Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Známé melodie z nejslavnějších operet jako je Veselá vdova, Země úsměvů, Noc v Benátkách, Hraběnka Marica, Netopýr, Vídeňská krev a další nazpívali v německém jazyce Kateřina Kněžíková (soprán) a Adam Plachetka (basbaryton). Hvězdné pěvce v nahrávce doprovodil Symfonický orchestr Českého rozhlasu za řízení Roberta Jindry. Očekávanou nahrávku vydal na CD Radioservis.

Společné album dvou špičkových pěvců přináší noblesní nastudování opravdu to nejklasičtější ukázky tohoto oboru. Dramaturgie zaujme i širokým časovým rozptylem, v jakém se zkušení interpreti rozkročili. Ve výběru jsou duety i sólové árie. Nicméně nebylo jednoduché, aby se na společném albu střetli sopranistka a basbaryton. Každý z nich přece jenom jde jinou repertoárovou cestou, proto asi nebylo jednoduché najít průnik.

„Ten dotaz samozřejmě padl také: Máme vůbec do nabídnout, abych vyváženě naplnili prostor pro ucelený hudební nosič? – Protože společný hudební inventáře momentálně nemáme a například ve Smetanovi se věnujeme oba, je těžké objevit dostatek společné hudby pro baryton a soprán. Ale ptatformu jsme nakonec našli,“ říká Kateřina Kněžíková.

Co na to Adam Plachetka? „Ale i v rámci operetního oboru jsme museli trochu laborovat, čehož důsledkem je, že v našich duetech beztak zpívám tenorové party.“

Franz Lehár, Emmerich Kálmán, Johann Strauss mladší, Edmund Eysler a Carl Millöcker jsou představiteli různých generací autorů operety, trvale úspěšného a stejně tak trvale podceňovaného žánru hudebního divadla. Pověst pokleslé a trochu zastaralé lidové zábavy není spravedlivá. V operetě existují také velmi podařená díla, jak po hudební, tak po dramatické stránce. Straussův Netopýr z roku 1874 patří k těm nejlepším. Vtipný kolotoč zápletek obohacený melodiemi v rytmu valčíku i čardáše se stal jedním z nejznámějších reprezentantů zlatého věku vídeňské operety. Na repertoáru bývá i v operních domech. Obdobným šarmem oplývá Veselá vdova z roku 1905, dílo Franze Lehára, proslulého Vídeňana absolventa pražské konzervatoře, žáka Antonína Dvořáka. Díla Carla Millöckera jsou méně početná a méně známá, rakouské hudební prostředí, zato výrazně spoluvytvářely desítky Eyslerových operet. V první polovině 20. století vynikly vedle Lehárových děl zejména Kálmánovy operety Čardášová princezna nebo Hraběnka Marica, nabízející nesmrtelné melodie a neméně skvěle naplňující pravidla a znaky žánru.

A jestli nové album pěveckého dua Kateřina Kněžíková & Adam Plachetka předkládá onen nezaměnitelný „duch Vídně“? A co to tedy vlastně je? Adam Plachetka má  na to svou odpověd: „Teď se mi vybavuje pořekadlo: Když má přijít konec světa, tak chci být ve Vídni, protože tam přijde až o třicet let později! – A v tom se dunajská metropole nemění. Věčný tradicionalismus, vztah k historii, hodnotám. Kombinace noblesy humoru a okázalosti. Tradice plesové kultury, která ale zůstala i v našich městech. Jinde ve světě už se s ní, myslím, tolik nesetkáme. To je pro mě duch Vídně. Zábava na úrovni, která nemusí být suchopárná, ale ani vulgární nebo povrchní.“

Robert Rohál s využitím bookletu alba

Zdroj foto: David Turecký, Radioservis