě povedlo. Jeho typickými znaky je výhradně vlastní tvorba stejně jako nezaměnitelný zvuk, zpěvné a nosné melodie, chytré a přitom básnivé texty a technicky vybroušený zpěv.

Už první písnička Čekám dál nabídne znělý zpěv, ale především je skvělým otevíracím songem na začátek alba. I když následující písně jsou rytmické či naopak pomalejšího tempa, jsou jakoby z jednoho kusu. Mají styl, což padá na vrub Jitky Mirovské, která je nejen výsadní autorkou hudby i textů, ale i talentovanou zpěvačkou. Přednostmi jejího projevu je zářivý hlas, který v souzvuku vícehlasů a akustických nástrojů vytváří atmosféru a napětí.

Přitom to není jen muzikální Jitka Mirovská, ale i další zpěváci skupiny Vomistě - Gábina Štěpánková (housle) a Honza Mirovský (baskytara), kteří se "blýsknou" jak v sólech, tak ve vokálech. Vedle již jmenovaných členů kapely nelze neuvést ještě Michaela Štěpánka (banjo), Tomáše Hájka (akustická kytara) a Slávka Bendu (bicí) a hostující houslistku Veroniku Štěpánovou.

"Je to ohromně příjemná a vyklidněná parta, na níž mi bylo vždy sympatické, že místo o tvrdé pěsti a ostré lokty usilují na rozdíl od mnoha jiných spíš o precizní výkony a pevný vokál. Hlasy jim znějí opravdu jistě a vyrovnaně a kapela, jejíž tvář s léty dozrávala různých stylových změn, byla vždy pevná hlavně díky Honzově skvělé base," napsal v bookletu prvního albu Proti běhu času (2008) Jiří Mašek.

A pokud vás zajímá, jak vznikl název Vomiště, tak tady je malé vysvětlení: Když kapelu v roce 1995 v Děčíně zakládali pánové Mirovský, Volf, Štěpánek a Rudolf, měli se jmenovat Dr. Rudolf Vomiště. Přesto to museli nakonec zjednodušit. Jednou jim totiž připravili na pódium mikrofon a židli, protože očekávali, že přijde písničkář Dr. Rudolf Vomiště - a posléze bylo rozhodnuto. Od té doby se kapela jmenuje Vomiště.

Za tu dobou absolvovali nejen stovky koncertů od Aš až po hranice ze Slovenskem, v roce 1999 vyhráli celostátní Portu. Právě i tam budili pozornost vlastní tvorbou stejně jako přirozenou zpěvností, náročnými instrumentálními postupy, překvapivými aranžérskými nápady, textařskou kvalitou a zpěvem, který budil zasloužený obdiv.

I nejnovější album skupina Vomistě stojí na vycizelované kvalitě, která stojí na nápadech (a určitě i profesních i životních zkušenostech) tvůrců a interpretů. Každá písnička je sice o lásce či o láskách, ale každá má své téma, osobitě a citlivě ztvárněné - třeba o přátelství a důvěře (Čekám dál), o nočních děsech a denních prozřeních (Noc a den), o limitech vlastního já či o tom, co bychom rádi byli a co nakonec máme a jsme (Vezmi mě dá), o hledání dokonalosti a nalezení nudy (I když to nevíš), o všem, co je mezi mámou a dcerou (Pro Tebe), o koloběhu bytí a naději (Myšlenky), o tom, že vztahy jsou složité a složitější a někdy i dvakrát vstoupíš do stejné řeky (Rozbitej džbán) nebo o poznání a hledání, co vše lze ve vztahu dvou lidí obětovat (Láska, jako druh sebevraždy)...

Jako bonus je patrně nejstarší píseň skupiny Vomiště, a to Návrat na Camelot, rytířská balada z pera Honzy Mirovského a Hany Roháčové, která uzavírá celé album. Je v ní kouzlo poezie, historie a muzikantského souznění. Mimořádná píseň je jazykově vybroušená a obsahem a formou barevná, což sedí i o nových písničkách.
Současně stojí za pochvalu přebal i bohatý booklet, který skýtá zajímavé fotografie i všechny (bezchybně vytištěné) písňové texty, která tak krásně a nesentimentálně veršují o lásce a životních výhrách a prohrách.

Foto Robert Rohál a archiv Vomiště